Kolem toho, proč Václav Černý nemá místo mezi Šilhavého vyvolenými, se toho namluvila a napsala spousta. To ale pětadvacetiletého záložníka nerozhodilo. Nebyl zapšklý.
„Po srazu jsem si řekl, že chci podávat v klubu takové výkony, abych byl na očích a mohl být přínosem pro národní tým. Dařilo se mi, jsem rád, že jsem dostal šanci a využil ji,“ říkal po utkání novinářům.

Dřina a tvrdá práce. To charakterizuje cestu Václava Černého z Příbrami do Ajaxu Amsterdam, kam v šestnácti letech odešel. A nejde jen o oběť samotného fotbalisty. Velké zásluhy na progresu talentovaného mladíka má Černého otec, bývalý šéftrenér mládeže FK Příbram.
Facka za žlutou
Na dohled Václava Černého staršího v dřívějším rozhovoru vzpomínal tatínek dalšího reprezentanta Adama Hložka.
„Jeho táta od rána do večera nad ním stál. Viděl jsem Vaška poprvé v jeho patnácti letech na Kouba Cupu. Nechal si dát žlutou kartu, táta si ho zavolal, dal mu v normálním zápase facku. Vašek jen řekl, že ví, za co to je,“ prozradil Zbyhněv Hložek.
„Na Václavovi bylo vidět, jak byl někde úplně jinde. Proto je dnes v reprezentaci,“ vyzdvihl i evidentní Černého talent.

Elitní sportovci podle Zbyhněva Hložka potřebují v dnešní době neustálou kontrolu ze strany rodičů, což byl dle něj i případ Václava Černého.
„Budeš na počítači, budeš mít, co chceš, ale tři nebo dvě hodiny chci, abys něco dělal. Nejen proto, aby z tebe byl vrcholový sportovec, ale už kvůli zdraví. Možná se s některými odborníky neshodnu, ale fotbal hrou? Ne,“ řekl Hložek.
Láska k fotbalu
„Velké věci ale vždy dokáže právě to dítě, které daný sport miluje. Vidíte na něm touhu být nejlepší. A to byl i Václav Černý,“ uzavřel své vzpomínání.