Kde jste udělal první fotbalové krůčky?
To je jasné. Ve vesnici kde jsem vyrůstal. V Nižboru.

Jak na své první tréninky a zápasy vzpomínáte?
To už je nějaká doba, ale vím, že jsem nemohl dospat, když byl druhý den turnaj přípravek. Vždy jsem se modlil, aby nás přišlo dostatek, abychom mohli na turnaj jet.

Matěj Hybš

Narozen: 3. ledna 1993
Výška: 181 cm
Váha: 70 kg
Současný klub: FC Slovan Liberec
Číslo dresu: 11
Nadcházející klub: FC Viktoria Plzeň (od léta)
Předchozí působiště: SK Nižbor, SK Hořovice (FK Hořovicko), AC Sparta Praha, FC Vysočina Jihlava, FK Jablonec
Úspěchy: mistr ligy a vítěz poháru (oba se Spartou)
Reprezentace: U16 (6 zápasů), U17 (14), U18 (9), U19 (12), U21 (13)
Počet zápasů v lize celkem: 143
Zápasy v současném ročníku: 23
Zajímavosti: Otec Václav Hybš hrál za Bohemians a Slavii. Bratr Jakub Hybš přivedl mladšího Matěje na nábor do Hořovic. Oba si tam zahráli žákovskou ligu.

Kdo vás k fotbalu přivedl a kdy to bylo?
Ve čtyřech letech moje rodina. Táta, starší brácha a vlastně i mamka. Jsme fotbalová rodina. Táta byl profík a brácha bohužel kvůli zranění musel v osmnácti skončit. Jinak by se z něj určitě profík stal taky. Byli mi oba vždycky vzorem a je to tak do dneška.

Jaký post se vám v mládí zamlouval?
Vždycky jsem se motal na levé lajně, buď bek, nebo halv. Celý život jsem to tak nějak střídal.

Velkou část mládežnického věku jste strávil v Hořovicích a ve Spartě. Jak vzpomínáte na toto období?
Hořovice? Srdeční záležitost. Byli jsme tam jedna velká rodina! Miluju vzpomínky na tohle období. Přestup do Sparty v patnácti byl pro mě zásadní. Potom jsem se začal připravovat na velký fotbal a bylo jen na mě, jak k tomu přistoupím.

Který zápas v dresu Sparty vám utkvěl nejvíc v paměti?
Asi hned první zápas v základní sestavě v Izraeli proti Kyriad Šmona. Hrál jsem první zápas v základu. Dalším je první derby, které jsme vyhráli myslím 3:1 a určitě dvojzápasy s Chelsea.

Kdybyste měl vybrat trenéra, který vám dal nejvíce, nebo vás toho ve fotbale nejvíce naučil, kdo to je?
Pan Hřebík (přesvědčivě).

Po Spartě jste zažil další štace…
Do Jihlavy jsem šel vyloženě, abych se připravil na EURO jednadvacítek, které jsem potom odehrál celé. Potřeboval jsem zápasové vytížení. Jablonec – to bylo hostování z důvodu velké konkurence ve Spartě. Byl jsem tam moc spokojený. Bylo to podobně jako teď v Liberci, kde jsem už tři roky a nemohu si to vynachválit.

Na které spoluhráče z minulých štací nejvíce nebo nejraději vzpomínáte?
Těch byla spousta, všude jsme měli výbornou partu. Nebudu vypichovat jednotlivce, fakt jsem měl štěstí, že tam, kam jsem přišel, tam mi bylo dobře.

Jak jsme zmínili, jste hráčem Slovanu Liberec. Ale to se brzy změní. V létě se budete stěhovat do Plzně. Jak k přestupu došlo?
Jednoduše, měli o mě dlouhodobý zájem. Byli přímočaří a nakonec mě nemuseli ani moc přesvědčovat. Cítil jsem, že to je správné rozhodnutí. Ale pozor, pořád jsem ještě v Liberci do konce sezony a budu se ze všech sil snažit, abychom udělali poháry.

Co jste dělal v době nuceného volna, když jste se zrovna nepřipravoval individuálně?
Trénoval jsem individuálně. Trávil čas s manželkou a psem, s rodinou. Hodně jsem taky četl.

Už jste zahájili tréninky. Jak probíhají?
Ano, už několikátý týden trénujeme po skupinkách. Je to lepší než běhání někde v lese. Konečně jsme na hřišti.

Věříte, že se letošní sezona vůbec dohraje?
Věřím. Doufám.

Jaké jsou vaše fotbalové plány a cíle? Předpokládám, že snem je zahrát si Ligu mistrů.
Nejbližší cíl je dostat Liberec do pohárů a zůstat stále zdráv. To je v tuhle chvíli můj jediný cíl, kam směřuji. Pak se uvidí.