Dalo by se říci, že středeční odpoledne je krásným zakončením léta v prostředí komárovského fotbalového stadionu.
Je to tak. Na zdejším stadionu jsme pořádali i několik představení letního kina, sehráli jsme tu pohárový zápas s Ústím nad Labem, což byl pro nás také velký svátek. Dnešek je opravdu vrcholem celého léta.

Určitě jste sledoval utkání žáků. Co jste říkal jejich výkonnosti?
Bylo to moc pěkné. Zvlášť když to je první ročník Superpoháru Ondrášovka Cupu. Bylo vidět, že sparťanská jedenáctka je sehranější, je to tým, který spolu trénuje denně. Výběr je vždycky ošizen tím, že není sehraný. Kluci se ale snažili. I na ně už přišlo čtyři sta diváků, takže bylo hezké, že jim zatleskali a předání poháru bylo důstojné.

Zřejmě jste se trefili do dobrého dne…
Je teprve druhý školní den, bylo tu navíc hodně rodičů dětí. Povídalo se ale o tomto zápase dost, jsou tu trenéři okolních týmů mládeže, které to zajímá. Viděl jsem manažery. Navíc tady chodí na fotbal pořád dost diváků.

Bavíme se při utkání komárovské staré gardy s Realem Top Praha a zrovna je to nerozhodně. Musím ale říci, že soupeř přijel v hodně kvalitní sestavě, takže jste museli omladit.
Včera jsem měl telefonický hovor s manažerem panem Kořánem, ten mi poslal sestavu Real Top Praha a hned mi volal, že neví, jak je silná naše stará garda, ale že oni jezdí napůl herci, napůl sportovci. Herci měli ale výluku kvůli epidemii na jaře a jsou nyní hodně vytíženi, tak přijede hodně fotbalová jedenáctka a ona opravdu přijela. Vyznělo z toho, jestli máme možnost trochu starou gardu posílit, že by bylo nejlepší, kdyby nastoupilo áčko.

To by asi někteří už položili fotbalový život…
(smích) Bylo by to těžké, měli jsme náročné tři zápasy včetně Ústí, tak jsme starou gardu posílili jen trošičku, abychom v neděli mohli dobře odehrát zápas ve Vlašimi.

Diváci v Komárově vidí na vlastní oči vicemistry Evropy, vítěze Ligy mistrů, Evropské ligy. A to beru jen fotbalisty v dresu soupeře. Co k tomu dodat?
Myslím si, že dlouhou dobu takové hráče nikdo neuvidí, protože i Petr Lacina z Ondrášovky mi řekl, že nepamatuje, že by Real Top Praha nastoupil v takové silné sestavě. Máme velké štěstí, že se nic dlouho nehrálo, hráči jsou na fotbal nadržení. Říkali mi, že se přihlásilo pětadvacet lidí a tak museli některé odmítat. To se ještě nestalo.

Je to charitativní projekt, šek se bude předávat o poločase. Můžete prozradit, komu?
Asi před měsícem mě pan Kořán, manažer projektu, požádal, abych mu sepsal tři až čtyři emotivní příběhy postižených lidí na Hořovicku. To jsem učinil přes paní Jarmilu Gruntovou, která je ředitelkou Svazu tělesně postižených Hořovice, která mi sehnala příběhy. Ale teď už to před poločasem můžu říci, paní Gruntová mě neslyší, ale o půli to už bude vědět. Její spolupracovnice ze svazu na ní totiž napsali referenci, která byla hodně dojemná s tím, že by se rozdala pro ostatní lidi. Potřebuje udělat nájezdovou rampu do bytu včetně výtahu a nebude to mít celé proplacené, potřebuje nějakou finanční injekci a nadace rozhodla, že výtěžek z akce předá právě jí. Plně si to zaslouží.

Vraťme se ještě k celé akci. Jsou tu k vidění nejlepší žáci, uskutečnila se autogramiáda, lidé se fotili s osobnostmi, slyšeli jsme novou hymnu Ondrášovka Cupu, tleskalo se. Jak bylo náročné vše připravit?
Aby vše klapalo, musím poděkovat všem, kteří se na této akci podíleli, ať to byli pracovníci Městyse Komárov nebo kluci z klubu. Byli jsme tu v deseti lidech od půl osmé, stavěli jsme dodaný materiál, takže všichni kmitali a v jednu hodinu bylo vše postaveno. Mohli jsme se jít pak domů převléknout a vychutnat si utkání. Těším se ještě na to, že zahraje kapela a lidi si mohou posedět a pobavit se. Jsem rád, že Komárov tímto vstoupí hodně do povědomí. Jsou tu třeba šéfové akademií z Moravy, kteří určitě doteď nevěděli, kde Komárov je, stejně jako většina hráčů. Je to hezké, že jsme se na fotbalové mapě opět trochu zviditelnili.