S fotbalem začal už jako malý, ale kvůli absenci kategorie přípravek nastoupil rovnou do mladších žáků. „Já jsem původem Zdičák, takže právě tam jsem poprvé kopal do míče. Ve Zdicích jsem byl do dorostu, poté jsem asi na dva roky skončil kvůli zdravotním věcem a při střední škole jsem se na to vykašlal. Pak až úplně náhodou mě oslovila parta lidí na Zdejcině, ať se přijdu podívat, že jich je málo. Šel jsem tam na rok, než se mi narodí děti a nakonec jsem tam zůstal deset let. Ze Zdejciny jsem pokračoval do Trubína, protože jsme se tam i přestěhovali,“ popisuje svoji cestu fotbalovou kariérou Vokáč.
Freyburgu se momentálně hodně daří. Na první Chyňavu ztrácí čtyři body, ale i v případě zisku titulu by pravděpodobně Trubínští postoupit nechtěli. „Sezóna je pro nás složitá. Hrajeme ve třinácti až čtrnácti lidech na okres spíše nadprůměrného věku. Ambice momentálně s tímto kádrem asi úplně nemáme, samozřejmě jsme rádi, že jsme druzí, dělají se body a pak nám i to pivíčko více chutná,“ směje se a zároveň dodává: „Na druhou stranu mladí hráči nejsou a je složité někoho k fotbalu přitáhnout.“
Ve středu 29. května od 18 hodin si Trubín na hřišti Hudlic zahraje finále poháru OFS. A chce ho vyhrát. „Stoprocentně. Je to náš cíl, když už jsme se dostali do finále. Ten týden pro nás bude náročný, protože hrajeme neděle - středa - neděle, což při našem nadprůměrném věku bude hodně složité, ale každopádně pohár chceme vyhrát,“ sebevědomě hlásá Vokáč.
Na Davidovi je znát, že ho to v Trubínu opravdu baví a je tam rád. „Parta funguje, je výborná. Areál se snažíme vlastními silami za pomoci obce zvelebovat, funguje to a myslím si, že to je i vidět, tomu není co vytknout. Hlavně tam hrajeme místní, maximálně někdo z Králováku, Popovic nebo podobně blízkého okolí. Jsem hrozně rád, že po zápase většina hráčů zůstane, pokecáme a dáme si něco dobrého k jídlu a pití,“ říká radostně.
Mimo aktivní hraní se fotbalu věnuje i pasivně. „V Králováku už trénuji děti. Mám dva kluky, oba dva tam hrají a toho mladšího trénuji od jeho čtyř let. Většina kluků z Trubína trénuje svoje děti v Králováku, takže opravdu tím fotbalem trávíme sedm dní v týdnu a občas je těžké to všechno skloubit dohromady. Dennodenně jsme většina mančaftu na hřišti a to je samozřejmě taky znát na únavě,“ přiznává.
I přesto mu ale zbyde čas i na ostatní sporty a aktivity, které má rád. „Osobně mám rád sport jako takový. Chodím běhat, hodně jezdím na kole, podle toho, co čas dovolí. Poté má člověk také samozřejmě zahradu a potřebuje něco udělat doma. Jsem hodně aktivní ve všem, všechno mě baví. Nic nedělám extra profesionálně, ale od každého něco,“ popisuje. Na závěr David Vokáč vyslovil přání pro svůj klub a spoluhráče: „Přeji Trubínu a hráčům, kteří už tam hrají několik let, aby jim drželo zdraví a abychom tam byli stále stejná parta, to je asi nejdůležitější.“
Autor: Vojtěch Fairaisl
