Bezpochyby se vám povedl ve třetí lize obrovský úspěch, když jste po podzimu, v průběhu kterého jste získali jen devět bodů, dokázali dokráčet senzačně k záchraně. Jak byste vůbec zhodnotil celé jaro?
Když to vezmu v globálu, tak samozřejmě pozitivně. Budu upřímný. Sice jsem dělal, že záchraně věřím na sto procent, ale také jsem měl v koutku duše pocity, že to bude strašně těžké a že se nám to nemusí povést. Jsem hodně rád, že se to povedlo. Je to takové zadostiučinění za to, co jsme tomu s mančaftem od ledna věnovali, protože to byla každodenní práce, pro kluky dřina, pro nás nervy a čas. Myslím, že jsme si to zasloužili, alespoň tedy doufám, že to tak i vypadá.
Stálo vás jaro hodně sil?
Když se do každého zápasu nastupuje s tím, že nad každým visí meč, že se musí, tak se pak strašně špatně hraje. Čím více se blížil závěr sezony a čím více se záchrana přibližovala realitě, tak nervozita byla čím dál tím větší. V posledních kolech jsem na hráčích viděl, že toho mají po všech stránkách plné zuby. To už jsem si říkal, kéž bychom to dotáhli a byl konec. A to se povedlo.
Před začátkem zimy jste říkal, že hráče čeká hodně tvrdá zimní příprava. Jak vidno, tvrdá příprava se evidentně osvědčila. Těžili jste z ní po celé jaro?
Možná to ke konci vypadalo, že nám ubývaly síly, ale já si myslím, že to bylo spíše psychikou, než že bychom na tom byli kondičně špatně. Naopak hráči na tom byli fyzicky dobře, protože příprava byla jednak dlouhá, ale také rozmanitá a vydatná. I sami hráči si pochvalovali, že se cítili fyzicky velmi dobře. V posledních zápasech ale jednoznačnou roli sehrála psychika. Všichni už viděli, že je to jasné, že jsme to dokázali. A my jsme pak dělali chyby, které se normálně nedělají.
Co vám říkali lidé, když jste v zimě prohlašoval, že se pokusíte soutěž udržet?
Ti, o kterých si myslím, že fotbalu rozumí, nebo se v něm pohybují, sice byli diplomatičtí, ale ti, se kterými se více znám, si klepali na čelo a říkali, že jsem úplný blázen. Že s devíti body po sedmnácti zápasech v takto těžké soutěži to je utopie a těžko se to může povést. Já jsem si nakonec v zimě spočítal, že by mohlo stačit šestatřicet bodů, tedy získat na jaře 27 bodů a my jsme jich získali 31. S přibývajícími zápasy, když jsme získávali více bodů, tak ti samí volali a říkali, že jsme dobří, že toto nečekali. Bylo hodně i těch, kteří po sezoně říkali: „Klobouk dolů. Co jste dokázali, to si málokdo uvědomí.“ Uhrát na jaře třicet jedna bodů z takové výchozí pozice, to je super. To vás pak potěší.
Kdy jste začal věřit, že udržení máte nadosah?
Byla to strašná houpačka. Asi sedm kol před koncem soutěže jsme vylétli o pět míst nahoru, ale pak jsme jednou zaváhali a rázem jsme se ocitli na posledním místě. To bylo strašné pak koukat na tabulku. Říkal jsem si, že to není možné. My jsme třikrát vyhráli a pak jednou zaváhali a opět jsme spadli na chvost. Ale pořád jsme snižovali náskok na mančafty od pátého místa. Říkal jsem si, že když se nám povede dvakrát v řadě vyhrát, odskočíme a už se tam nesmíme vrátit. Přesně takhle to vyšlo, a když se podívám na jarní tabulku a druhé místo, musím být na mančaft hrdý.
Kolik lidí vám poté, co jste se udrželi, gratulovalo?
Až mě to překvapilo. Poměrně hodně, nejen po zápase, ale i od lidí, od kterých bych to nečekal, kteří se zabývají fotbalem na vyšší úrovni. Po posledním zápase jsem měl přes dvě stě možná tři sta smsek s gratulacemi od lidí, od kterých to opravdu potěší. I z Králova Dvora byli takoví, ale tady jsou lidi asi více zdrženlivější. Zřejmě jim asi připadá málo, že se tu hraje třetí liga.
