„Rozehrané to je solidně, ale nesmíme doma zaváhat. Ať ostatní mančafty dopadnou jakkoliv, my na ně nesmíme koukat a kalkulovat,“ uvedl trenér Mysliveček.

Dokázali jste vyhrát hodně důležitý zápas, ale tentokrát to byly velké nervy.

Toto jsou zápasy, jak se říká, na krev. To musíte mít i štěstí a to jsme měli. Dukla převahu měla, to si nebudeme zapírat. Myslím si, že rozhodlo, že oni vůbec nevystřelili na branku. Mít my to, co měli oni, tak jsme vyhráli 4:0. A pak dáme takhle šťastné góly. Ale to je úděl fotbalu a někdy je to kruté. My jsme se tohoto zápasu báli, já jsem se na ně byl podívat a říkal jsem si, že to bude snad nejtěžší utkání. Ten krůček, který jsme potřebovali udělat, abychom z té hry o udržení nevypadli, jsme splnili. Musím klukům poděkovat za bojovnost, protože na tom terénu a v tom složení to bylo hodně těžké. A pak ještě to nesmyslné vyloučení, to odsuzuji. Za tu bojovnost kluků a jakou mají zkušenost, si myslím, že jsme vyhráli zaslouženě, i když oni byli lepší.

Bylo hodně těžké připravit hráče po psychické stránce na takto důležitý zápas?

Připravovali jsme se celý týden. Hráli jsme na méně doteků. Nebavilo je to, protože to není náš styl. Ale museli jsme stylu soupeře přizpůsobit trénink, aby si na to hráči zvykli, protože oni jsou v pohybu i po odehrání míče. Ve čtvrtek jsem řádil na tréninku, protože jsem cítil, že to zvládneme. Ono nám to štěstí zatím vždy přálo, musím to zaklepat, nemusí to být pokaždé. Trošku byl hazard, že jsme první poločas odehráli tak, jak jsme ho odehráli. Důležité bylo, že jsme v prvním poločase nedostali gól. To bylo rozhodující. O poločase jsem trošku zvýšil hlas, je to můj styl, a hráči se trošku vzbouřili. Říkali si, že to dokážeme a nakonec dali dva góly.

Věřil jste v závěru utkání, kdy vás Dukla v početní výhodě hodně tlačila, že udržíte vedení?

Řeknu to upřímně. Nevěřil. Na takovém terénu stačilo, a také to tam létalo, dát kontaktní gól a já si myslím, že ta nezkušenost, která v mužstvu je, v té době by zpanikařili a znervózněli. Nevěřil jsem až do doby, kdy rozhodčí pískl konec. Pak už jsem uvěřil, že to nikdo nezmění.

Často se spolu bavíme o tom, že jen výhry v domácím prostředí nemusí k záchraně stačit. V minulém kole jste přivezli nečekaně bod z Votic, navíc většina soupeřů z boje o udržení zaváhala. Neměl jste obavy, že se to tentokrát může pokazit?

Upřímně, asi bych lhal, kdybych řekl, že ne. Rozdíl je mezi utkáními doma a venku. Udělat bod ve Voticích, to je malý zázrak. A to jsme ještě dvacet vteřin před koncem šli sami na branku. Ale to by asi bylo nespravedlivé. Votice měly také několik šancí. Výborně nám, stejně jako dnes, zachytal brankář, který byl hodně jistý. Nervy ve mně pracují, protože jedno zaváhání doma znamená, že v té hře o udržení končíte. Tak jako Roudné, které dnes prohrálo. Myslím si, že už těžko budou ztrátu dohánět.

Zbývá odehrát poslední čtyři kola. Boj o udržení máte rozehraný velice solidně, ale ještě musíte doma dvakrát vyhrát.

Rozehrané to je solidně, ale nesmíme doma zaváhat. Ať ostatní mančafty dopadnou jakkoliv, my na ně nesmíme koukat a kalkulovat. Musíme hrát za sebe. Domažlice mají teď dostatek bodů, tam nemáme šanci, oni mají silné mužstvo. Ale můžeme si trošku psychicky odpočinout, že tam nejedeme úplně šílet. Škoda, že nám ubyde další hráč. Hrajeme s deseti lidmi, na lavičce máme dorostence a hráč se nechá takhle vyloučit. To je trestuhodné. V profesionálním fotbale by přišel hodně tvrdý trest.

I když hrajete na jaře s hodně úzkým a mladým kádrem, který navíc klátí zranění a nemoci, stále se mužstvu daří zvládat důležité zápasy a držet se ve hře o udržení. Čím to je?

Pokud to takhle skončí po soutěži a sedneme si pak, tak vám řeknu, že jsem se znovu narodil. To jsem ještě nezažil. Zatím je to malý zázrak. Dnes jsem byl ve Strakonicích s trenérem Doubravky a on se ptal, čím to je, že se takhle držíme. Říkal jsem mu, že nevím čím to je. Trénuji tady s pár chlapama, kteří nemají úroveň té vyšší soutěže a přesto děláme výsledky. Zaplaťpánbůh, že nám drží bojovnost.

Je zajímavé, jak se mužstvu daří na domácí půdě. Už si ani nepamatuji, kdy jste doma dostali gól…

Je to, jak říkám, noc a den. Hráči jsou venku ustrašení, nevěří si, protože znají svoje schopnosti. Doma jsou ale více uvolnění, na což máme my trenéři vliv. Když jedeme do Příbrami nebo do Votic, tak to stačí říct a hráči už jsou trochu ustrašení. Nakonec je vidět, že se může hrát s každým. Doma hrají důsledně, vykrývají prostory a hrají obětavě. Nechci říct, že venku ne, ale tam jsou zakřiknutí, nedovolí si a lehce ztrácíme balon. Soupeř nás neustále přečísluje až dostaneme góly. Teď jsme trochu zapracovali na obraně, to je pravda. Přišel tam Pavel Novotný, který udělal kus dobré práce, protože je to klidnější hráč a má zkušenost.