Před týdnem jsme na stránkách Deníku představili šestnáct nominovaných fotbalistů, jimž můžete posílat hlasy dle návodu, který si přečtete na hlasovacím kuponu.

Už jste jim poslali hlas? Nebo nashromáždíte kupony a vhodíte je do schránky Deníku těsně před koncem hlasování? Vězte, že uzávěrka je 30. března! Do té doby každou středu představíme čtyři z nominovaných, kteří odpovídali na tyto otázky Deníku:

1. Kdy a kde jste poprvé kopl do fotbalového míče?
2. V kterém celku jste strávil mládežnická léta a na jakého trenéra z těchto let nejvíce vzpomínáte?
3. Jaká byla vaše nejvyšší dosažená soutěž a kde?
4. Vzpomenete si na svůj nejlepší fotbalový kousek?
5. Co říkali spoluhráči na vaší nominaci do ankety?
6. Jak hodnotíte váš fotbalový rok 2017?

Jaromír Schreiber:
1. První trénink jsem měl v Hostomicích. Jinak už dávno předtím jsem školil tátu doma (úsměv).
2. Začínal jsem v Hostomicích, poté jsem přestoupil do Sparty, kde si mě vybrali na náboru. Ze Sparty jsem odešel jako nechtěný do Příbrami. Každý trenér měl něco do sebe a každý mi něco dal, ale asi nejvíc vzpomínám na největšího srdcaře Emila Černého z Příbrami.
3. V mládeži liga se Spartou a Příbramí a nyní I. B třída s Chlumcem. Mám rád kontrast (směje se).
4. Vzhledem k tomu, že jsem sváteční střelec, tak moje nejlepší kousky jsou góly (další úsměv).
5. „Kdo to zaplatil? To nebylo levný!“ (smích).
6. Průběh nebyl nejlepší, ale důležité je, že jsme cíle splnili.

Jakub Krob:
1. S fotbalem jsem začínal v pěti letech v Králově Dvoře pod panem trenérem Míkou.
2. Mládežnická léta jsem strávil do starších žáků v Králováku, poté jsem v dorostu přestoupil do SK Kladno. Na všechny trenéry vzpomínám rád, ale vyzdvihnout musím trenéry na Kladně, kde to mělo profi úroveň. Těmi byli v dorostu Zdeněk Hašek a v áčku Miroslav Koubek. Oba to byli svým způsobem ,,blázni“, hodně přísní a impulzivní, ale féroví. To jsem měl a mám pořád rád a také jsem takový.
3. Na Kladně jsem byl v týmu pro druhou ligu, ale nosil jsem vodu (smích). Čárku tam nemám, ale hrál jsem na Kladně třetí ligu.
4. Je z Čechie, kdy se mi povedlo v zápase o postup s Tetínem před 400 diváky trefit z trestňáku od lajny asi z 35 m přes celou bránu bombou o spojnici. To mi zatleskali i Tetínští a dodnes na to vzpomínáme.
5. Až se to dozví, tak mě pan Havel určitě hezky zkasíruje.
6. Sice se u fotbalu nervuji, ale hraji to hlavně pro radost a nějaký pohyb. Na statistiky ani výkony už nijak zvlášť nehledím, spíš na týmové, kde bych si přál ještě zkusit postoupit do I. B třídy, protože si myslím, když na příští rok ještě trochu posílíme, že by to nemuselo byt nereálné. Lidé, a hlavně zázemí na Čechii by si to zasloužilo. Jinak už se věnuji trénování mládeže a to mě plně nasycuje.

Josef Šenk:
1. Bylo to v Komárově, když mi bylo asi šest let.
2. V mládeži jsem hrál v Komárově. Hodně vzpomínám na trenéry Láďu Šímu a Frantu Řezáče. Byli drsní, ale správní.
3. Byla to krajská I. B třída v Tlustici.
4. Vždycky si dělám legraci s bývalým spoluhráčem z Tlustice, že jsem dal v Trubíně gól z trestňáku. Ale spíše vzpomínám, když jsem za trenéra Nedvěda seděl na lavičce, on mě vytáhl v průběhu hry ve Bzové a já jsem dal dva góly. Myslím, že jsme vyhráli 3:2.
5. Abych řekl pravdu, tak jsem o tom nejdříve nevěděl. Řekl mi to Roman Linhart. Určitě se něco objeví na plachtě v kabině.
6. S Chaloupkami se nám podařilo postoupit do hodně silné třetí třídy. A moc mě těší, že jsme se v ní herně neztratili.

Ladislav Kolář:
1. Bylo to v Komárově, když mi bylo sedm let.
2. Jak jsem uvedl, začal jsem v Komárově, v deseti letech jsem přešel do Hořovic. Musím říci, že co se týká těla a pohybu, mi nejvíce dal Jaroslav Vaněk.
3. V mládeži to byla žákovská liga v Hořovicích, tam jsem hrál také divizi dospělých.
4. Bylo to v žácích, kdy jsme hráli se Spartou výborné utkání, které skončilo 0:0. Teď si v Komárově hodně cením vítězství v krajském poháru.
5. Co říkali? Hned jsem to dostal napsané na plachtu (smích). Ale drží mi palce a věřím, že budou posílat kupony.
6. Určitě to je zmíněné vítězství v krajském poháru a postup do Mol Cupu. Navíc jsme s Komárovem postoupili do I. A třídy, což tu dlouho nebylo.