Projekt Každá minuta rozhoduje poprvé předal peníze na dobrou věc. Proč jste se rozhodl zapojit do charitativní akce manželů Kadeřábkových?
Tyhle věci mám rád, obecně by si lidi měli víc pomáhat. Když mi přišla nabídka, tak jsem neváhal. Ještě jsem o tom nic nevěděl a už jsem říkal, že jo. Když jsem pak zjistil, o co jde, jak jsme propojení, tak se mi to začalo líbit ještě víc. Člověk nad tím pak i přemýšlel. Když začala liga, tak tam Pavel (Kadeřábek) posílal tabulku, kdo odehrál kolik minut. V tu chvíli mi bylo líto, že jsem zase tolik minut neodehrál a nemůžu pomoct víc. Je to super propojené s fotbalem.
Zapojil jste se někdy v minulosti do podobného projektu?
Člověku chodí nabídky postupně, nejčastěji soukromě přes sociální sítě. Když jsem ještě naposledy hrál v Boleslavi, tak jsme byli propojení s jednou rodinou a přispívali jsme jim na vozíček. Nejvíc je to ale na sociálních sítích. Lidé něco sdílí, tak člověk přispěje. Že bych byl ale v nějaké nadaci, to se mi zatím nestalo. V Anglii jsme vybírali peníze pravidelně na Vánoce, chodili jsme rozdávat věci dětem do nemocnice. Když jsem tu byl loni první rok po návratu z Anglie, tak mi to trochu chybělo. Proto jsem se v Boleslavi ptal, jestli je něco podobného na Vánoce. Nakonec jsme vybrali nějaké peníze a posílali jsme je do jednoho ústavu. Do podobných věcí se zapojuji rád.
Projekt nese název Každá minuta rozhoduje. Jak jste tedy spokojený se svým vytížením během podzimu a s počtem odehraných minut?
Já spokojený jsem. Kdyby se to dělalo třeba minulý rok, tak by minut určitě nebylo tolik. Za poslední dva a půl roku nebyla minutáž dobrá. Vážím si toho, že jsem teď mohl pomoct, mám minutáž a tělo drží. Pro mě je dobré, že hraju, pro nadaci je dobré, že můžu přispět penězi.
Čím to je, že vytížení stouplo? Je to důvěrou trenéra, nebo hlavně tím, že drží zdraví?
Oboje, nejdůležitější je ale zdraví. Byl jsem ve stavu, že tělo nebylo dobré, nezvládalo zátěž. Pak jsem měl operaci menisku, což mě vyřadilo na dlouhou dobu. Zdraví je pro mě teď to nejdůležitější. Teď žádné problémy nemám, tělo zátěž zvládá. Jsem za to rád.
Statisticky mohl být podzim ale asi lepší, ne? Na kontě máte jeden gól a jednu asistenci.
Samozřejmě. Na začátku podzimu jsem moc nehrál, pak se to zlomilo v jednom zápase. Produktivita měla být samozřejmě lepší. Já jsem ale rád za to, že když jsem pak naskočil, tak jsme vyhrávali. Jeden gól doma se Slováckem mi ani neuznali. Krobot střílel, tečovalo mi to nohu. Mohlo toho samozřejmě být víc. V Ostravě jsem dal gól zase z ofsajdu, takže ho zrušili. Teď musím zapracovat na tom, aby tělo dál drželo, a na jaře bych chtěl zlepšit i statistiky.
Týmově se vám nedařilo vůbec špatně a po podzimu jste šestí. S tím panuje spokojenost?
Je to hrozně zrádné. Jsme šestí v tabulce, ale je to hrozně vyrovnané. Nepamatuju, že by to bylo takhle vyrovnané. Hrozně si toho vážíme, ale neznamená to, že šestí skončíme. Když člověk nechytne začátek jara, tak může být dole a klidně může hrát baráž. Nesmíme usnout na vavřínech, že jsme šestí. Náš cíl před sezonou byl být do šestého místa a zatím tam jsme. Teď musíme mít dobrou zimní přípravu a moc přes prosinec neodpočívat. Bude to krátké, musíme se dobře připravit, abychom zvládli první zápas doma s Brnem.
Jaký je cíl pro jaro? Udržet pohárové příčky?
Už před sezonou byl cíl skončit do šestého místa. Myslím, že je to tak i teď. Je to dobré pro klub, když shání sponzory. Teď se nehraje, můžou ukázat, že jsme v první šestce. Kdybychom měli o bod dva méně, tak bychom byli třeba jedenáctí, což je velký rozdíl. Hlavně z tohohle hlediska je to dobré. My víme, že během jednoho dvou zápasů můžeme být úplně jinde. Být do šestého místa je náš cíl, musíme se tam udržet. Z poháru jsme už vypadli.
Do Česka jste se vrátil na začátku loňského roku po pěti letech v Anglii. Proč jste se rozhodl pro návrat?
