„Fotil jsem asi dva metry od postranní čáry hrací plochy. Už na začátku zápasu mě rozhodčí začal vykazovat z prostoru atletické dráhy, která lemuje fotbalové hřiště. Že se údajně musí soustředit na hru a já ho svou přítomností ruším. Svůj postoj pak zopakoval ještě před zahájením druhého poločasu. A pohrozil přitom ukončením zápasu. Nechtěl jsem domácím působit potíže a raději šel pryč,“ popsal Jan Vildmon, reportér sportovní redakce Berounského deníku.

Za zábradlí, které je od hrací plochy hodně daleko a zpoza nějž není možné pořídit kvalitní snímky, už nešel. Stadion opustil. A jednání arbitra si vysvětluje jako osobní mstu za článek z letošního června, v němž popsal Vlachopulosovo jednostranné řízení zápasu SKP Beroun – Nižbor (4:3) Čtěte ZDE a rozpoutal tak obří diskusi na našem webovém zpravodajství www.berounsky.denik.cz.

Achiles Vlachopulos jakoukoliv vendetu odmítá. „Ten červnový incident už jsem dávno zkousnul,“ tvrdí. A trvá na tom, že Jana Vildmona vykázal proto, že vstupoval do hrací plochy. „Jednal jsem v souladu s pravidly fotbalu. A své rozhodnutí si před kýmkoliv obhájím,“ řekl sudí. „Je nesmysl, že jsem vstupoval na hrací plochu. Proč bych to dělal? Nejsem začátečník. Stál jsem asi dva metry od lajny tak jako obvykle na většině fotbalů,“ zopakoval novinář.

Jeho verzi potvrdili i očití svědkové. Dokonce členové berounského okresního fotbalového svazu (OFS). „Jan Vildmon rozhodně nijak nenarušoval ráz utkání. Podle toho, co jsme viděli, tak jen dělal svoji práci,“ řekl Deníku Jan Knotek, šéf sportovně – technické komise OFS. Ten dokonce společně s předsedou komise mládeže OFS Ivanem Marxem Vildmona nabádali k tomu, aby na stadionu zůstal. Že se vše urovná a domluví.

„Rozhodčí sice podle pravidel a soutěžního řádu má právo novináře vykázat, ale tady nejsme ve vyšších soutěžích a není potřeba si na ně hrát. Vše je o dohodě lidí. Za vším vidím spíše právě osobní averzi rozhodčího Vlachopulose a novináře Vildmona,“ dodal Jan Knotek, který jednání sudího označil za medvědí službu celému okresnímu fotbalu.

S tím souhlasí i hlavní pořadatel sobotního utkání Ivan Sýkora. „Kluby se chtějí dostat do novin, přečíst si o sobě pár řádek, vidět fotografii. Ale pokud rozhodčí budou novináře vykazovat z míst, kde mohou hráče fotit? Nevím, nepřijde mi to šťastné,“ řekl Sýkora, který byl paradoxně vděčný za to, že náš reportér nedělal problémy. „Achiles Vlachopulos pohrozil, že pokud novinář do dvou minut neopustí daný prostor, ukončí zápas. To by nám přineslo komplikace,“ ulevil si Sýkora. Podle svazových funkcionářů by však rozhodčí zápas ve skutečnosti neukončil. Šlo prý pouze o psychologický nátlak. „Nevím, co by pak psal do zápisu. Novinář zápas nijak neovlivnil,“ dodal Knotek. (pek)

POHLED REDAKTORA BEROUNSKÉHO DENÍKU

V Berounském deníku pracuji již více než čtyři roky a to, co se mi stalo v sobotu dopoledne na zápase okresního přeboru za celou dobu svého působení v tomto médiu nepamatuji. Troufnu si tvrdit, že za ty čtyři roky jsem fotil několik stovek fotbalových utkání od přípravek, přes okresní a krajské soutěže až po divizi, ČFL a zápasy poháru ČMFS. Nikdy se mi nestalo, že by mě rozhodčí vykázal od hřiště a nedovolil mi nafotit několik snímků. A to ani v případě, kdy v Berouně hrály prvoligové celky na prestižním turnaji, nebo do Králova Dvora či Hořovic přijela k pohárovému utkání družstva z nejvyšší české soutěže. Kdyby mě rozhodčí neznal, nebo poukázal na fakt, že nejsem viditelně označen jako pracovník sdělovacích prostředků, beze slova bych odešel. Jenže pan Vlachopulos mě zná velice dobře. Za dobu svého působení v Berounském deníku jsem fotil minimálně dvacet utkání, které řídil rozhodčí Vlachopulos. Nikdy jsem mu u hrací plochy nevadil, až nyní.

Jan Vildmon