Kliknutím zvětšíte
Zároveň přiznává, že sestra Irena, se kterou si kopala v mládí i v pozdější kariéře, jí na hřišti chybí. Podobná chemie se přece jen může utvořit jenom mezi dvojčaty. „Jedna druhé jsme byly podporou, ale i soupeřem. Já vždycky chtěla být lepší než sestra a ona chtěla být lepší než já. I díky zdravé rivalitě jsme podávaly dobré výkony. Byly jsme na sebe navíc zvyklé, a hra nám šla snáz. Ségře můžu říct jen díky, že to se mnou na hřišti vydržela tolik let. Taky to se mnou neměla jednoduché,“ začíná své vyprávění Lucie Martínková.
Bok po boku se svojí sestrou prošla z Přerova nad Labem do dívčího klubu v Předměřicích nad Jizerou, kde obě poprvé nastoupily do dospělého ženského fotbalu. Právě tady si je pak vyhlédla pražská Sparta, se kterou Martínkové spojily většinu svých kariér. Jedinou výjimkou byly roky 2013 a 2014, které obě sestry strávily ve švédském Örebro.
„V zahraničí je vyšší tréninková vytíženost i koncentrace na trénink. Je to i z toho důvodu, že tam byly hráčky profesionálky. My tady chodíme ještě do zaměstnání, je to tady víceméně amatérská liga. Druhý rozdíl byl mediální. Ve Švédsku všichni ženský fotbal brali jako každý jiný sport a přistupovali k němu s respektem a úctou k hráčkám. V tom je diametrální rozdíl, jak populace ve Švédsku vnímá fotbal,“ vzpomíná Martínková na roky ve Skandinávii.
Právě doma v Česku se totiž několikrát setkala s předsudky, že ženy by se fotbalu věnovat neměly. „Dřív jsem se styděla v Česku říkat, že hraju fotbal. Právě kvůli předsudkům. Byla jsem nejlepší fotbalistka České republiky a styděla jsem se za to, že hraju fotbal,“ popisuje trojnásobná vítězka ankety o nejlepší českou hráčku.
Pohled na ženský fotbal se ale podle Martínkové postupně začíná měnit. „Jednoznačně se fotbal vyvíjí a posouvá. Velkou měrou tomu pomohla UEFA, která před pár lety zavedla pravidlo, že každý mužský tým, který chce hrát evropské poháry, musí mít také ženský tým. V tomhle to byl velký boom v zahraničí. U nás to takhle rychle nejde. Celkově se fotbal vyvíjí a jde nahoru. Za mě je to ale pořád málo, mohlo by to být víc znát,“ vypráví.
S předsudky se přesto setká i v dnešní době. „Pořád slyšíme, že někdo srovnává ženský a mužský fotbal, shazuje nás a posílá nás k plotně. Pořád to tam je. Já bych mužský a ženský fotbal vůbec nesrovnávala,“ říká Martínková.
Ta je i v šestatřiceti letech stále elitní hráčkou a na svém kontě má řadu úspěchů. Se Spartou, historicky nejúspěšnějším českým klubem, získala řadu titulů, v posledních dvou ročnících se stala nejlepší střelkyní ligy a v reprezentaci odehrála přes sto utkání!
„Fotbal je kolektivní sport, takže pro mě je určitě nejdůležitější kolektivní úspěch. Jsou to pro mě tituly se Spartou, druhé místo ve Švédsku, kde jsme ukopaly historický postup do Champions League. Pak všechny úspěšné zápasy s reprezentací,“ ohlíží se Martínková za svými úspěchy.
Dalších by ještě ráda dosáhla. Na rozdíl od své sestry se totiž na konec kariéry ještě nechystá. Přesto už o budoucnosti přemýšlí. „U fotbalu chci zůstat, je to můj život. Věřím, že u něj zůstanu v roli trenérky nebo v jakékoliv jiné roli. Mám vystudovanou UEFA A licenci, která mě opravňuje trénovat jakýkoliv tým v první ženské lize kdekoliv na světě. Priorita je pro mě ale pořád role hráčky. Podávat co nejlepší výkony na hřišti a v útoku střílet co nejvíc branek,“ hlásí produktivní útočnice, která je díky svým zkušenostem v současnosti profesionální fotbalistkou.
„Už rok se věnuju plně fotbalu. Je to i z toho důvodu, že mám odehraných spoustu let a fotbal je pro mě priorita. Po stránce regenerace a přípravy si neumím představit, že bych seděla osm hodin v kanceláři a pak bych měla jít odpoledne na trénink. Liga je u nás ale poloprofeisonální. Jsou tu hráčky, které se věnují pouze fotbalu, ale je jich pomálu,“ popisuje Martínková aktuální stav české nejvyšší soutěže.
Tu podle ní čeká světlá budoucnost. Český ženský fotbal má řadu talentovaných hráček, které by stále měly úroveň posouvat výš a výš. Martínková to koneckonců vidí i ve Spartě.
„Máme hodně mladý tým, procházíme generační obměnou. Přišlo tam asi sedm mladých holek z juniorky, ale jsou skvěle připravené po kondiční i technické stránce a kádr skvěle doplní. Ve Spartě je cíl vždycky jen jeden. Titul a vyhrát pohár. Na tom se nic nemění ani letos,“ uvádí dlouholetá reprezentantka, která věří i v úspěchy národního týmu.
„Věřím v lepší zítřky a myslím, že nám to ukáže už nadcházející kvalifikace na mistrovství Evropy, která začne příští rok na podzim. Cítím, že máme velkou příležitost se na hlavní turnaj probojovat. Máme kvalitní tým, hráčky se zlepšují a máme i čím dál lepší podmínky,“ zakončuje Martínková s výhledem do budoucnosti.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