Dá se tedy říci, že Králův Dvůr byl hodně vidět a hodně se ukázal tím, co na jaře dokázal?
Já si myslím, že pro Králův Dvůr, pro název městečka, se udělalo v tomto směru hodně. Když jsem byl na valné hromadě, kde jsem byl zhruba třináct hodin, tak minimálně tři hodiny jsem se bavil jen o naší záchraně, o tom, co se nám povedlo. Chodili lidi i z ligových mančaftů a výkonného výboru, z opačných koutů republiky, kteří podali ruku a poblahopřáli, což člověka potěší.
V čem si myslíte, že byla na jaře největší síla králodvorského kádru?
Jednak tu byla fotbalová kvalita. Pak ale hlavně, a to byl ten nejdůležitější jev, taková soudržnost týmu. Ani jsem nečekal, že to takto dáme dohromady, protože jsme mančaft tvořili během ledna a února. Já v uvozovkách o mužstvu říkám, že je to „banda odpadlíků“, protože to byli hráči, kterým někde například skončilo hostování, někde se neprosadili a my jsme je dali dohromady. Myslím, že kluci jsou bezkonfliktní a všichni si sedli. To je až neuvěřitelné. Všichni táhli za jeden provaz, jak říká taková ta otřepaná fráze. Ale tady to opravdu tak bylo. Mě zarazilo, že kluci ať byli z Košic, Trnavy, z Prahy nebo s Plzně, tak všichni táhli a dřeli za Králův Dvůr, jako kdyby hráli za své rodné město. To bylo výborné.
Téměř celé jaro jste odehráli víceméně v nezměněné sestavě. Proběhlo jen pár alternací. Neměl jste obavy, že v momentě, kdy by se zranili tři, čtyři hráči, že by se vám to vše rozsypalo pod rukama?
Přemýšlel jsem o tom. Také se nám například hráči zastavili na sedmi žlutých a šest zápasů nedostali kartu. To by nás na dvě kola také oslabilo. Když hraje mančaft ve stejném složení, tak je to určitě pozitivní. Na druhé straně musím vyzvednout kluky, kteří byli dvanáctí, třináctí nebo čtrnáctí, že to nezabalili, pracovali pro mančaft úplně stejně jako ti, kteří byli jasně v základní jedenáctce. To se také musí vyzvednout, protože pak jsou i typy, které toto neunesou psychicky, že byli zvyklí hrát a najednou nehrají. To musím také ocenit. Hráčům jsem to také říkal a poděkoval jim.
Které chvíle pro vás byly v průběhu jara nejtěžší?
Úplně nejtěžších bylo posledních dvacet minut v zápase s Mladou Boleslaví. To jsem myslel, že budu mít srdeční zástavu. Viděl jsem, že veškerá práce od ledna se totálně zhroutila, normálně jsem přestal věřit. Mančaft úplně jako by ustrnul. Šli jsme do vabanku, riskovali jsme. Hráči, jak jsem se poté od nich dozvěděl, vůbec nemohli hrát, jak měli svázané nohy. Ten moment se nedá moc popsat, takové to největší sportovní zklamání, kdy si říkáte, že je to pohoda a najednou se vám to úplně obrátí. I to sice sport přináší, ale je to strašné. Ten poslední krůček je prostě vždy nejtěžší. Nikomu sestup nepřeji, to musí být hrozné.
V průběhu jara jste zažili i několik dalších těžkých chvil. Jak jste se vůbec vyrovnával s chvílemi, kdy se nepodařilo to, co jste si představoval?
Já se snažím to po zápase nepřenášet na mančaft. Po zápase se nebavíme, nehodnotíme, snažím se zachovat pozitivní náladu. Sám se s tím vyrovnám nejlépe tak, když si sednu k tabulkám, k internetu a přemýšlím, jak to bude příště, abych to vyhnal z hlavy. Musím říct, že fotbal z dlouhodobého hlediska je hodně spravedlivý. Ve druhém jarním zápase jsme jeli do Letohradu, byli bychom nadmíru spokojení s bodem a v 88. minutě jsme dali náhodný gól. Pak jsme doma s Budějovicemi šli v 91. minutě do vedení a nechali jsme si dát ještě hloupý gól. V konečném součtu se to nuluje a je to asi spravedlivé.
