Kliknutím zvětšíte
Jak vzpomínáte na svoje působení ve Spartě v ročníku 2003/04?
Vzpomínám na to v dobrém. Hráli jsme Ligu mistrů, byl tam dobrý manšaft. Celé dohromady to bylo pozitivní.
Tehdy jste přicházel jako velká posila, ale nakonec jste v lize zapsal jen tři góly v 18 zápasech. To asi nebylo podle vašich představ?
Je to tak. Po prvním půlroce jsem si trochu zvykl a všechno si sedlo, jenže jsem si zranil kotník a nejdůležitější zápasy jsem nemohl hrát. Byl jsem drahý hráč a vím, jak to ve fotbale chodí. Když fungujete, tak peníze nevadí, když něco nefunguje, tak je to problém. Takový je ale fotbal. Někdy jste výborní, jindy se nedaří. Taková je kariéra.
Líbilo se vám v Praze a v Česku?
Před dvaceti lety jsem podepsal v Praze a od té doby jsem tam byl tisíckrát. Můžu i říct, že tam bydlím. Líbí se mi tam moc.
Bývalý útočník Igor Gluščević v současnosti pracuje jako hráčský agent. Ve své stáji má například Srdjana Plavčiće nebo Vladimira Jovoviće.
Je pro vás jako agenta výhoda, že české prostředí znáte a sám jste v něm působil?
Jasně. Umím jazyk, znám hráče a to mi otevírá další možnosti. Je to dobré.
Práce agenta je přece jenom úplně o něčem jiném než hráčská kariéra. Jak jste se v ní našel?
Když někdo hraje fotbal do 34 let a potom pracuje pro Liverpool, jako jsem dostal šanci já, tak potom ve 37 letech musí řešit, co dál. Udělal jsem krok do práce agenta a baví mě to. Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám ani třináct měsíců, ale už to dělám dokonce třináct let. Není to jednoduchá práce, je tam hodně věcí, které nemůžete kontrolovat. Neexistuje recept na úspěch. Je to ale svět, který znám.
Jaká byla zkušenost pracovat pro klub jako Liverpool?
Výborná. Benítez mě trénoval ve Španělsku, pod ním jsem byl nejlepší střelec v CF Extremadura v druhé nejvyšší španělské soutěži. Potom jsem šel do Sevilly, ale ve spojení jsme zůstali. On pak šel do Liverpoolu, já hrál s Dirkem Kuijtem v Utrechtu, takže jsem mu pomáhal, aby se můj kamarád Kuijt dostal do Liverpoolu. Když jsem končil kariéru, tak přišel návrh od Beníteze, abych pracoval jako skaut. Byl to velký krok, protože když končíte fotbalovou kariéru, je to nejhorší moment v životě. Je jedno, kolik peněz jste si vydělali, je to strašné. Není nikdo, kdo by vám určoval program, jako to bylo celý život. Práce pro Liverpool mi dala moc, bylo to pro mě velmi důležité. Naučil jsem se toho hodně. Myslíte si, že po kariéře fotbalu rozumíte, ale skauting je úplně jiný svět. Když jsem udělal dvě tři chyby v nějaké analýze, hned mi říkali, že tak to nejde. Musel jsem se do toho pořádně ponořit a naučit se to. Dneska se mi to hodí. Je spousta mladých hráčů, u kterých dnes nevíte, jakou mají budoucnost. Pokud ale nevidíte, jak na tom můžou být za pět let, je to špatně. Když to vidíte, je to výborné. To, co jsem se naučil jako fotbalista i jako skaut, dnes používám jako agent.
Co říkáte na to, kam se český fotbal za dvacet let posunul?
Český fotbal je tvrdý fotbal. Je tam velmi důležitá kondice. Kluci, kteří hrají v Česku, by se dokázali prosadit kdekoliv, protože jsou dobře připravení. Fyzická příprava je na vysoké úrovni. Fotbal není atraktivní, nepadá moc gólů, ale hráči tam mají kvalitu.
Titul v nejvyšší soutěži vyhrála po devíti letech právě Sparta, ve které jste působil. Co tomu říkáte?
Když se klubu, jako je Sparta, stane, že po devíti letech vyhraje titul, je to pro ně dobrý moment. Není to tam jednoduché. Fanoušci vždycky chtějí titul, takže je dobrá zpráva, že Sparta zase začíná být úspěšná.
Jste s lidmi z klubu v kontaktu?
Ne. Ve chvíli, kdy Plavšić nechtěl prodloužit, tak se na mě Sparta zlobila a kontakt ukončila. Žádný kontakt teď neexistuje. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál.
Vedle Srdjana Plavšiće zastupujete v Česku i Vladimira Jovoviće. Myslíte, že je česká liga dobrý krokem pro podobné hráče?
Určitě je to dobrý krok, i když ne jednoduchý. Například v Černé Hoře nejsou kluby na tak vysoké úrovni jako v České republice. Nejlepší hráči v Černé Hoře by mohli odejít do Česka, ale nebyl by to pro ně jednoduchý krok. Potřebovali by čas i štěstí, aby si zvykli. V Černé Hoře je talent, ale není tu ta správná práce. Když je někdo talentovaný, tak odejde do velkého manšaftu a ten ho pak pošle na hostování. Není to jednoduchý krok a hlavně není garantovaný úspěch.
Co říkáte na to, jak si vedou v Česku právě Plavšić s Jovovićem?
Výborné. Jsou to hráči, kteří na své pozici dělají super věci a už několik let hrají v super formě. Mají góly, asistence a jsou velmi cenění. To je pozitivní.
Jak je na tom v současnosti fotbal v Černé Hoře? Posunul se například od vaší hráčské kariéry?
Klubový fotbal není na příliš vysoké úrovni. Kluby tady nejsou soukromé jako na celém Balkáně. Od toho se všechno odvíjí. Nejsou tu velké peníze, talentované hráče tu ale máme. Každých pár let se objeví talent, ale rychle odejde. Podepíše v Evropě a potom dělá další kroky. Fotbal je tady profesionální, ale nejsou tu kluby, které by udělaly nějaký větší úspěch. Velké kluby jako Crvena zvezda, Partizan, Hajduk rozumí, že v Černé Hoře talent je a můžou tu koupit hráče, který není super drahý a má talent. Uvidíme, jak to bude dál.
Jak je to tedy s vlastnictvím klubů v Černé Hoře?
Mají je města. Každé město to financuje. Když ale něco není soukromé, tak tam nejde tolik peněz a i zájem o to je jiný.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
