Jak jste spokojen s tím, co jste předváděli v uplynulé sezoně?
Abych pravdu řekl, kdyby jste se mě zeptal na podzimní část sezony, tak s ní jsem byl mnohem více spokojen. Vycházely nám standardní situace a vycházela nám hra, kterou jsme si řekli, že budeme hrát. Jarní část, když to řeknu ke dnešku, tak určitá spokojenost by byla, ale jaro bylo hodně ovlivněno žlutými kartami, které se v přeboru počítají. Podzimní část tím tolik ovlivněna není, protože hráči mimo obránců, styl Víti Petráše, který tím svým stylem, u něj se to sbírá, ne svým zaviněním, ale stylem hry, ty karty nasbírá. Podzim, tam tolik nejste v karetním ohrožení, takže kádr, který v krajském přeboru nemá nikdo tak široký, aby byl schopen tři hráče najednou nahradit. To se pak ukazuje v jarní části, kdy už karty jsou nasbírané. Navíc my jsme měli hodně dlouhou zimní přípravu, kterou bych chtěl do příštího roku trochu zkrátit a zintenzivnit. Zimní příprava je tři měsíce a je to vesměs běhání na betonech a soustředění a tam jsou hráči hodně ohroženi. Hraje se na umělé trávě, každý týden turnaj, takže tam hrozí zranění. Také se nám to na jaře objevilo. My jsme vlastně prvních šest kol hráli v hodně omezeném kádru, kdy se nám navíc v prvním kole zranil Marek Horel, který měl otřes mozku. Chyběl Víťa Petráš. Dlouho jsme nehráli v optimální sestavě a to se také objevilo na tom, že jsme nedělali body. Tím bylo celé jaro ovlivněno. My jsme neudělali tolik bodů jako na podzim, ale neviděl bych to tak rapidně. Na podzim jsme udělali dvacet jedna bodů a teď sedmnáct. Je to o čtyři body. Předsevzali jsme si, že bychom chtěli být do pátého místa. To se nepovedlo, jsme o pár příček níže, ale v podstatě to splnilo, co jsme si řekli. Chtěli jsme krajský přebor hrát důstojně a v horní polovině tabulky. To se nám splnilo. Do příští sezony se uvidí. My se samozřejmě chceme prát o horní patra přeboru. Když se chceme zachránit, tak musíme hrát na přední umístění.
Během zimy prošla obrana značnou obměnou. Odešel Žalud, přišel Vopěnka, místo Choce se Smetanou hráli Lehovič s Přibylem, když ten hrál již na podzim. Na začátku jara obrana docela skřípala…
Máte pravdu, i když já bych to viděl spíše v té obměně a v nezkušenosti těch mladších hráčů ať je to Martin Přibyl, Petr Vopěnka nebo Tomáš Lehovič. To jsou hodně mladí kluci a my s nimi musíme pracovat do budoucna. V nich samozřejmě je potenciál, ale je to, jako kdyby jste hledal jehlu v kupce sena. Nikdy člověk nedocílí toho, aby kluk, který přijde z dorostu, i když na to fotbalově má, i když víte, že se s ním bude do budoucna pracovat dobře, tak nikdy nezíská organizační schopnost, kterou měl například Martin Žalud, protože to ani není ve fotbalové stránce, ale to je v psychice a v organizaci mužstva a to nikdo nezíská hned. To má nějaký časový vývoj. Hráč má svůj vývoj, jako je to v každém sportu a někdo to získá dřív, někdo později. Je to v povaze, je to ve zkušenostech, a když to vezmu vcelku, tak to hráč získává kolem třicítky, kdy už má něco odkopáno, kdy je psychicky vyzrálý.
Říkal jste, že jste měli hodně zraněných. Jednou z nejcitelnějších ztrát asi byl Roman Grajcar…
Určitě, o tom jsem se chtěl také zmínit. Je to člověk, kterému je třicet pět, který je typický středový ofenzivní halv. I když Romanovi někdy vyčítám, že on není na obrannou fázi. Stylově nebo typově je hráč, který do obranné fáze není a člověk z něho musí vytáhnout jeho největší potenciál. Roman s jeho rozehrávkou, citem pro přihrávku, hlavně do finálních příležitostí, nebo pro narážečku, či diagonální pasy přímo do nohy, dovolím si říct, že v přeboru běhá málo takovýchto hráčů v ofenzivě. Roman to má perfektně v noze a tím svým stylem dirigenta tady nemá konkurenci. Ti kluci, kteří ho měli nahradit, jsou mladší. Mířím konkrétně k Michalovi Šímovi, který ne že by nebyl schopný, ale má jiný styl hry. Spíše jsou do té hry pod taktovkou Romana. Když nám Roman vypadl, tak jsme se s tím nedokázali vypořádat, protože útočníci Michal Novák a Marek Horel jsou zvyklí na pasy a finální přihrávky od Romana.
V letošní sezoně se skvěle dařilo oběma útočníkům. Michal Novák a Marek Horel jsou asi také nenahraditelní, že?
U nás určitě. Při ofenzivě, kdy Roman Grajcar řídí hru a je schopen tam dávat přihrávku. Oba útočníky máme ofenzivní, mají rychlý start na balon, dokáží na třech metrech udělat obránce, umí se prosadit v souboji jeden na jednoho a to je dnes hodně důležité. Navíc mají výbornou kopací techniku. Jsou to hráči, kteří jsou pro nás dnes nenahraditelní. Dovolím si říct, že v těchto dvou hráčích máme jeden z nejlepších útoků v krajském přeboru.