Je něco, co byste na jaře udělal jinak?
Já říkám, že po bitvě je každý generál. Já si myslím, že jsme to udělali dobře a asi bych nic neměnil.
Téměř všichni hráči, kteří v zimě přišli do Králova Dvora, se osvědčili. Zklamali vás někteří hráči tím, co na jaře předváděli?
Nemůžu říci, že by mě jediný hráč zklamal. Někdo měl lepší formu, někdo horší. Myslím, že co se týče mančaftu, tak nemohu říct nic negativního. Každý z kluků v rámci svých možností udělal pro fotbal v Králově Dvoře maximum, a to se cení.
Dokážete vyčíslit, kolik stála celá sezona popřípadě druhá polovina soutěže?
Finance nedělám. Nevím, kolik stojí autobusy, náklady na stadion a podobně, ale když to vezmu odhadem, tak z hlediska mančaftu bych to viděl na osm set až osm set padesát tisíc za polovinu soutěže, tedy za sedmnáct zápasů a celou přípravu včetně soustředění od třetího ledna. Když vezmu rozpočty, jak jsem to občas konzultoval s ostatními oddíly, my jsme oddíl s jednoznačně nejnižším rozpočtem ve třetí lize. To je bez diskusí. K rozpočtům některých oddílů jsem s nadsázkou říkal, že bychom s tím v Králově Dvoře hráli minimálně druhou ligu.
V kontextu s výší rozpočtu tedy ještě více vyniká úspěch, který se vám na jaře povedl…
Máme jednoznačně nejnižší rozpočet. Já říkám, že to často není o penězích. Málokdo si uvědomuje, že vlastně hrajeme de facto profesionální soutěž. V soutěži je sedm béček, to jsou jednoznačně profíci. Ale když vezmu Sezimák, Varnsdorf a další, to jsou také vesměs profesionálové. Ti kluci vůbec nechodí do práce a dvakrát denně se věnují fotbalu. A my se tu scházíme kolem páté hodiny odpoledne. Neříkám, že u nás všichni pracují. Nevím, jak se živí, ale určitě nejsou profesionálové. Určitě, když něco dělají, tak za ten den jsou unavení. Pak sednou do aut a přijedou sem. S tím jsme neměli problém, že by se někdo například nedostavoval na tréninky. To se také cení.
Teď už to mohu říci: My když jsme hráli venku, tak jsem měl úplně hrůzu z toho, že hráči, kteří se znají, se budou bavit o tom, za kolik se hraje v Králově Dvoře a někde jinde. To jsem si říkal, aby nám půlku mančaftu nepřetáhli.
Který zápas se Královu Dvoru podle vás na jaře nejvíce povedl?
Druhý poločas v Náchodě, to byl naprosto fantastický výkon, což ocenili i domácí diváci. Ještě jsem neviděl, aby nějaký mančaft vtiskl venku soupeři takovýmto způsobem svojí hru. Na fotbal, který jsme tam předváděli, se hezky koukalo, i když to bylo s nehezkým koncem. Remizovali jsme 0:0. Šancí jsme tam měli spoustu. Například první domácí utkání jara s Karlovými Vary. Věděli jsme, že soupeř je těžký. Nervozita na naší straně byla obrovská, protože jak se vstoupí do soutěže, to je strašně důležité. Z naší strany byl výborný i zápas s Českými Budějovicemi B, který skončil 2:2. Nechtěl bych vybrat jeden zápas. Myslím si, že ze sedmnácti zápasů jsme sehráli řadu dobrých utkání. Ve většině utkání jsme byli lepší než soupeř.
Byl na jaře zápas, který považujete za propadák?
Myslím, že hodně bylo napsáno o zápase s Mladou Boleslaví. To byl propadák psychického rázu. Přesně vidím, když mančaft šel na hřiště, plné tribuny, ještě před zápasem lidi hráčům zatleskali. Ať hloubám v paměti, jak hloubám, to jsou v Králově Dvoře unikátní věci. S postupem času, jak se tu pomalu vše mění, to je hodně hezké. Propadákem byl pro nás zápas v Krči, kde jsme prohráli 0:3. V první půli jsme pustili soupeře dvakrát za půlku a oni nám z jedné standardky dali gól. Ve druhé půli jsme to pak nezvládli. Otevřeli jsme hru a mysleli jsme si, že posílíme útok a něco vytvoříme, ale vytvořili jsme to, že soupeř měl snad deset šancí a dal nám ještě dva góly.
