S fotbalem začal v Hořovicích v pěti letech. V žákovských kategoriích měl vyřízený střídavý start do Příbrami, kde hrál první žákovskou ligu. „V tomto období jsem dosáhl asi největšího pokroku a to především díky trenéru Antonínu Barákovi. Na Příbrami jsem strávil asi dva roky, poté jsem tam ještě chvíli jezdil trénovat a do starších žáků jsem se vrátil do Hořovic. Na přelomu žáků a dorostu začaly problémy s koleny, které skončily dvěma operacemi. Poté se mi povedl podzim v mladším dorostu, nastřílel jsem pár branek a trenér Pavel Novotný si mě vzal v šestnácti letech do zimní přípravy A týmu,“ vzpomíná na začátky s míčem u nohy.

Zdálo se, že po kvalitní přípravě si Vašek našel v áčku své místo, netrvalo to ale dlouho a do hry vstoupila nová překážka. „Dostal jsem šanci hned v prvním jarním kole, ale brzy po začátku ročníku jsem si zranil zadní stehenní sval a do sezóny už nezasáhl. Po sezóně na lavičce skončil Pavel Novotný a přišel Petr Himl, který ve mně viděl potenciál pro pozici stopera. V té době ale začal covid a dva roky se v podstatě nehrálo,“ mrzí Václava.

Šemíci z Neumětel (v bílém) prohrávali brzy s Cembritem 0:3, ale vyrovnali.
Okres: Lídr na jarním startu jen remizoval, dotahují se na něj Chyňava a Trubín

„Další jaro bylo asi moje nejlepší období, když jsem stabilně hrál a po strašidelném podzimu, kdy jsme získali jen šest bodů, jsme dokázali zachránit divizi, což se v podobné situaci podaří jen málokdy. Jsem rád, že se mně osobně i ostatním dařilo a pomohli jsme klubu, ve kterém jsem strávil kus života a záleží mi na něm,“ čiší z něj i po dvou letech upřímná radost.

Kvůli příliš velké snaze zachránit divizi ale dohrával se zraněním třísla. To se protáhlo přes léto až do podzimu a v listopadu podstoupil další operaci. „Návrat po zranění nešel podle plánu, podle kterého jsem měl stihnout začátek jara, ale stihl jsem jen pár posledních zápasů. Těšil jsem se na start nové sezóny a aby toho nebylo málo, tak se ve třetím kole znovu přihlásil zadní stehenní sval, který mě opět vyřadil na celý podzim. Tentokrát však rekonvalescence probíhala dobře a během zimní přípravy jsem se dostal do herní pohody, ale po nešťastném zákroku soupeře v jednom z posledních přípravných utkání jsem si zlomil zápěstí a hned další týden bylo zranění řešeno další operací, ze které se momentálně dostávám a už se moc těším na hřiště,“ vyhlíží brzký návrat na pažit.

Králův Dvůr zvládl veledůležitý zápas proti Admiře Praha.
Cábelíci zvládli veledůležitý boj s Admirou, Krátký mužem zápasu

Václav Königsmark jako trenér mládeže Dukly Praha.Václav Königsmark jako trenér mládeže Dukly Praha.Zdroj: Archiv Václava KönigsmarkaVinou vleklých zranění přemýšlel, jak u fotbalu zůstat i jinou formou než hraním. Proto v šestnácti letech začal pomáhat v Hořovicích u trénování přípravek a v prvním možném termínu se přihlásil na kurz C licence.

„Po maturitě jsem se dostal na FTVS v Praze a vzhledem k místu studia a povinnostem s ním spjatými jsem se přesunul na Duklu Praha ke kategorii U8, kde jsem se znovu setkal s panem Barákem, za což jsem byl moc rád a bylo skvělé se učit právě od něj. Po roce a dokončení úseku studia, které zaručuje licenci B, jsem se kvůli podmínkám pro licenci A přesunul k týmu U14, u kterého jsem dosud,“ popisuje svou trenérskou kariéru, která je teprve v začátcích.

A jaké má Vašek vyhlídky do budoucna? „Momentálně mám v plánu dodělat školu, A licenci a u trenérství zůstat. Zároveň bych si přál být zdravý a hrát v Hořovicích. Dále bych chtěl v budoucnu díky nabytým zkušenostem ze školního i mimoškolního vzdělávání pomáhat mladým sportovcům k pevnějšímu zdraví a vyšší výkonnosti,“ dodal Václav Königsmark.

My za redakci Vaškovi přejeme, ať se mu jeho sny splní, zůstane fit a koučování ať ho hlavně baví.