Kde jste dělal svoje první fotbalové krůčky a kdo vás k fotbalu přivedl?
K fotbalu mě přivedli známí a příbuzní, ale přesně nevím, protože fotbal byl všude kolem mě. Fotbalově jsem vyrůstal v Kněžicích. Především na hřišti, u bytovky na zahrádce, a hlavně v klubu RMSK Cidlina, kde jsem působil do mých patnácti let. Ze začátku jsme skvěle trénovali a hráli různé turnaje pod trenéry Šmidrkalem a Dontem. Moc rád na tohle období, hlavně v přípravce, vzpomínám.

Co považujete za váš největší fotbalový úspěch?
Určitě to, že jsem se dokázal v dorosteneckém věku prosadit v ligovém týmu Mladé Boleslavi. Zahrál jsem si se skvělými hráči. Někteří teď hrají ligu a reprezentují Českou republiku. Poznal jsem fungování ligového mužstva a zahrál si nejvyšší dorosteneckou soutěž. To jsou obrovské zkušenosti. V mužském fotbale jsem si zahrál ještě divizi, ale to už se s fungováním TOP mužstev nedá srovnávat.

Prošel jste několik regionálních týmů. Kde se vám líbilo nejvíce a kde jste si zahrál nejlepší fotbal?
Z každého působení jsem si něco odnesl. V Rožďalovicích byl dobrý kolektiv, v Libici se mi líbila práce trenéra. Ovšem nejlepší fotbal jsem si zahrál v královehradeckém přeboru v klubu RMSK Cidlina, kde jsme měli mladý kolektiv, který měl na to vyhrát celou krajskou soutěž. Kdybych proměnil šance v předposledním zápase, tak bychom soutěž vyhráli a třeba se moje kariéra vyvíjela jinak. Každopádně nejšťastnější jsem u nás v Kněžicích a je mi v celku jedno v jaké soutěži.

V mládežnickém věku jste byl v Mladé Boleslavi. Měl jste našlápnuto do velkého fotbalu. Jak na to vzpomínáte?
Vzpomínám na vše velmi rád a jak jsem se už zmínil, je to obrovská zkušenost. Sice jde volný čas stranou, protože trénujete i šedtkrát týdně. Jezdíte na utkání i den před zápasem a na různá soustředění. Nelze se omluvit z tréninku, protože konkurence vám to nedovolí. Fungování v takovémto klubu vás naučí nejen tvrdě pracovat, trénovat, ale naučíte se i určité zodpovědnosti nejen k týmu, ale i do budoucna v životě. Poznal jsem tam skvělé hráče, ale hlavně trenéry. I když si s každým trenérem nesednete, tak z jejich práce čerpám do dneška jak na trávníku, tak v trenérském křesle.

S kým jste si na hřišti nebo mimo něj nejvíce rozuměl?
Nejvíce jsem si rozuměl s kluky, co se mnou byli na intru a ve třídě. Prakticky jsme spolu byli v jednom kuse a musím říct, že nenastalo období krize. Pořád jel dokola fotbal. Na hřišti mi více vyhovují techničtější hráči a hlavně ti, kteří dokáží proměňovat šance po mých přihrávkách.

Amatérský fotbal se dlouho nehrál. Jak jste trávil volno vy? Udržoval jste se v kondici, nebo převažoval odpočinek?
Abych řekl pravdu, tak mi volno přišlo vhod. Člověku se pročistí hlava a vyřídí si věci, na které nebylo moc času. Věnoval jsem se různým online seminářům, angličtině do zaměstnání a práce kolem domu. Myslím si, že to uvítala i přítelkyně. Z tréninku jsem úplně nevypadl, protože pokud to šlo, tak jsme trénovali s týmem dorostu v Bydžově, anebo jsem se s nimi zapojil do online kruhových tréninků. Po onemocnění Covidem jsem z toho na nějaký čas vypadl.

Chyběly vám hodně tréninky, zápasy a kolektiv?
Tréninky s mužstvem už moc z časových důvodů nestíhám, ale ze zápasu mi určitě chybí ty emoce, soutěživost a pocit vítězství. To si myslím chybělo každému. Kromě toho i to hodnocení po zápase u stánku chybělo nejen hráčům, ale určitě i fanouškům.

„Vaše“ Kněžice, kde jste strávil velkou část své kariéry, se těsně před minulou sezonou odhlásily z I. B třídy. Co jste na danou situaci říkal?
Nesl jsem to těžko, protože nerad prohrávám. Musím říct, že po posledním přátelském utkání se to řešilo dost intenzivně. Zrovna v tu dobu jsem byl na dovolené a neřešil jsem nic jiného. Důvody už popsal v jednom rozhovoru pro Deník spoluhráč Tomáš Živnůstka. Bohužel se někteří hráči zranili, pracovně vypadli a ten kádr pro I.B třídu nebyl dostatečně široký. Ovšem i když jsme tam byli pouze jednu sezonu (pouze půl sezony se hrálo) a některé týmy tvrdily, že tam nemáme co dělat, tak jsem rád, že jsme to u nás zkusili, a hlavně lidem ve vesnici ukázali, jak taková soutěž funguje. Kromě asi dvou zápasů jsme byli důstojným soupeřem. S odstupem času musím říct, že jsme si vybrali tu nejvhodnější dobu na pauzu. Od příští sezony v Kněžicích fotbal zase bude. Pořád je ovšem otázkou, jak dlouho se tam udrží, protože fotbalovou základnu máme velmi malou a musí se na tom začít pracovat.

Šel jste si zahrát do Městce Králové. Jak jste si užíval zápasy, než byly soutěže přerušeny?
Abych řekl pravdu, tak jsem si je moc neužíval. V Městci sice chodí hodně lidí, je dobré zázemí, ale fotbalově mě to zklamalo. Za prvé se mi nedařilo osobně. Přece jenom ten věk, a hlavně výpadek tréninků a zápasů je znát a už se tak nedaří. Navíc jsem s některými hráči hrál poprvé. A za druhé se přiznám, že jsem čekal větší kvalitu kádru. Je v týmu pár šikovných mladých kluků a další jsou v dorostu, ale ty musí sbírat zkušenosti. Určitě se to musí více sehrát a chybí mi tam větší lehkost a odvážnost. Uvidíme, co s týmem udělá pauza a případné posily.

Vy se věnujete trénování mládeže v klubu RMSK Cidlina. Co vás na této práci nejvíce baví a jakou máte kategorii?
Začínal jsem v přípravce a přes žáky jsem se dostal do dorostu. Funguji jako šéftrenér dorostu, který má na starosti tréninkovou jednotku dorostů a zároveň jsem hlavní trenér mladšího dorostu. I když mě práce s mládeží baví, tak bych chtěl i nadále zůstat u velkého fotbalu. Baví mě ty hráče fotbalově posouvat, a hlavně hrát fotbal podle mého pohledu. I když je to časově velmi náročné, tak je super se dívat na to, jak se ti hráči posouvají a jaké emoce v nich dokáže fotbal vyvolat. Sezonu jsme rozjeli velmi dobře, ale bohužel nás zastavila pauza.

Václav Šorm

Bydliště: Kněžice
Narozen: 23. června 1990
Zaměstnání: vedoucí obrobny
Znamení: Rak
Záliby: sport, nejvíce fotbal a motoGP, filmy a sitcomy, sportovní a detektivní knihy, venkovní práce
Oblíbené jídlo: těstoviny, pizza a maso z grilu
Oblíbené pití: ovocný Birell
Oblíbený film: Rivalové, Bohemian Rhapsody
Oblíbená hudba: česká i zahraniční, ze skupin Kabát a Queen