Jak se vám v Orenburgu líbí?
Líbí, je to super. Hlavně to, že jsem s bratrem, protože jinak jsme se dosud potkávali jen jednou za rok o prázdninách. Teď je možnost spojit pracovní a osobní život. Myslím, že si to oba užíváme. Zatím jsem v Rusku teprve pár dní, od minulého pátku, protože celý leden i únor jsme byli v zahraničí na soustředěních. Ale první březnový víkend začíná liga, tak se těším.
Kde a od koho nápad bratrského spojení vznikl?
Podívejte se… Já dlouho váhal, jestli se na trenérskou dráhu dám. Měl jsem to z první ruky od otce, takže jsem věděl, co to přináší, obnáší i vyžaduje. Pak na to nastoupil Marcel, kterému jsem přál, aby se mu dařilo, ale sám jsem očekával, jak mu to půjde. Postupně to dozrávalo i ve mně, že jsem si řekl, že zkusím udělat licence a uvidím, jestli mě to chytne. Udělal jsem céčko i béčko, bavilo mě to, pak jsem byl v Benešově hrající trenér, udělal jsem áčko, přestoupil do Hostouně. Celý minulý rok jsem tam byl asistent a jen se mi potvrdilo, že mě to baví a naplňuje. Motivace tak nechyběla. Zároveň jsem se nebránil tomu to jednou spojit s bráchou, když bude zájem. Na podzim s touto myšlenkou Marcel přišel, zavolal, jestli bych do toho nešel. Kývnul jsem hned. Tak jsem zvědavý, jak nám to půjde. Pohled na fotbal máme podobný.
Mohlo by to fungovat delší dobu?
Jo, proč ne? Věřím, že pár let by mohlo. Pokud nás to bude naplňovat. Nešel jsem do trenéřiny s motivací, že jednou chci být hlavní kouč. Nejprve jsem se chtěl chytnout, teď mě spolupráce s bráchou lákala. Myslím si, že už jsou pryč doby, kdy mezi hlavním trenérem a asistenty byly velké rozdíly. Kouč byl měl mít kolem sebe tři čtyři lidi na své úrovni. Myslet si, že vše zvládne jeden člověk, a zbytek jen rozhazuje kužely, to asi nedojdete daleko. Fotbal už je o detailech, které sám nezvládnete. Proto pokud to bude fungovat a všem vyhovovat, chci, abychom zůstali co nejdéle spolu. A třeba si jednoho dne řeknu, že to chci zkusit sám.
Co na to říkal otec Verner Lička?
Já myslím, že taťka s mamkou jsou rádi, že synové jsou spolu. Určitě nám fandí, podporují a sledují to. Asi taková bratrská spolupráce není moc typická, ale snad nám to bude vyhovovat.
Připomínal vám někdo, že to není typické? Takhle z hlavy si člověk nevybaví jinou dvojici bratrů-trenérů…
Je to pravda. Spíše to neexistuje, aspoň jsem se s tím nesetkal. Ale je to naše volba. Pokud ucítím, že nejsem platným členem, nemám přidanou hodnotu, ani Marcel nebude mít důvod se mnou spolupracovat. Že jsme bratři je pěkné, ale za námi musí být práce a výsledky, nemůžu mu být přítěží. Vše musí fungovat. Čas ukáže.
Lidi ale napadne, jestli je vhodné jít do Ruska v situaci, kdy vyvolalo válku na Ukrajině. To nebylo pro vás překážkou?
Je jasné, že si tu otázku položíte. Přemýšlíte, říkáte si „pro“ a „proti“ a jediné „proti“ je to, co jste zmínil. Že lidé něco budou říkat. Ano, problém ve světě je, ale vy, já, ani další lidé, kteří žijí, starají se o rodiny, za to nemůžeme. Najednou se někdo rozhodne, že udělá, co udělá a je z toho takový konflikt. Já se ale pak nebudu omezovat kvůli tomu, že lidé něco říkají.
close
info
Zdroj: archiv Marcela Ličky
zoom_in
Fotbalový klan Ličků. Zprava Marcel Lička, Verner Lička a Mario Lička.
Berete to tedy, že máte svůj život?
Ano. Mám svůj život, chci dělat svůj fotbal, svou práci, která mě baví a naplňuje, a s tím, co se děje ve světě, nemám nic společného. Nevidím, že bych dělal něco špatného. Ano, Rusko vyvolalo konflikt, Rusko je tím špatným, to je jasné, já to beru, ale to nejsou Rusové. I v Ostravě mohou žít Rusové, můžete mít mezi Rusy kamarády. A myslíte, že chtějí válku? Určitě ne. Bohužel, tohle je věc ruské vlády. Přece nebudu ztrácet své roky, a ohlížet se na to, že by si někdo mohl myslet, že podporuji válku. Sám se mohu na sebe podívat do zrcadla a to mi stačí. Nikomu nic nedlužím a určitě nedělám nic špatného.
Setkal jste se ve svém okolí s někým, kdo by vám to vyčítal?
