Trenér Jaroslav Šebek převzal králodvorské mužstvo v roce 1977 a hned od začátku sázel na místní hráče. „Před Prahou a Plzní byla závora, odtamtud jsem nikoho nebral. Hráli tu pouze domácí odchovanci, maximálně někteří velmi dobří kluci z okolních vesnic, které jsem si vytáhl.

Sázka na domácí hráče se vyplatila

„Příkladem byl Smetana z Komárova, který tu pak byl jedním z nejlepších hráčů. Bratři Kličkové, nebo Kočvar ze Stašova. Ostatní byli odchovanci železáren,“ uvedl trenér Šebek, který zmínil, že hráči z vesnic se vyznačovali pracovitostí a trpělivostí. „Byli to kluci, kteří na těch vesnicích vynikali, ale přesto když přišli do Králova Dvora a než se tu adaptovali, třeba dva měsíce nehráli jen trénovali. Nakonec se ukázalo, že tyto posily z vesnic se velmi osvědčily,“ vzpomíná Jaroslav Šebek, jenž také zmínil, že v Králově Dvoře byla výborná parta. „Po zápase nebo po tréninku neexistovalo, že by někdo sedl do auta a odjel domů. Všichni jsme šli posedět a všechno jsme si vyříkali. Byla výhoda, že všichni byli domácí, každého jsem měl v dosahu. Parta prostě byla vynikající,“ poznamenal trenér.

Jaroslav Šebek převzal králodvorské mužstvo v roce 1977. „Dva roky po sobě jsme byli třetí. V té třetí sezoně jsem prohlásil, že hrajeme na postup. V letech 1978 a 1979 se začalo rýsovat, že jsme na to měli,“ uvedl tehdejší trenér Králova Dvora. V sezoně 1979/1980 bojovali Králodvorští o postup především s Viktorií Žižkov. „Pět kol před koncem jsem prohlásil do novin, že hrajeme na postup a že druhé místo nás nezajímá. A také se to povedlo,“ vzpomíná Šebek. O postupu se nakonec rozhodlo až v posledním kole, kdy jel Králův Dvůr do Prachatic. Zde mu stačilo uhrát bod, Žižkov totiž měl ztrátu dvou bodů. Zápas ovšem byl velice těžký. „Co tam s námi dělal rozhodčí, to jsem neviděl. Předváděl s námi psí kusy. Navíc asi půl hodiny před koncem vyloučil brankáře Pecku, který byl jednou z našich opor. Stejně se nám nakonec povedlo je zdolat,“ podotkl trenér Šebek. Kromě postupu ovšem Králodvorští v sezoně zaznamenali i některé další výrazné úspěchy. Jedním z nich bylo i domácí vítězství nad Slavií Praha v pohárovém utkání. Sešívaní přijeli v ligové sestavě, když nastoupili hráči jako Dobiáš, Cipro, František Veselý, Lubas, Herda, Michnovský nebo Příložný.

Na pražská S přišlo přes pět tisíc lidí

Králodvorští fotbalisté se v té době těšili obrovskému zájmu diváků. „Třeba proti Milevsku ještě v divizi přišlo tisíc lidí. Když jsme pak hráli na postup, tak chodilo pravidelně dva až dva a půl tisíce lidí,“ uvedl trenér Šebek. Ještě větší návštěvy pak chodily na pohárové zápasy. „Když jsme hráli český pohár, tak na Spartu a na Slavii přišlo přes pět tisíc diváků,“ dodal Jaroslav Šebek.

Po postupu dostal trenér vyhazov

Jak již bylo zmíněno, Králův Dvůr vybojoval v roce 1980 postup do druhé nejvyšší soutěže. Jak říká okřídlené pořekadlo, úspěch se neodpouští. To poznal trenér Šebek na vlastní kůži. „Za velký úspěch jsem byl odměněn vyhazovem. To je u trenérů normální, že je vyhodí, ale mě nevyhodil oddíl kopané, i když to tak bylo nastražené. Mě nechal vyhodit tajemník OV KSČ Bečka, který už je po smrti. Ten dal příkaz předsedovi oddílu, aby mě okamžitě vyhodil, že jsem neschopný vychovávat lidi k tomu zřízení,“ vzpomíná na těžké období Jaroslav Šebek, který se na deset let vzdal trénování. „Když mě vyhodili z fotbalu, tak jsem se hodně třásl, aby mě nevyhodili i z práce. Až do roku 1990 jsem nic netrénoval,“ uvedl Šebek, který dodal, že poté trénoval dva roky Lokomotivu Beroun.

Králodvorský klub převzal po Jaroslavu Šebkovi pan Mysliveček z Prahy. „V tu ránu osm hráčů základní sestavy bylo vyhozeno a on si přivedl své hráče z Prahy. Tím to šlo pak ke dnu,“ podotkl Šebek, který si ale uvědomuje, že Králův Dvůr opustil první národní ligu i díky reorganizaci soutěží. „Díky reorganizaci z této soutěže sestupovalo osm mužstev. V té konkurenci se mohli jen těžko udržet,“ dodal trenér Jaroslav Šebek.

Trenéra, který dovedl králodvorské fotbalisty k historickému úspěchu, mrzí, že kulaté výročí postupu do první národní ligy zůstává v současnosti bez povšimnutí. „Nejsmutnější je, že ke třicátému výročí postupu do nejvyšší soutěže, jaká se tu kdy hrála, vůbec oddíl kopané nic neudělal. Kdyby udělali utkání starých gard nebo setkání hráčů, prostě cokoliv, alespoň připomínku, ale je ticho po pěšině,“ mrzí Šebka, který zmínil, že hráči si vlastní oslavu k výročí úspěchu uspořádali sami a spojili ji s oslavami šedesátin Karla Vávry. „Teď hrají v Trubíně, ani ne na stadionu, kde to vyhráli. V pátek (dnes – pozn. red.) budou hrát přátelský zápas,“ podotkl Jaroslav Šebek.

Fotbalisté hráli téměř zadarmo

Trenér Šebek se také pozastavil nad rozdílem prostředí, v jakém se fotbal hrál před třiceti roky a v jakém se hraje nyní. „My jsme to tenkrát hráli a dělali skoro zadarmo,“ uvedl trenér, který zmínil, že za výhru měli hráči sto osmdesát korun. „Kdyby mužstvo před třiceti lety nedostávalo žádné peníze, tak by stejně tu národní ligu hrálo, protože kluci nebyli zvyklí brát za fotbal peníze. Hráli to, protože to měli rádi a uměli to,“ poznamenal trenér Šebek, který věří, že mužstvo, které v roce 1980 vybojovalo postup do první národní ligy by nyní hrál stejně dobře. „Řada lidí říká, že se to nedá srovnat, že to byl úplně jiný fotbal. Je to pořád ten samý fotbal. Není to ale atletika, nedá se změřit, kdo byl lepší,“ dodal Jaroslav Šebek, který také zmínil, že v současné době se vše točí kolem peněz. „Když nejsou peníze není nic. Jsou tu teď skoro samí cizí hráči. Vidím tu nebezpečí, že až vyschne finanční zdroj, půjde to rapidně dolů,“ dodal trenér Šebek.