Rozhodl jsem se víceméně ze dne na den. Moc jsem nehrál a už jsem v sobě neměl sílu o to bojovat. Nevěřil jsem, že bych šanci dostal. Zažil jsem si svoje s trenérem, bylo to nahoru dolů. Jednou to vypadalo, že jo, pak zase, že ne. Bylo tam moc překážek a potom mě v uvozovkách zase odřízl. Měl jsem ještě půl roku smlouvu, takže bych stejně končil. Říkal jsem si, že je to dlouhá doba a stejně bych nehrál. Nejdůležitější ale nakonec stejně bylo to, že manželka byla podruhé těhotná a do toho byl covid. Jedno dítě jsme měli, druhé mělo přijít na svět na konci sezony. Kdyby se něco stalo, nikdo by za námi ani nemohl přijet. Roli hrály teda i rodinné důvody, potřebovali jsme, aby všechno dopadlo dobře. Rodit tam někde sami by bylo složité. Ze dne na den jsem se o tom bavil s manželkou, že pro nás bude větší jistota být tady s rodinou. Plánovali jsme, že to bude na půl roku, manželka tady porodí a uvidíme. Realita byla jiná, herní výpadek byl velký. Musel jsem se vrátit na konci ledna, kluci měli po přípravě, měli natrénováno a já v Anglii nehrál. Skoro celé jaro jsem se trápil, než jsem se do toho dostal. Až poslední čtyři zápasy byly takové, že jsem se cítil dobře. Nebylo to ale dobré, když jsem se vrátil. Proto jsem se rozhodl pokračovat v Boleslavi.
Zahrát si fotbal v Anglii ale musela být dobrá zkušenost, ne?
Určitě. Nikdy bych to nechtěl vrátit, jsem šťastný za to, co jsem tam zažil. Někdy to ve fotbale je, že člověk vypadne ze sestavy. Mně se to pak stalo i tady v Boleslavi. Určitě bych nikdy neměnil. Jediné, co bych možná udělal jinak, je to, že bych to nenechal zajít tak daleko. Už to bylo třeba rok, že jsem pravidelně nehrál. Asi už bych to teď udělal jinak, odešel bych dřív na hostování. Člověk si myslí, že když trénuje navíc, tak herní výpadek zas tak nevadí. Teď už ale vím, že takhle to nejde dělat. To je jediné, co bych měnil. Toho, že jsem byl v Anglii, si ale vážím nejvíc. Jsem za to šťastný.
V Brightonu jste působil v letech, kdy tým postoupil do Premier League. Co říkáte na to, jak se tam adaptoval?
Sleduju je od té doby, co jsem tam odešel, a jsem v kontaktu s lidmi z klubu. Mám tam spoustu kamarádů a fandím jim. Už když jsem tam šel, tak klub měl určitou vizi, což se mi strašně líbilo. Vize se nakonec splnila, i když jsme nepostoupili hned, ale až o rok později. Klub od té doby jenom roste. Majitel je skvělý, takhle by měl klub fungovat. Vyměnili se trenéři, ale pořád vyznávají podobný styl fotbalu s hodně přihrávkami. Klub má vizi a funguje. Jsem šťastný za to, co jsme tam dokázali. Poprvé v historii postoupit do Premier League, pak ty oslavy… Pak se sice přivedlo hodně hráčů, ale kdyby to neudělali, tak třeba zase spadli. Já už se toho potom zúčastnil jen rok, ale to se nedá nic dělat. Tak to je.
Aktuálně běží mistrovství světa v Kataru. Sledujete ho? Komu byste přál vítězství?
Abych se přiznal, tak jsem moc zápasů neviděl. Viděl jsem první zápas Brazílie, to byl první zápas, který jsem viděl celý. Jinak vidím třeba dvacet minut v kabině před tréninkem nebo po tréninku. O víkendu jsem viděl Argentinu proti Mexiku, ale jsem z toho na vážkách. Tipoval jsem, že Argentina vyhraje mistrovství světa, ale moc šancí jim nedávám. Nemůžou všechno nechávat na Messim. Uvidíme, co Brazílie. Hrála skvělý fotbal, ale záleží, jak citelná ztráta bude Neymar. Co se bavím s lidmi, tak největší favoriti jsou asi Španělsko a Francie, takže to vypadá, že by to mohl vyhrát tým z Evropy. Uvidíme, co Anglie. Já bych to Anglii docela přál, ale nemyslím si, že to můžou zvládnout. Přál bych to buď Anglii, nebo fotbalovým velikánům, jako je Ronaldo a Messi. Byla by to sladká tečka na konec. Jestli je to reálné? Uvidíme. Odehrálo se pár zápasů, ale nepřesvědčili mě.
Vy máte také zkušenosti z reprezentace, za kterou jste naposledy nastoupil v roce 2018. Je to něco, co máte pořád v hlavě? Chtěl byste se tam ještě probojovat?
Já jsem to nikdy nezavrhnul. Tím, že jsem v uvozovkách přestal hrát fotbal na takovou dobu, tak jsem z toho vypadl a kariéra se mi zastavila. Je mi ale pořád jen třicet, tělo se dalo dokupy a zase jsem začal pravidelně hrát. To je pro mě nejdůležitější. Uvidíme, jaké budu mít statistiky, to je další krok. To, že můžu odehrát zápasy a pak nejsem bolavý, je ale základ. Uvidíme, jak to bude dál, jestli to ještě někdy bude na reprezentaci stačit. Já si vážím toho, jak to teď je, a budu makat, aby to bylo ještě lepší.