Vůbec. Známí, nejbližší, kamarádi, nebo tak? Ani náznakem. Naopak spíše povzbuzení, ať nikoho neposlouchám. Samozřejmě vám občas někdo anonymně napíše na instagram, nebo facebook, ale to smažete a neřešíte. Někteří lidé jsou prostě takoví. Bohužel.
S jakou představou a informacemi od bratra na podmínky v Rusku jste se kvůli situaci ve světě na Východ vydal?
Bude to znít zvláštně, ale v Rusku jako takovém nic nepoznáte. Život běží normálně jako u nás. Celý problém se děje na Ukrajině. Bohužel. Rusové i stát fungují jako všude. Každopádně v klubu je vidět, že jste na nejvyšší profesionální úrovni, protože máte možnost si přivést hráče z celého světa. My máme v týmu osm Jihoameričanů. Především Argentince. Kvalitou jsme na vysoké úrovni. A na start se moc těším. Jsme sedmí, kluci měli těžký, ale skvělý podzim, byť se bodovalo hlavně doma, padá hodně gólů. Věřím, že v tom budeme pokračovat a bude to úspěšná sezona.
play_fill
Pojďme do Česka, minulý týden hrál Baník proti Hradci Králové, který vede Miroslav Koubek. Toho pamatujete ze sezony 2009/10, kdy jste v Ostravě málem získali titul. Jak ni vzpomínáte?
Velice rád. Byl to rok, kdy nám trenér Koubek hodně pomohl. Byli jsme skvěle takticky připravení, všichni jsme věděli, co máme dělat, co jeden od druhého očekávat a mužstvo to výborně plnilo na hřišti. Výsledkem mohl být – já si odvážím říct, že měl být – titul. Bohužel jsme na něj nedosáhli. Ale krásný ročník.
A co spolupráce s Miroslavem Koubkem?
Jak říkám, jsem rád, že jsem ho mohl zažít. Mužstvo potřebuje od trenéra jasně vědět, co má hrát, co se od něj na hřišti – stejně jako od každého jednotlivce – očekává. A to pan Koubek byl schopný nám vštípit. Podle toho to také vypadalo. Měl obrovský podíl na tom úspěchu. Ono, čím člověk byl starší a zkušenější, tím víc si uvědomoval, že trenér je nejdůležitější složkou mančaftu. Můžete mít velmi dobré hráče jako individuality, ale pokud nebudete mít trenéra, který je schopný to dát dohromady, nastolit směr, za kterým mužstvo půjde, tak to budou jen ti jednotlivci. Pak se stane, že občas se zápas povede, občas ne.
Prý vás jako tým kontroloval před zápasy. Je to pravda?
Mně nikdy nevolal. (směje se) Asi věděl, že jsem profesionál. Ale co se týká životosprávy, tak my neměli v mančaftu nikoho, kdo by ji nedodržoval. Že se trenér občas šel ven podívat, jestli někdo nesedí, tak to měl v sobě asi zakódované. Co si pamatuji, nikdy s nikým neměl v tomto problém. Ale je pravda, že byl precizní, pro fotbal dělal maximum, a to vyžadoval i po ostatních. Důkazem jeho oddanosti fotbalu byly i jeho dlouhé analýzy u videa, ať už minulého zápasu, nebo nadcházejícího soupeře. Detailista.
Co nakonec stálo za tím, že jste své snažení k mistrovskému poháru nedotáhli?
Řekl bych, že shoda náhod, prostě tomu nepřál osud. Dvě kola před koncem jsme byli první, ale den před zápasem s Mladou Boleslaví se zranil Renda Bolf, při utkání pak Aleš Neuwirth a já musel odstoupit kvůli otřesu mozku. To byl úder osudu, protože nebýt těchto tří zranění, a zvládnutí zápasu s Boleslaví, tak jsme byli mistry. Někdy je to o maličkostech, detailech, a tohle se mi hned vybaví. Bohužel, tady to šlo proti nám.
Jako pamětník titulu z roku 2004, byl ten tým o šest let později v něčem podobný, nebo naopak rozdílný?
No, já bych řekl, že v mistrovské sezoně jsme se rozjeli, po čtvrtém pátém kole jsme byli první a jeli na vítězné vlně. Všechno nám hrálo do karet, zejména zájem fanoušků, jelikož každý domácí zápas byl vyprodaný. To byla naše obrovská síla. Soupeři byli vyjevení a nám to dodávalo sílu. Kdežto pod panem Koubkem to bylo vypracovanější, svými výkony jsme si o to, že hrajeme o titul, řekli až v průběhu. V tom bych viděl rozdíl.
Sledujete aktuálně Baník, který dnes hraje v Pardubicích?
Zpovzdálí. Samozřejmě fandím, ale že bych pravidelně viděl jeho zápasy a výkony, to se říct nedá. Zejména teď, když už jsem pryč v zahraničí, na to není čas. Spíše koukám na výsledky a přeji si, ať hraje co nejvýš.