Na jaře, kdy se vám dařilo, chodilo na fotbal do Králova Dvora hodně lidí a dokonce i dost hráče podporovali. Myslíte si, že tato podpora divákům vydrží, i když se třeba nebude dařit tolik, jako v jarní části?
Já jsem o tom hodně přemýšlel. Fotbal tu dělám už šest let a to je strašná doba. Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem tu začínal a na tribuně se tísnilo šedesát diváků, tak to, že teď chodilo přes pět set, šest set i více diváků, člověka motivuje a potěší, že dělá něco, co má efekt, že to lidi baví a že to má smysl. To mě dokáže hodně povzbudit. Viděli jsme, že když jsme začali hrát, návštěvnost stoupala. Já doufám, že to lidem vydrží a že je to baví. Prostředí se tu změnilo, dají si tu výbornou klobásu, která je vyhlášená u všech soupeřů. Je tu dětské hřiště, které se sice v době zápasů uzavírá, což je asi nutnost. Je docela potěšující, že lidi chodí a baví je to. Na té tradici fotbalu zde se musí stavět, ještě více udělat pro diváka, protože je vidět, že divák sem rád přijde a je tedy povinností oddílu si toho vážit a to prostředí v rámci možností vylepšovat.
V ČFL hraje sedm rezerv prvoligových celků. Myslíte si, že tato družstva, která se v nouzi vydatně posilují hráči z prvoligových kádrů, narušují regulérnost soutěže?
Včera jsme se na valné hromadě o tom hodněkrát bavili. Je spoustu názorů udělat béčkům vlastní soutěž. Já na to mám trochu jiný názor. Určitě je to svým způsobem neregulérní, mělo by se to omezit. Když jsme hráli v Mladé Boleslavi, tak de facto nastoupilo prvoligové áčko. Když jsme doma hráli s Libercem, tak s nimi přijelo sedm hráčů, kteří se fotbalem živí na úplně jiné úrovni než ve třetí lize. Omezil bych to, například ze dvaadvacetičlenného kádru áčka by mohli hrát za béčko jen tři hráči, nebo například jen hráči pod dvaadvacet let, aby to mělo smysl juniorek. Na místo, jako je Králův Dvůr, když přijede třeba Slavie B, tak to přitáhne lidi. Jednoznačně bych to tedy nezavrhoval. Soutěži by to neprospělo. K tomu mám spoustu věcí. Soutěž bych například rozšířil na dvacet mančaftů, divize bych snížil na dvě skupiny po osmnácti, aby kvalita fotbalu šla nahoru a rekrutovali se z toho hráči pro první ligu. Padají i názory, že by se měla divize rozšířit na čtyři skupiny a v ČFL vytvořit dvě skupiny. To je absurdní blbost. Kluby nemají hráče a úroveň fotbalu jde strašně dolů.
V průběhu sezony jste několikrát říkal, že uvažujete o tom, že v Králově Dvoře skončíte. Zůstanete i nadále v Králově Dvoře nebo zde skončíte?
Já už jsem v zimě říkal, že chci dojet tuto půlsezonu a skončit. Tuto myšlenku mám pořád. Rozhodl jsem se, že zajdu za předsedou a místopředsedou a pobavím se s nimi o tom. Dám si určité podmínky chodu oddílu, a pokud budou splněny, tak bych ještě půl roku tady byl. Samozřejmě, že mě fotbal hodně baví, ale jsem z toho strašně unavený. Neumím nic dělat napůl a věnuji tomu hodně času. Ale dělat to na méně než na amatérských podmínkách je strašně ubíjející. Tím, že jsme se zachránili, tak doufám, že se zde spoustu věcí napraví a stane se automatismem, že tu třetí liga bude dlouhodobě a nebude jen zachraňovaná. Myslím, že se všichni poučili z chyb. Když jsem měl tuto myšlenku, samozřejmě jsem to probíral s hráči. Člověka potěší, oni mají jiné nabídky, tímto půlrokem se zviditelnili, ale chtějí tu všichni zůstat, pokud tu zůstanu. Zřejmě mě vydírají, protože jinak bych stoprocentně skončil, protože se chci věnovat svému životu a ne jen tu dělat fotbal, fotbalového poskoka pro všechno a ještě poslouchat řeči některých lidí, že z toho snad ještě něco mám. To je úplně absurdní a nezbývá mi než se tomu jen kysele pousmát a snad si i leccos pomyslet.
