Do ankety bylo nominováno šestnáct hráčů různých úrovní soutěží a rozličného věku. Osamoceným zástupcem svého brankářského řemesla je gólman oseckého Slavoje Petr Křivánek. Strážce svatyně okresního přeboru odpovídal na dotazy Berounského týdeníku.

Kdy jste poprvé kopl do fotbalového míče?
Tak to si opravdu už nepamatuji, už je to hodně dávno, ale bylo to nejspíš před bytovkou v Žebráku na plácku, kde jsem do svých pěti let bydlel, než jsme se přestěhovali do Komárova.

Je tedy jasné, že první krůčky na hřiště jste udělal v Komárově.
K fotbalu jsem přičichl v první třídě na základní škole v Komárově, kde mě starší kamarádi vzali na první trénink žáků na fotbalové hřiště Buzuluku Komárov (současného FK Komárov).

Kdo vás tehdy trénoval?
První fotbalové krůčky jsem absolvoval pod dohledem trenéra pana Josefa Hlavatého, když dnes vzpomínám, byl to super chlap!

Jak jste se ocitl v brance?
Všichni chtěli hrát v útoku a góly dávat, ale mě to stále táhlo dozadu a tím gólům zabraňovat. Až jsem skončil v bráně a dodnes toho nelituji.

Zavzpomínejte na další trenéry v Komárově.
Díky tomu, že jsem chtěl chytat, se mě v Komárově ujal další trenér a bývalý brankář pan Václav Korejčík. Dále to byli v dorostu pánové Ladislav Šíma, Miroslav Janda a Václav Král. Kdybych na někoho zapomněl, tak se opravdu moc omlouvám, už je to dávno.

Přibližte nám nejvyšší soutěž, kterou jste v mládeži chytal.
V Komárově jsme v žácích vyhráli přeborníka okresu Beroun. V dorostu jsme také vyhráli přeborníka okresu Beroun a tím i postup do krajské soutěže středočeského kraje, kde jsme obstáli a obsadili, myslím, že páté místo.

Znamená to, že jste i v mužích hájil branku Komárova?
Ano, v dospělých mužstvech Komárova jsem převážně chytal za B mužstvo v soutěžích okresu Beroun a dělal druhého brankáře v A mužstvu, které v té době hrálo I. B třídu.

Kdy se ozval nedaleký Osek?
V roce 1995 jsem přestoupil do sousedního SK Slavoj Osek, kde chytám do současné doby.

Se Slavojem jste tedy hodně spjatý.
V Oseku jsem zažil dobré i zlé časy. Těmi dobrými myslím v klidu hrát v první polovině okresního přeboru. Ale zaznamenal jsem i pád do třetí třídy a pak postup zpět do okresního přeboru. Dále jako velký úspěch považuji vítězství ve finále okresního poháru proti Trubínu. Je toho už hodně, vždyť už v Oseku chytám přes dvacet let (úsměv).

Vzpomenete si na svůj nejlepší fotbalový kousek?
Jednoznačně to bylo při domácím zápase semifinále okresního poháru proti Spartaku Žebrák. Přijel jsem se na zápas jen podívat, protože chytal kolega, ale ten se zranil a já musel nastoupit do rozjetého zápasu, v kterém jsme v základní hrací době remizovali 2:2. Tím pádem došlo na penaltový rozstřel, ve kterém jsem zneškodnil čtyři penaltové pokusy hostujících hráčů Žebráka.

Jak jste říkal, o nominaci do ankety o nejlepšího fotbalistu jste nevěděl a po našem kontaktu vás překvapila. Jak reagovali spoluhráči?
Ti to asi ani neví, ale až to vyjde, tak náš „výběrčí daní“ se to dozví a vypíše mi prémii do kasy.

Co na nominaci říkáte vy?
Je to pro mě čest, že jste mě to této ankety nominovali, hned mi to zvedlo náladu, že si na mě vůbec ještě někdo vzpomněl, že vůbec existuji a že ještě hraji fotbal v malé vesničce Osek!

Anketa se týká roku 2017, jak ho hodnotíte?
Jedině kladně! Povedlo se nám to, co jsme si předsevzali, že po sestupu do třetí třídy se pokusíme ihned vrátit zpět do okresního přeboru. Ale byla to někdy dřina.

Okresní fotbalový přebor je ale dost nabitý, bude těžké ho na jaře uhájit.
Teď máme jediný úkol, ten okres i pro příští ročník v Oseku udržet. Jasně, zase to bude náročné, protože náš mančaft stárne a žádní mladí kluci, kteří by nás nahradili, nepřichází (naštvaně).

Ale v Oseku mládež máte, avšak než doroste, bude to chvíli trvat.
Mám radost z toho, že výboru SK Slavoj Osek se povedlo znovu aktivovat mládežnická mužstva, najít zapálené trenéry a rodiče a i díky spolupráci se sousedním FK Komárov vše funguje v obou klubech. A o to přeci jde, opět děti nasměrovat k celoživotní lásce k pohybu a sportu a nemusí to přeci být jen fotbal.

Výchova mladých je určitě dobrá cesta. Ke každému fotbalistovi patří i jeho zázemí. Chcete něco říci na závěr?
Musím poděkovat rodině, manželce a dětem za podporu, pochopení a trpělivost, kterou se mnou mají, a díky tomu jsem u sportu vydržel takto dlouho a doufám, že to bude ještě chvíli trvat. Věřím, že jim to budu moci někdy v blízké budoucnosti vše vrátit a vynahradit.