„Za první tým nastupoval už v šestnácti letech, kdy Slavoj vyhrál Podbrdskou župu a na kvalifikaci do divize českého venkova tým skončil o bod na druhém místě za SK Bílina. Postoupit do divize se povedlo v roce 1940, kdy Slavoj vyhrál kvalifikační skupinu bez ztráty bodu,“ přidal informace vnuk Karel Jonák.

Joska Jonák v útoku přispěl k postupu svými góly. V následující sezóně se vrátil do Oseku Václav Čepelák z Viktorie Plzeň a Slavoj byl štikou divize českého venkova, kde mu nakonec chyběl bod za Strakonicemi, aby postoupil do kvalifikace o první ligu. „Po této sezoně dostal děda nabídku do ligové SK Plzeň, což ale zmařila válka. Měl totiž nastoupit na nucenou práci do Třetí říše. Díky obětavosti a konexím funkcionářů Slavoje nemusel odejít do Německa, ale jenom do plzeňské Škodovky,“ zalovil v rodinném archivu Karel Jonák.

Joska Jonák mohl zůstat v rodném Oseku, kde se navíc oženil do nedalekého Újezda. Třetí sezonu se však týmu nedařilo a spadl do nižší soutěže. Slavoj však posílil a hned zvítězil ve své župě i následně v kvalifikaci a vrátil se tak do divize. V roce 1945 ale došlo z důvodu blížící se fronty k přerušení soutěže. Kvůli problémům v dopravě se hrály jen regionální zápasy.

Joska Jonák pak odešel do Loun. „Dostal tam práci i byt, na jaře 1946 se za ním stěhovala i rodina. Měl spoustu nabídek na angažmá, práci i bydlení. Karlovy Vary, Plzeň i Chomutov o něj usilovaly po celou jeho kariéru. Nakonec během dvou let hrál mimo Čechie Louny, kde začínal Láďa Novák, kapitán vicemistrů světa a Dukly Praha, za Lučan Žatec a divizi v SK Ústí nad Labem,“ přidal další fotbalové zvěsti Karel Jonák.

Fotbalista přezdívaný Divizní expres v roce 1947 přešel do SK Most, kterému pomohl jako nejlepší střelec celé kvalifikace k postupu do divize (později zemské ligy). Zde ho trénoval pan Burger (kapitán vicemistrů světa 1934 a Sparty) a v útoku nastupoval s Vackem ze Slavie, jako mladík zde hrál už i Josef Masopust. „Za Most nastřílel spoustu gólů a celému týmu se dařilo. Komunističtí funkcionáři po roce 1950 ale vyhlásili, že hráči musí hrát v místě své práce a bydliště. Proto se děda vrátil zpět do Čechie Louny, která se musela přejmenovat na Sokol železničáři a potom na pozdější Lokomotivu, kde hrál až do konce své kariéry v krajském přeboru a I. A třídě. Postupně se z útoku stáhl do středu zálohy a nakonec na pozici stopera. Úplně poslední sezonu odehrál za svůj rodný Slavoj Osek v roce 1960, když se mu blížila čtyřicítka. Po oslavách pětačtyřiceti let Slavoje, kdy hrál za gardu 1940, ho přemluvili aby pomohl jako nováčkovi v I. A třídě, takže nastupoval v roli stopera,“ uvedl Jonák.

Joska Jonák bydlel sice v Lounech, ale jezdil do svého rodného kraje hodně rád. „Po ukončení hráčské kariéry se stal v Lounech spolu s panem Lojínem trenérem žáků a trénoval je až do dorosteneckého věku. Zde trénoval i svého syna Karla, mého otce, ze kterého vychoval ligového fotbalistu, zdatného sportovce, funkcionáře, trenéra a hlavně čestného člověka. Potom ještě v šedesátých letech trénoval A mužstvo Lokomotivy s panem Moravcem v I. A třídě. Dále jezdil sledovat ligové zápasy, kde hrál jeho syn a rád se vracel do rodného kraje, kde v Újezdě s rodinou chalupařili,“ zakončil vzpomínání Karel Jonák.