Pane Setničko, jak jste se vůbec k fotbalu dostal, nebo kdo vás k němu přivedl? A kde to bylo?
V osmi letech jsme se s rodinou přestěhovali z Pavlovic do Vlašimi. Pan učitel tělocviku Suchopár mě pozval na trénink žáků BS Vlašim a už v deseti letech jsem hrál za starší žáky.

Dostáhl jste jako hráč nějakých úspěchů?
V dorostu Lokomotivy Beroun v kvalifikaci do dorostenecké ligy v roce 1962 jsme doma porazili Nymburk před 700 diváky 4:0 a já tehdy vstřelil dvě branky. Na tento zápas vzpomínám nejraději. V odvetě jsme sice prohráli 0:3, i tak jsme slavili postup do dorostenecké ligy. V té jsem si zahrál proti Spartě, Slavii, Dukle a dalším.

Kdy jste se rozhodl, že budete rozhodčím, co vás k tomu nápadu přivedlo?
Při studiu vysoké školy jsem hrál I. A třídu za Jiskru Hrušov na Ostravsku, po návrat na Berounsko zase za Králův Dvůr. Později při založení oddílu Eternit Beroun-Závodí (dnešní SK Cembrit) jsem tam působil jako hrající trenér. V práci mě oslovil rozhodčí krajského přeboru Pepa Richter a přesvědčil mě, abych šel raději pískat než hrát fotbal. Tak jsem 29. dubna 1972 odpískal své první utkání na okrese: Zadní Třebaň - Mořina. Poslední zápas po 49 letech jsem pak řídil 14. listopadu 2021, to byl duel Olympia Zdice - Sokol Králův Dvůr. Působil jsem nejen v našem okrese, ale dlouhá léta také v krajských soutěžích a divizi. Jako asistent rozhodčího jsem odřídil několik utkání ve druhé lize. Dle mých statistik jsem celkem rozhodoval 2192 utkání.

To je fantastické číslo, ale vy jste se později stal také delegátem, také hodně dlouho, že?
Delegáta fotbalového svazu jsem dělal 33 let. V současné době již z důvodu omezení věku jako delegát nepůsobím. Pomáhám však nadále jako funkcionář v ČUS, FAČR a jako hlavní pořadatel na utkáních svého Cembritu. Jako delegát jsem působil při 698 utkáních.

Kdybyste to mohl srovnat, která funkce je zajímavější: rozhodčí nebo delegát?
Když se oběma věnujete naplno, tak zajímavější je určitě funkce rozhodčího, který je na utkání více sledován. U hráčů a hlavně diváků jste jako rozhodčí více oblíbený (smích). Ve funkci delegáta jsem pak vždy spíše předával své zkušenosti a rady mladším kolegům.

Vzpomenete si na nějaký neobvyklý zápas, kteří jste řídil nebo dozoroval? A třeba i nejdůležitější, kde šlo opravdu o hodně?
Zajímavých a důležitých zápasů, které jsem odřídil, bylo více. Spousta soubojů o postup či sestup, těžko vybírat ten nejlepší. Rád jsme například jezdil do Černolic, kde ve své době hrálo několik reprezentantů a olympijských vítězů jako Vízek, Macela, Berger, Rott a další osobnosti.

Máte nějaký nejpříjemnější zážitek z fotbalu? A naopak i nepříjemný?
Moc rád jsem řídil utkání mládeže, žáčků a přípravek. Nepříjemné pak vždy bylo utkání, v kterém došlo k nějakému zranění hráčů.

Jste z Berouna, ale fandíte prý z Vlašimi, co za tím stojí? A na které vlašimské období vzpomínáte nejraději?
Jak už jsem uvedl, začínal jsem ve Vlašimi s fotbalem. Strávil jsem tam celé dětství do patnácti let, kdy jsem odešel do učení do Berouna. Nejhezčí fotbalová vzpomínka na Vlašim je, když hrála o postup do první ligy s Košicemi a později s Teplicemi.

Co vás baví kromě fotbalu?
Čas trávím rád s rodinou. Mám tři dcery, osm vnoučat v rozmezí od čtyř do třiceti jedna let a jednoho půlročního pravnuka. Na více koníčků moc nezbývá čas. Rád zajdu na houby, na procházku se psem, do sauny s kamarády.

Měl jste nějaké oblíbené stadiony, kam jste jezdíval, a naopak neoblíbené?
Jako rozhodčí asi nemohu říci. Jako celoživotní fanoušek Slavie Praha určitě nový stadion v Edenu, na který jsme všichni slávisti léta čekali.

A co hráče, je nějaký, na něhož máte hezké nebo méně příjemné vzpomínky?
Nepříjemné vzpomínky naštěstí nemám. Hezké jsou naopak chvíle, kdy mi hráči přišli, ať už jako rozhodčímu nebo v roli delegáta, poděkovat, že rozhodčí dobře odřídili utkání.

Blíží se Euro, mají podle vás šanci Češi? Napodobí zlaté hokejisty?
Že by se kluci vyrovnali hokejistům moc nevěřím, ale budu jim fandit a držet palce. Tipuji, že třeba čtvrtfinále by mohli vykopat.