Výsledek 4:1 naznačuje, že zápas byl jednoznačný. Na hřišti to ale tak jednoznačně nevypadalo.

Nevypadalo. Tábor je silné mužstvo. My jsme do zápasu šli hodně nervózně, protože většinou dostáváme první gól. Teď se to otočilo. Jak je vidět, mužstvo nemá tu správnou kvalitu, jak se říká, ve zkušenosti a znervózněli, i když vedli. Mám pocit, že když se prohrává, tak se uvolní dříve, než když vedeme. Pětadvacet minut jsme byli ve velkém útlumu. Stačil vyrovnávací gól a byli bychom úplně někde jinde. Naše mužstvo v tomto nemá takovou sílu. Jsme hodně labilní, chybí nám zkušenost. Soupeř byl v tu chvíli lepší.

Ten útlum byl k vidění i ve druhé půli. Petr Větrovský dal sice parádní gól, ale pak se domácí vytratili ze hřiště.

To jsme měli obrovské štěstí. Třetí gól byl důležitý, protože 2:1 je nejhorší výsledek. Soupeř to dobře věděl a měl navrch. My jsme začali hlídat výsledek a to je nejhorší, co se může stát takhle mladému mančaftu. Oni musí hrát nadoraz a když si uleví, tak ještě nemají přesný odhad, kdy si ulevit. Oni si uleví v průběhu hry a tím dali soupeři prostor, aby se dostal do obrovských obrátek. Byla jen otázka štěstí, jestli dají gól. Na druhou stranu musím pozvednout, že ta bojovnost tam nakonec byla, ale já na lavičce můžu požádat o invalidní důchod, protože tohle nemůžu přežívat. Musím hráče dostat do tempa, až jsem protivný sám sobě, ale tak to je.

Vypadalo to, že standardky a celkově obsazování hráčů v obraně vám dělalo hodně velké problémy.

Standardky jsou největší slabinou našeho mužstva, protože tam máme mezery. Nevím jak je to možné, ještě jsem se s tím nesetkal. Myslím, že standardka se nechá uhlídat. Když mě ve hře přehraje hráč, to je něco jiného, ale standardka se nechá uhrát. Když jako v Řevnicích má soupeř vysoké hráče, tak se to může stát, ovšem my nestačíme reagovat. A to je dost silné kafe. Bez standardek to nejde, ty jsou v každém zápase. To na lavičce omdlíváte, protože nevíte, kdy to tam spadne. Při všech rozích i trestných kopech se k tomu soupeři dostávají. Na to, že mají špatnou koncovku, nelze spoléhat. Jen bych rád poděkoval hráčům za tu vůli, protože mužstvo je pod psychickým tlakem. Každý zápas je pro nás tak silně klíčový, že to nelze vysvětlovat. Stačí jednou prohrát a už ztratíme kontakt a je hotovo. A budeme mít doma těžké soupeře.

Z posledních tří domácích zápasů máte plný počet bodů a skóre 10:2. Venku jste ale ve čtyřech jarních kolech nebodovali a máte děsivé skóre 1:16. Čím to je, že mužstvo hraje doma a venku tak diametrálně rozdílně?

Je to, jak se říká, noc a den. Hráči jsou venku úplně poloviční. Nemají odvahu a zkušenost najednou začne být tak silná, ale naopak venku se hraje daleko lépe než doma. Já tohle prostě nemůžu pochopit, v čem je ten útlum, že tam jdou opatrně a nemají odvahu. Doma se odváží a pak třeba dáme góly. Venku jsme hodně podprůměrné mužstvo. Tam se asi projevuje nezkušenost hráčů, kteří nemají zkušenost s divizí. Jinak si to neumím vysvětlit.

Nyní jsou kromě brankáře Slováčka na marodce i útočníci Ehl s Hebedou. V útoku tentokrát nastoupil Šubert a vypadalo to, že jste byli poměrně dost nebezpeční…

Je to jediná varianta. Je to hráč, který má pohyb a který si zažil základy v dorostu Příbrami, kde se hraje i bez míče. Je to u něj hodně znát. Je to jediný hráč, který se umí v útoku pohnout. Zaplaťpánbůh, že ho máme. V Řevnicích jsme hráli na jednoho útočníka, ale to je utopie. To vás přikryje každá obrana. To bychom museli mít velmi silnou záložní řadu, která by doplňovala útočnou fázi a to nemáme.

I v případě, že byste vyhráli všechny čtyři zbývající domácí zápasy, nebude to zřejmě k záchraně stačit. Je vůbec v silách mančaftu, který zatím v letošní sezoně venku nebodoval, uhrát na půdě soupeře alespoň tři body?

Spoléhal jsem hodně na zápas s Řevnicemi, které hrají podobný styl jako my. Na běhavé mančafty jako Dukla, Třeboň nebo Kunice nemáme. Myslel jsem si, že v Řevnicích uhrajeme alespoň bod, ale bohužel. Teď už máme venku jen silné soupeře a celky hrající o záchranu. Votice, Doubravka, Domažlice… Nebudu říkat, že pojedeme do Domažlic vyhrát. Ty mančafty, kde se dalo něco uhrát, jsme asi už promarnili. To je obrovská škoda. Budeme muset mít štěstí, že by ještě někdo doma zaváhal a v tomto směru nám pomohl. Jinak si to neumím představit. Nevím, jaké utkání venku bych označil, zatím jsem ho nenašel.

Situace není růžová, přesto předpokládám, že naději na záchranu si stále držíte.

Kdybychom to vzdali, tak jsme to dnes odevzdali. To nejde. Musíme to dohrát a uvidíme, jak to dopadne.