S fotbalem začal v osmi letech ještě na škváře ve fotbalovém klubu Slovan Bohnice. „V dorostu jsem ochutnal vyšší soutěž v Admiře Praha, ale tam jsem spíš leštil lavičku, tak jsem se vrátil zpět na Slovan. V dospělosti jsem se přestěhoval a šel hrát tam, kde hrál už můj táta a to do AFK Slivenec, tam jsem hrál pražskou A třídu. Pak jsem koupil byt v Králově Dvoře a potkal se na fotbale v Trubíně s Lubošem Krausem, který mě zlákal a šel jsem hrát na Svatou. Tam jsem hrál dva roky a pak jsem díky sousedovi Hynkovi Foltýnovi přestoupil do Jáchymova, kde jsem doteď,“ popisuje svoji kariéru výborný fotbalista Jan Morstein.

Po loňské sezóně skončila Čechie, jak se Novému Jáchymovu přezdívá, na druhém místě. V této sezóně jí po devíti odehraných kolech patří devátá příčka, ale na vedoucí Zadní Třebaň ztrácí jen pět bodů. I přes povedenou minulou sezónu v klubu ambice na postup nejsou. „Troufám si říct, že nejsou. Je nám skoro všem přes 30 let. Trénujeme jednou týdně a spíš si jdeme zahrát než se někam tlačit. Radši budeme hrát v horním patře tabulky okresu než se zachraňovat v I.B třídě. Navíc máme v některých okresních týmech kamarády, takže na spoustu zápasů se obzvlášť těšíme,“ usmívá se Morstein.

Instinkt zabijáka ukazuje v téměř každém utkání a vyhrát krále střelců se mu podařilo již několikrát. V minulé sezóně se přesně trefil třicet šestkrát. Předloni si připsal dokonce 41 zásahů. Tato čísla v hlavě ale moc nemá. „Přiznám se, že občas na ta čísla kouknu, ale jestli dám 20 gólů nebo 30, to je mi jedno. Důležité je, aby ty góly k něčemu byly. Fotbalové cíle na sebe už nekladu, možná tak se donutit jít si v zimě zaběhat, nepřežírat se cukrovím a občas si zacvičit,“ říká Jan Morstein.

V dresu Nového Jáchymova měl tu možnost si zahrát v rámci projektu Gambrinus Kopeme za fotbal proti pražské Spartě a vyzkoušet si trénink pod vedením Jindřicha Trpišovského a jeho týmu. „Tyto akce proběhly krátce po tom, co jsem přestoupil do Jáchymova a musím říct, že větší fotbalovou událost jsem na vlastní kůži nezažil. V Jáchymově jsme párkrát hráli proti reportérům ČT, ale tohle bylo ještě o level výše. Trénink s týmem Slavie byl nejen zajímavý, ale i perfektně připravený a všechny nás to bavilo. Následné posezení v kabinách a povídání si s celým realizačním týmem Slavie otevřeně o fotbale byla už jen třešnička na dortu,“ vzpomíná na skvělou akci Morstein.

Ve volném čase trénuje starší žáky sdruženého týmu Svaté a Broum. „Baví mě to moc. Začal jsem trénovat s dětmi z vesnice, co většinou nikdy fotbal nehrály. Přihlásili jsme se do soutěže starší přípravky a přes všechny prohry a nakládačky, co jsme tehdy dostávali, dnes ve starších žácích dokážeme potrápit i zkušenější mužstva. A ještě víc mě baví, když ve Svaté vidím na tréninku plné hřiště dětí, od úplných prcků až po ty starší žáky. Fotbal tady žije. Jak by řekl Luboš Kraus: Na tohle je radost se dívat,“ mluví o své trenérské štaci Jan Morstein.

Na závěr rozhovoru dostal novojáchymovský střelec možnost cokoliv dodat. „Chtěl bych poděkovat všem, co pro fotbal něco dělají. Když vidíte, kolik lidí musí v klubu fungovat, aby to šlapalo, od předsedy klubu až po lidi v kiosku (zdravím Plašanku), kteří to dělají vlastně zadarmo a ve svém volném čase, tak za to klobouk dolů a díky všem,“ dodává Jan Morstein.

Za redakci Honzovi přejeme, aby nadále přidával úspěchy jak ve hráčské, tak trenérské kariéře.