Jak to vypadá s vaší hráčskou kariérou? Vrátíte se ještě do branky?
Pokud mě lidi znají, já nejsem takový, že bych ukončil kariéru. Já se s tím musím poprat. Peru se s tím hodně. Plastika křížového vazu je hodně zásadní zásah do kolene. Je to zranění, které si vyžaduje hodně dlouhou rekonvalescenci. Já na tom samozřejmě už půl roku makám. Chodím s tím cvičit každý den, zapojuji se do tréninků v rámci možností. Teď jsem to více zintenzivnil. Teď se mi koleno dalo do pořádku, i doktor to chválil. I když teď po zátěži mě to trochu ještě pobolívalo. Ale zátěž do toho dávám skoro stoprocentní. Trénuji brankáře v Hořovicích, takže se tam zapojuji s nimi do tréninků. Myslím si, že kdyby to takto pokračovalo, tak určitě začnu od podzimu, pokud k tomu budu mít výkonnost a jestli si i já sám řeknu, že tam můžu jít. Tak určitě bych chtěl.
Jak to vidíte se svým pokračováním na lavičce. Máte zájem pokračovat v trénování v Berouně? A má zájem i vedení?
Zájem bych samozřejmě měl. Po skončení hráčské kariéry bych chtěl pokračovat v trénování. Fotbal mám hodně rád. Když to vezmu, tak vedení mi zatím neřeklo, jestli se mnou dál počítá, nebo nepočítá. To se dozvím v nejbližších pár dnech.
Jste jako trenér spokojen s tím, co jste v Berouně za jednu sezoně odvedl?
Samochvála vždy nějakým způsobem smrdí. To bych ani nehodnotil. Můžu ze svého pohledu říct, jestli jsem spokojen s tím, co do toho dávám. Co se týče práce, když to vezmu na fotbal, tak jsem vždy dělal na sto procent. To mám v povaze. Když se zeptáte všech okolo, tak to potvrdí. Nechtěl bych se tímto způsobem chválit, ale to v mé povaze je a já mám v tomto strašně čisté svědomí. Dal jsem do toho, co jsem mohl. Co můžu říct, trenérovi na této úrovni hodně ztěžuje práci běh života. Na prvním místě je dnes práce. Je to hodně těžké, když máte tréninky připraveny pro šestnáct hráčů a dva brankáře. Strašně ovlivní trenérskou práci, když se deset minut před tréninkem někdo omluví kvůli pracovnímu problému. Jsou tu kluci, kteří studují vysokou školu a mají třeba právě problém ve škole. Tréninky si samozřejmě říkáme po mistráku každý týden, ale to nikdo v tu dobu neví, jestli bude mít pracovní problém. To v trenérské práci dělá největší problém. Někdy trénink úplně zboří účast.
Je nějaký zápas jara, který se vám vůbec nepovedl?
Mrzí mě zápas s Dobříší v prvním jarním kole. Oni přijeli na posledním místě, ale mužstvo, které je poslední, tak první zápas nikdy neskládá zbraně, každý chce vyhrát. My jsme ten zápas měli zvládnout, ale nezvládli jsme jej. Možná to bylo také ovlivněno zraněním Marka Horela. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Zápas jsme jen zremizovali, což ovlivnilo další zápasy, že jsme nenastartovali takovou tu dobrou vlnu. Když to vezmu, tak stejně z padesáti procent hraje velkou roli psychická pohoda.
A je nějaký zápas, který se vám vyloženě povedl?
Dobrý zápas byl doma s Benešovem. Sice jsme ho nevyhráli, jen zremizovali, ale přijel sem mančaft, který byl první. Řekl bych, že tu odehráli dobrý zápas, byl to nejlepší soupeř, kterého jsme měli. Byli to mladí a běhaví kluci, strkali si to a my jsme měli za sebou řadu neúspěšných utkání. Zápas jsme zvládli a ještě dvě minuty před koncem jsme vedli 3:2 a odehráli jsme s nimi výbornou partii. Bohužel jsme to nedotáhli do konce, protože jsme dostali gól na 3:3, ale i tak bych ho vyhodnotil jako nejlepší utkání.
Spekulovalo se o tom, že od příští sezony bude hrát berounské áčko na hřišti Na Ostrově. Můžete osvětlit, jak se má situace?
My jsme samozřejmě chtěli Na Ostrově hrát již letošní jaro, ale nebylo to možné. Příští sezonu, alespoň co mám zprávy, bychom měli hrát Na Ostrově. Toto velké hřiště Na Máchovně má maximální rozměry. Před časem nám to vyhovovalo, ale v momentálním stylu hry a jak chceme hru prezentovat, nám velké hřiště spíše nevyhovuje. Na Ostrově je hřiště menší. To by mělo vyhovovat našim standardkám i stylu hry Romana Grajcara a našich útočníků. Hřiště menších rozměrů nám v letošní sezoně stoprocentně vyhovovalo a kdekoliv jsme hráli na malém hřišti, tak jsme měli úspěch.
Chcete něco dodat na závěr?
Chtěl bych poděkovat celému realizačnímu týmu za podporu. Pepíkovi Sládkovi, za materiální zajištění, za podporu v trénincích. Chtěl bych také fanouškům, že jich sem alespoň pár chodilo a že nám věnovali přízeň.
