Luďka Kaufmana potkala hodně bohatá fotbalová kariéra. „Jako malý jsem začínal v Hořovicích. Pak jsem šel na sportovní školu do Plzně, kam si mě vybrali už v žákovském věku. Hrál jsem tam dorosteneckou ligu a v sedmnácti letech jsem dostal šanci hrát dospělý fotbal v ČFL, někdy na šedesát a jindy na dvacet minut. Po skončení školy jsem byl osloven ze Švédska s nabídkou ze třetí ligy. Po půl roce jsem se z rodinných důvodů musel vrátit zpátky," mrzí i po letech Luďka Kaufmana.

Ve Švédsku mu nabídli poloprofesionální smlouvu na dva roky, ještě v roli útočníka se tam totiž uvedl dobře. "Byla to pro mě obrovská osobní zkušenost. Hezké podmínky, zažil jsem tam úplně něco jiného než v Čechách. Přál jsem si tam být déle, ale osud to chtěl jinak. Dost časté tam byly například večerní tréninky pod umělým osvětlením. V týmu bylo nejméně pět národností, takže jsme se dorozumívali anglicky. V tu chvíli, když jsem se vrátil do Čech, jsem byl hráčem Plzně, ale v Hořovicích se začal tvořit tým, který chtěl postoupit zpátky do divize. Asi půl roku jsem byl v ČLU Beroun, Hořovice tehdy hrály I.B třídu a já se tam po půl roce vrátil. Vydržel jsem tam až do 36 let,“ hodnotí svou bohatou kariéru Luděk Kaufman.

Zažil toho opravdu hodně, největší týmový úspěch je pro něj určitě postup do ČFL. „Postupu do ČFL si velice vážím, ačkoliv to působení tam nebylo takové, jaké jsme si představovali. Vyhrát divizi není jednoduché, zvlášť když jsme měli mančaft, který hrál pravidelně od 5. do 8. místa. Ovládli jsme soutěž, kde byly Karlovy Vary, Motorlet a spousta dalších týmů, které měly vysoké ambice a mnohdy lepší zázemí. Hráli jsme hezký fotbal, dávali jsme spoustu gólů a málo jsme inkasovali. Bohužel kvůli mnoha vlivům mimo fotbal jsme šli do ČFL bez několika hráčů a moc se nám nedařilo,“ říká Kaufman, který je hrdý na to, že většinu kariéry včetně mládežnických let strávil s kapitánkou páskou na ruce.

Po konci v Hořovicích jeho kroky mířily do Komárova. „Nějakou dobu jsem tu už bydlel, komunikoval jsem s prezidentem klubu Jardou Kleknerem a slíbil jsem mu, že až skončím v Hořovicích, tak moje kroky povedou do Komárova. To se pak kvůli zranění ruky a přibývajícímu věku stalo. Jsem strašně rád, že jsem sem přestoupil. Je to město, kde žiju, našel jsem tu skvělé lidi, kteří se kolem fotbalu pohybují. Lepší konec kariéry jsem si nemohl přát. První rok jsme postoupili z I.A třídy do krajského přeboru, vyhráli jsme středočeský krajský pohár a postup do divize bylo moje největší přání, protože největší část své kariéry jsem odehrál právě v této soutěži. Je to sen, který se mi splnil,“ má radost Luděk Kaufman.

V Komárově sice ukončil kariéru a dostal funkci sportovního ředitele, fotbal nakonec přece jen hraje dál v Červených Janovicích. „Nejprve jsem odmítl s tím, že se chci i po konci hráčské kariéry věnovat Komárovu, kde jsem dostal funkci sportovního ředitele. Té si velmi vážím a baví mě. Pak přišla nová nabídka, jezdím hrát jen zápasy a v týdnu se můžu věnovat Komárovu, do Janovic si jezdím jen zahrát. Nakonec jsem to vzal, abych úplně nezakrněl a ještě si fotbal zahrál,“ dodává Luděk Kaufman.

My Luďkovi přejeme, aby ho práce sportovního ředitele nadále naplňovala a ještě dlouho mu zdraví dovolovalo hrát fotbal, který ho provází celý život.