Lukáš poprvé začal chodit na tréninky v pěti letech v Jincích. „Ve dvanácti jsem odešel na střídavý start do Lhoty u Příbramě a na startu staršího dorostu mě oslovil Martin Žalud, který v té době trénoval nově rozjetou divizi v Hořovicích. Po sezoně jsem se vrátil do Jinec, kde jsme začínali ve III. třídě, hned jsme vykopali okres a v dalším postupu nás přibrzdil covid. Když se soutěže zase rozjely, postoupili jsme do I.B třídy, ale po půl roce jsem se i kvůli tomu, že kluci ztratili zájem a netrénovalo se, vrátil do Hořovic,“ prozradil.

Za Hořovice již nastupuje rok a půl a zdá se, že se mu tam zatím líbí. „V Hořovicích je to fantazie. Super parta, jsem nadšený. Tréninky sice trochu váznou, ale myslím si, že jsme se stmelili a díky partě, která je pro mě osobně nejdůležitější, jsme před posledním zápasem sedmí. Na jistotu udržení potřebujeme ve Zdicích uhrát alespoň bodík, ale jedeme si tam pro výhru. Nebude to tak jednoduché, ale myslím si, že máme v týmu kluky na to, abychom se o to poprali,“ věří Dráb.

O své roli na hřišti se vyjádřil následovně: „Každého ve fotbale asi baví střílet góly. Začínal jsem na hrotu, pak mě trenér Švarc díky tomu, že jsem vepředu vyhrával dost hlaviček, zkusil na středu. Později jsem sestoupil až na stopera a tam hraji už celé jaro. Ze začátku mě to tam tolik nebavilo, ale nakonec to není tak špatné. Když vidím, že to v útoku funguje, tak jsem rád, že můžu týmu pomoct alespoň v defenzivě.“

Mimo velký fotbal nastupoval i za Partyzan Příbram, se kterým se stal dvojnásobným vícemistrem České republiky, jednou v kategorii U23 a podruhé mezi muži. Před půlrokem začal hrát čtvrtou ligu za nově založený tým Strahovské fotbalové ligy - V.H.O.Ž., jenž založil jeho spoluhráč z Hořovic Marek Kyncl. „Máju inspirovali Kapři (Soubor gymnaziálních kapromilů VŠSK PedF UK, pozn. red.), se kterými na podzim odehrál zápas o třetí místo, aby i on vytvořil s partou kamarádu nový tým. Myslím si, že to složil skvěle. Ne všichni jsou fotbalisti, ale tvoříme dobrou partu a jak už jsem jednou říkal, to je základem úspěchu. Hned v prvním ročníku jsme získali titul, ze skupiny jsme postoupili jen taktak ze čtvrtého místa a nakonec z toho bylo zlato. Sice se ta cesta neobešla bez zranění, ale to tak bohužel bývá,“ uzavřel Lukáš Dráb.