Donesla se ke mně fáma, že k závěrečnému utkání do Jablonce se údajně hráči Tlustý a Beutel dostavili pod vlivem alkoholu? Jde o „kachnu“ nebo se tato informace zakládá na pravdě?
Já jsem dva dny po zápase s Mladou Boleslaví odjel na dovolenou, protože už v týdnu jsem byl natolik drzý, že jsem počítal s tím, že se zachráníme a už jsem fotbal nechtěl vidět. Samozřejmě jsem byl na telefonu. Co vím na sto procent, že tito dva hráči přišli na sraz k utkání pozdě. To, že říkáte, že údajně byli pod vlivem alkoholu, slyším prvně teď od vás. Samozřejmě si vše zjistím, a pakliže to tak bylo, vyvodíme z toho důsledky. Určitě budu chtít slyšet od hráčů vysvětlení. Jsem však skálopevně přesvědčen, že to kachna opravdu je, tomu nevěřím.
Máte již jasno, kteří hráči z jarního kádru v Králově Dvoře budou a nebudou pokračovat?
Po posledním zápase se všichni vyjádřili, že by tu chtěli zůstat. Co se týká Slováků, tak ti říkali, že buď chtějí zůstat v Králově Dvoře, nebo se již vrátí na Slovensko, pokud nepřijde nabídka z vyšší soutěže. Ale do podrobna to teprve budeme řešit, pokud se k tomu vůbec dostaneme po návštěvě u vedení klubu. Co vím, Patrik Zajac to má zkusit na Bohemce, o Jakuba Bureše má zájem Žižkov. Patrik Beutel měl nabídku do Vlašimi, ale to zavrhl, že by tu chtěl zůstat. Teď dostal nabídku do zahraničí, chce se mnou o tom mluvit, takže to se také teprve dozvím. Jinak tu všichni snad tedy chtějí zůstat
Údajně chce definitivně skončit s kariérou Marek Mojžíš. Je to pravda?
Po posledním zápase se mnou Marek Mojžíš chtěl mluvit. Já jsem mu říkal, že si promluvíme, až přijedu z dovolené, s čistou hlavou, takže mi bude volat tento týden. Jsou to zajímavé věci, které slyším prvně od vás a je to možné. Ale nevím o tom.
V jednom regionálním tisku jsem se dočetl, že jste se před časem zmínil o tom, že v případě, že se Králův Dvůr zachrání, přivedete Jiřího Saboua? Platí to?
To byla krásná kachna. My jsme se tomu zasmáli, protože to bylo řečeno úplně jinak. Naopak jsem mu doporučil, aby ještě v lize zůstal, protože je to jeho živobytí. Teď to řeší. Samozřejmě, pokud by mu angažmá nevyšlo, tak by možná přišel sem, ale to je na něm. Bavíme se často o tom, jaká je situace. Zatím nic nemá, ale určitě bude něco shánět. Pokud bych mu nějak mohl pomoci, rád to udělám.
Nejlepším střelcem byl v uplynulé sezoně záložník Jan Kyklhorn. Budete se snažit tohoto hráče udržet?
Jasně. Honza je tu na přestup. Jeho výkonnost od doby, kdy sem přišel z Vejprnic, jde pořád nahoru. Je to hrozně pozitivní člověk. S takovými hráči je radost něco dělat. Tento hráč je i přes špatný podzim celého mužstva druhým nejlepším střelcem třetí ligy a to jako záložník, skvělý výkon.
Budete před novou sezonou shánět kvalitního útočníka?
O tom se bavíme už čtyři roky. Já nevím, jestli my neordinujeme špatnou taktiku, nebo to tu je zakleté. Zajac sem přišel jako dvanáctigólový za půl sezony a tady dal tři góly. Ostatní útočníci nedají gólů více. Vůbec útočníci tu dávají v posledních letech hrozně málo gólů. Jejich produktivita je slabá, i když šancí si pořád vytváříme dost. Nevím, čím to je. V tomto mužstvu by byl potřeba v útoku bombarďák, který bude důrazný ve vápně a bude vše jednoduše zakončovat. Snažíme se hrát útočný fotbal a šancí si vytvoříme poměrně dost. V této soutěži by se měla minimálně každá druhá šance proměnit. Když to porovnám s divizí, tam se v zápase vytvoří třeba deset šancí, ve třetí lize třeba jen tři a když se góly nedají, tak nemůžeme chtít vyhrávat.
