Beroun – Na trenérský post celku krajského přeboru přichází zkušený Rakovničák Bedřich Koch, který nám po necelém měsíčním působení v Českém Lvu – Unionu Beroun odpověděl na několik dotazů.
Pojďme nejdříve čtenářům Berounského deníku Vás představit, i když předpokládám, že fotbalové veřejnosti je vaše jméno hodně známé.
Začínal jsem v SK Rakovník, což byl můj mateřský klub a strávil jsem tam celou svojí mládežnickou kariéru. V dorosteneckém věku jsem pak díky tehdejším střídavým startům nakoukl do áčka jako brankářská dvojka. Po dorostu jsem začal v áčku SK Rakovník a tady jsem dosáhl na sedm startů v tehdejší třetí lize. Považuji to vcelku za úspěch, protože konkurence na brankářském postu tady byla velká. Svého času tady byl především na Hořovicku známý brankář Franta Čepelák, pak tu byl inženýr Mikeš, který chytal za České Budějovice, takže jsem potom přešel na Zátiší Rakovník, Tatran Rakovník a potom už to byly soutěže tady v okolí, třeba Mutějovice, kde jsme hráli I.A třídu.
Vy už jste se ale v té době věnoval trénování.
To je pravda. Už jako hráč jsem si dělal trenérské zkoušky a v roce 1995 jsem si udělal druhou nejvyšší licenci. Takže trénuji už delší dobu. Začínal jsem s dětmi, s mládeží, tady v Rakovníku jsem dostal příležitost trénovat žákovskou ligu. Pak jsem přešel pracovat s mládeží na Tatran Rakovník, kde jsem strávil pěkných devět let. Poté jsem dostal nabídku od SK Rakovník, abych dělal asistenta v divizi. Tady jsem vydržel čtyři roky, většinou to byla divize. Přišel jsem tam v září, pak se sestupovalo a následně jsme divizi vykopali zpět a následně dva roky hráli divizi. Pak jsem ještě trénoval dorost. Z SK jsem odešel s tím, že bych chtěl pracovat jako hlavní trenér. To přišlo v Branově.
Kromě trénování vás často vidíme i při pořádání různých turnajů pro mládež.
Vyplývá to i z mého zaměstnání, kde působím jako vedoucí sportovní haly. A jedním ze způsobů, jak v našem sportovním zařízení získávat peníze,  je pořádání turnajů. Je to jedna  z mých náplní práce a pořádáme nejenom fotbalové  turnaje, ale i například florbal či basketbal. Navíc jsem se snažil podobné turnaje pořádat, když jsem působil u mládežnických týmů, tak, aby děti měly zápasové vytížení a také nějaký pěkný zážitek a setkávaly se s jinými družstvy.
Jak došlo k vašim námluvám s Berounem?
Já jsem byl již v průběhu podzimu osloven panem Hrubešem, ale v polovině podzimu jsem musel vyřešit své zdravotní problémy, které se vlekly už delší dobu a nechtěl jsem to odkládat. Takže jsme se domluvili, že pokud by byl z jejich strany zájem po jejich vyřešení, tak se rád zapojím do práce v Berouně.   Musím říci upřímně, že jsem už tolik nepočítal s tím, že mě osloví znovu. Berounu se začalo dařit, uhrál slušné výsledky  a podle mě i částečně stabilizovali kádr po těch problémech, které měli ze začátku soutěže. Vedení ale dodrželo slovo a vcelku mě překvapilo, že o změně na trenérském postu chtějí jednat. (pozn. redakce: dosavadní trenér Roman Hrubeš přechází do nového zaměstnání).
Jak se vám líbí kádr v Českém Lvu – Unionu, podle nás je vcelku složený z mladých hráčů.
To je pravda, já rád pracuji s mladými hráči a dokážu si představit, že když jim dám důvěru, tak jí oni naopak budou splácet stejnou mincí. Pokusím se jim předat mojí energii, znalosti a zkušenosti. Kádr je mladý, perspektivní. Je fakt, že proti podzimu budou chybět  Pobiš a Bureš, což jsou docela důležití hráči. Na zkoušku v Králově Dvoře je Vosýnek, samozřejmě mu všichni přejeme, aby se mu povedlo hrát vyšší soutěž. Takže oproti té základní jedenáctce, která hrála na podzim, by tito tři hráči chyběli, budeme se je muset snažit nahradit jak se říká ze svých vlastních zdrojů, protože z příchozích, o kterých zatím víme, je Dan Hájek, který se vrací z Německa. Zatím s námi trénuje můj syn, který měl přijít již na podzim, ale kluby se nedomluvily, předpokládám, že by se nyní ale mohly domluvit.
Předpokládáte, že by se mohl Beroun posunout v tabulce krajského přeboru na jaře výše?
Vzhledem k tomu, jak se zatím vyvíjí docházka, která je ovlivněná prací u jednotlivých hráčů a různými zraněními, tak nemohu přesně říci. Samozřejmě chápu, že zaměstnání je dnes u hráčů důležité, fotbal vlastně mají jako koníčka, pak také přicházejí nemoci a navíc i další odjezdy, jako například nyní na hory. Teď jsou třeba tři hráči na horách, z toho dva pracovně. Takový ten základ chodí, ale ta docházka by mohla být lepší. S tím zaměstnáním to ale není jenom tady v Berouně, je to i jinde, dnes to tak prostě je.
Jak často v únoru trénujete?
Přípravu jsme začali 15. ledna, trénujeme třikrát týdně a do toho máme o víkendu vsunuté přátelské zápasy a někde budou i dva.
Poslední zápas jste hráli s béčkem Motorletu, ale pražský soupeř přijel v kombinované sestavě.
Mělo to být béčko, ale podle jejich vedení tam měli několik hráčů i z divizního celku, protože souběžně hráli i další přípravný zápas, tak rozdělili. To ale není podstatné. Po poločase 1:2 jsme prohráli 2:4. Spokojen jsem byl s prvními dvaceti minutami, kdy jsme vedli 1:0 a mohli jsme soupeři odskočit na dva až tři nula.Od zmiňované dvacáté minuty soupeř převzal iniciativu a my jsme se snažili s vývojem zápasu něco udělat vlastně až v posledních dvaceti minutách. Takže jsme měli docela dlouhý výpadek. ten byl zapříčiněn vlastně tím, že do zápasu naskočili i kluci, kteří neměli zatím ani jeden trénink, takže do toho skočili rovnýma nohama.
Kdo se proti Motorletu trefil?
První branku dával Nguyen a druhou vstřelil dorostenec Svoboda.