Jak náročné bylo z dorosteneckých kategorií krajského přeboru přejít rovnou do divizního A týmu?
Byl to pro mě obrovský skok, ale zároveň velká výzva, kterou jsem přijal. Za tu možnost a zkušenost jsem hrozně moc rád.

Proč jste v Klatovech nepokračoval?
Po skončení střední školy jsem tam vydržel dojíždět už jen rok a hledal jsem si nový klub blíž svému zaměstnání a rodině. Tu možnost jsem dostal od FK Motorlet Praha. Vzhledem k časové náročnosti na této úrovni jsem se rozhodl po roce klub opustit a vrátit se zpátky mezi kluky se kterými jsem vyrůstal v Hudlicích.

Z jakého důvodu jste zahodil rukavice a začal hrát v poli?
Odmala jsem měl velký vzor ve svém tátovi a proto jsem se vždycky tlačil do brány. Byly časy, kdy jsem si říkal, že to asi nebylo dobré rozhodnutí, ale po přestupu do Plzně jsem začal získávat více sebedůvěry a byl jsem si jistý, že nějaké geny po tátovi mám. Zároveň mě ale lákalo dávat góly a když jsem se vracel do Hudlic, věděl jsem, že post brankářské jedničky je tady už dvacet let obsazený (směje se). Oblékl jsem tedy hráčský dres. Kdo ví, třeba se mezi tři tyče jednou vrátím.

Byl to právě váš otec, kdo vás lákal na přestup zpátky domů?
Popravdě on byl mého návratu velkým odpůrcem a snažil se mě přesvědčit, abych hrál co nejdéle na vyšší úrovni. Nejspíše měl obavy o svůj post brankářské jedničky. (směje se)

Za Hudlice dáváte spoustu branek, navíc vám je teprve 26 let. Neláká vás ještě přestup do vyšší soutěže?
Myslím, že už mě žádný velký přestup nečeká. Jsem spokojený v Hudlicích s klukama kolem sebe. Proto ten fotbal přeci hrajeme.

Ve středu jste vstřelil hattrick v semifinále poháru OFS Beroun, ve kterém obhajujete triumf. Dáváte v klubu obhajobě velkou váhu?
Na začátku jsme na obhajobu nepomýšleli. Chtěli jsme jen hrát více zápasů, momentálně jsme znovu postoupili do finále a tam už by byla škoda se nepokusit o výhru.

Jak je to s náladou v kabině? Scházíte se i na tréninky v dostatečném počtu?
Atmosféra v kabině je vždy skvělá. Co se týká docházky na trénink, ta už je horší. Dlouhodobě bojujeme s velkou absencí kvůli zraněním nebo pracovnímu vytížení. Někdy musí oprášit kopačky i kluci, kteří už byli ve fotbalovém důchodu.

Když se řekne nejhezčí fotbalový moment, co se vám vybaví?
Mám jich několik, ale kdybych měl vypíchnout dva, tak určitě první zápas v dospělém fotbale za SK Klatovy proti Mariánským Lázním, kde jsem udržel čisté konto a byl zvolen do sestavy kola. Také jsem si velice užil oslavy po postupu do okresního přeboru, kam se Hudlice dostaly po dlouhých letech.

Máte nějaké koníčky i mimo fotbal?
Největší koníček je můj dvouletý syn, se kterým si užívám každou společnou chvíli a na ostatní záliby moc času nezbývá. Ale když už je, tak ho rád trávím s rodinou a přáteli.

Chtěl byste ještě někomu něco vzkázat?
V neposlední řadě bych chtěl moc poděkovat svojí mámě, která se mnou prožívala celou moji kariéru a byla můj největší fanoušek, jezdila už od přípravek na každý turnaj a následně na každý zápas. Vždy mi věřila a podporovala mě, i když to se mnou kolikrát bylo o nervy.