Hosté vedli od 8. minuty díky proměněné penaltě. Králodvorští se dočkali vyrovnání až v 74. minutě a vzápětí dokonali obrat. I přes závěrečný nápor Plzně celek Králova Dvora vedení udržel a v tabulce se posunul na sedmé místo. „Cesta za vítězstvím byla trnitá, ale o to je cennější, že jsme vyhráli,“ uvedl králodvorský trenér Miloslav Kučera, se kterým jsme celé utkání rozebrali v následném rozhovoru.

Cesta ke třem bodům tentokrát byla hodně trnitá.

Byla trnitá. My jsme nehráli dobře. Spoléhali jsme alespoň na standardky, naštěstí nám jedna vyšla. Cesta za vítězstvím byla trnitá, ale o to je cennější, že jsme vyhráli, že se mančaft nesložil a dali jsme góly. Samozřejmě jsem za to rád.

Zápas určitě ovlivnila brzká penalta a následné vedení hostů.

Určitě. Byla to zcela jasná penalta, kdy tam Tomáš Bláha šel zbytečně. My máme problémy dávat góly. Šance jsme měli, ale naštěstí zápas dopadl tak, jak dopadl. Jak říkám, my nejsme schopní překročit svůj stín. Když se můžeme vždy někam vyhoupnout, tak to zkazíme. Alespoň jsme to takhle dotlačili k vítězství.

V první půli to dlouho vypadalo, že se mužstvu i přes bojovnost nedaří skoro nic.

Nedařilo se skoro nic. Docela se nám pak povedlo střídání. Ti hráči to oživili. Jak Frydrych, Vejmelka dal gól, co si více přát, tak i Novák, který se také celkem prosazoval. Určitě to tím je, ale že by to ti tři vyhráli? Prostě celý mančaft zamakal, i když se nedařilo.

O půli jste sáhli hned ke dvojnásobnému střídání. Byl jste nespokojen se hrou celého mančaftu nebo jen se hrou Bureše a Fulína?

Chtěli jsme tomu dát nějaký impuls. Zdálo se mi, že Bureš tam nestíhal, ale chtěli jsme také vysunout Honzu Kyklhorna dopředu. On dokáže podržet míč. Soupeř měl mladý mančaft, doufali jsme, že by mohli udělat nějakou chybu nebo zbytečný faul. Nevím, jestli to bylo tím, ale celkem nám to vyšlo. Jsme za to rádi. Ale jak říkám, fotbal je o štěstí. Kdyby soupeř za stavu 0:1 měl šanci a dal gól, asi bychom tu teď nepěli ódy.

Od momentu, kdy v 66. minutě přišel na hřiště Vejmelka, jste sáhli ke hře na tři útočníky, což se nakonec vyplatilo.

Hráli jsme na tři útočníky s tím, že Honza Kyklhorn bude pod nimi, aby měl více prostoru. Sázeli jsme na to, že Vejmelka na to, jak je mladý, umí celkem udržet míč. Jemu ale trvá, než se do zápasu dostane. Hraje to ještě takovým dětským stylem. Ale vyšlo to a hrozně mu ten gól přeji.

Zápas jste dokázali otočit během tří minut, v závěrečné desetiminutovce to ale vypadalo, že jsou hráči hodně splašení a bojí se cokoliv s míčem udělat.

Přesně, to je jedna věc. Ale my bychom pořád chtěli útočit. My nejsme vůbec taktičtí. Soupeř, kdekoliv hrajeme, když vede, tak se válí, zdržuje. My ani nezdržujeme, jsme takoví netaktičtí. Ale samozřejmě jak se dal ten druhý gól, všichni byli nervózní, abychom neinkasovali. To pramenilo z toho, že soupeř rázem chtěl vyrovnat. Samozřejmě měli v závěru míč častěji na kopačkách, ale to je fotbal.

Dalo by se říct, že zápas rozhodla větší bojovnost?

Mladí kluci v mančaftu soupeře také bojovali, ale možná rozhodlo trochu zkušenosti, i kousek štěstí a že v domácím prostředí za tím víc chceme jít. Je to těžké něčemu přisoudit. Fotbal je hodně o štěstí.

Pozitivní určitě bylo, že hráči nesložili zbraně, i když se jim dlouho nedařilo.

U nás je to úplně jasné. Toto není první takový zápas. Jak dáme gól, všichni ohromně narostou a chtějí přidat další. Vyšlo nám to i tentokrát. Kdybychom nedali gól, tak bychom se asi trápili až do konce a prohráli 0:1. Ale jakmile toto mužstvo dá gól, tak má rázem vítr v plachtách.