V letošní sezoně se tuším poprvé neobjeví celek Králova Dvora na letním turnaji o pohár starosty Mencla. Proč?
Že se tam Králův Dvůr neobjeví, to jsem se dozvěděl teď od vás. Myslel jsem si, že jsme tam stále ještě napsaní. Ještě před čtrnácti dny jsem se o tom bavil s vedením, tedy předsedou a místopředsedou, kde jsem prezentoval nezájem o naši účast z několika důvodů. Soutěž začíná letos dříve a ještě dříve je český pohár a termín turnaje je poměrně pozdní. Dále bychom také stáli o to, aby se turnaj o pohár starosty Králova Dvora hrál logicky na hřišti v Králově Dvoře, protože se jinak přichází o spoustu prostředků pro fungování oddílu. Když vidím, kolik úsilí stojí shánění peněz pro klub a aby měl někdo na oddílu ještě profitovat, to mi přijde naprosto absurdní. Kdybych měl běhat po celé republice, tak bych asi hodně těžko hledal místo, kde se to takto praktikuje. Z hlediska ekonomického a z hlediska mých principů tam prostě nejdeme a sám jsem řekl, že pokud tu budu trénovat, je–li tedy o to zájem, účastnit se s mužstvem nebudu. Mě to přijde strašně neférové vůči nám, kteří se snažíme dělat pro oddíl maximum, doslova naháníme a prosíme nejrůznější možné sponzory a pak přijdete k potencionálnímu sponzorovi a tam se vlastně dozvíte, že náš oddíl již sponzoruje, že sponzoruje jednodenní turnaj starosty města. Podotýkám jednodenní! To je smutné a mě osobně to sebere chuť do další práce. Prostě za dnešní finanční situace ji〜ž není čas na takové přehmaty. Tímto tento samotný turnaj však nechci zpochybnit, neboť má již poměrně tradici a sportovní úroveň vysokou, za což mluví účast ligových klubů.
Zaslechl jsem také, že údajně uvažujete o tom, že byste vstoupil více do fotbalového funkcionářství, například v nějaké funkci na svazu. Opravdu o tom uvažujete?
Mě fotbal hodně baví. Já tomu věnuji i na úkor své firmy dost času, což mě začíná už i mrzet. Ale za těch šest let působení jsem načerpal spoustu zkušeností a kontaktů. Měl jsem náznaky určitých nabídek, ale to se mě zatím ještě netýká. Určitě ne v brzké budoucnosti.
Těšíte se již na přípravu nové sezony, nebo si ještě chcete pár dní od fotbalu odpočinout?
Člověk si odpočine po osmdesátce. Já neumím odpočívat, musím pořád něco dělat, být akční, potřeboval bych protáhnout den. Myslel jsem si, že buď fotbal dělat už nebudu, nebo jsem měl nabídky z jiných oddílů, že bych se tam šel věnovat jen trénování. Měl bych vše připravené, jen bych jezdil trénovat a ještě bych za to měl velmi slušný honorář. O tom jsem také uvažoval. Kluci tady ale vytvořili takový kolektiv, že mě postavili do zajímavé situace, že teď ještě nevím, co opravdu bude.
Co vás ve fotbale nejvíce štve?
Nejvíce mě štve, a to nejen ve fotbale, ale vlastně v celé naší společnosti, že ať dělá člověk cokoliv, jakkoliv, naráží stále dokola na typické české vlastnosti, jako je závist, nepřejícnost, pomluvy… Řada lidí v Králově Dvoře si neuvědomuje a tudíž ani nedocení, že se zde hraje v nejpopulárnějším a nejmasovějším sportu, fotbalu, třetí nejvyšší soutěž v republice. Já si myslím, že pro šestitisícové městečko je to velmi slušná vizitka. Zkrátka, úspěch se v Čechách neodpouští a já myslím, že ještě bude strašně dlouho trvat, než a jestli se toto vůbec někdy změní.
