Už v úvodních pěti jarních kolech Praskolesy naznačily, že v týmu došlo k pořádným změnám. Především v herním projevu. Mužstvo najednou bylo plné elánu, vyhrávalo zápas za zápasem a v úvodních pěti kolech nasbíralo 15 bodů. V té chvíli už Praskolesy poslední nebyly, i když stále se ještě pohybovaly v sestupových vodách. Pak navíc přišly porážky v Dobřichovicích 0:1 a debakl v Králově Dvoře 1:6. Jenže následovala série posledních pěti zápasů a zisk 13 bodů. „Jaro se nám povedlo neskutečně. Vždyť jsme prohráli méněkrát než vedoucí Dobřichovice,“ počítal Źák.

Přesto se o definitivní záchraně rozhodovalo až v posledním utkání doma s Městečkem. „V tomto utkání jsme potřebovali bodovat. Jistotu nám zajisťoval aspoň bod,“ věděl dobře kouč nováčka, jemuž stále šlapala na paty Jesenice, která v posledních čtyřech kolech nasbírala 12 bodů a soupeřům nastřílela 19 branek. „Navíc s Jesenicí jsme měli špatnou vzájemnou bilanci, a tak nic jiného, než bodovat, nám nezbývalo.“

O definitivě v I. B třídě tak měl rozhodnout poslední duel, v němž Praskolesy hostily Městečko. Soupeře, který už měl jistotu záchrany. Přesto obě mužstva začala hrát opatrně. „Bylo nám jasné, že musíme začít ze zajištěné obrany. Nechtěli jsme zbytečně inkasovat. Branka by zbytečně mužstvo rozhodila a to by nebylo dobré. Navíc nenastoupil nejlepší hráč – stoper Žalud, který byl v Žebráku vyloučen. Hrát na brejky bylo jediné řešení. Nakonec se nám povedlo do poločasu dát gól, a když jsme rychle po přestávce vstřelili druhý, věděl jsem, že už nám nic nehrozí. To by soupeř musel dát tři branky. A tomu jsem už vůbec nevěřil,“ dodal spokojený kouč Antonín Žák.