Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Zažil jste někdy tak povedený zápas?
Co vzpomínám, tak v dospělém fotbale asi ne. Možná někdy v přípravce, na půlku hřiště.

Jak vlastně v Hřebči fungujete jako hráč se zkušenostmi z mnohem vyšších soutěží? Hledají vás spoluhráči záměrně? Jak vypadá vaše typická hra?
Pohybuji se vepředu. Máme hodně ofenzivní mužstvo. Tým hraje na dva útočníky a hraji jednoho z nich. Máme zažité nějaké věci, za těch tři čtvrtě roku už o sobě víme. A myslím, že kluci se mě snaží před brankou hledat, protože vědí, že mým úkolem je nabíhat si tam a zakončovat akce.

Jaké ohlasy jste zaznamenal na šest svých gólů?
Že se to povedlo. Pro nás to bylo derby. Byli jsme rádi, že jsme ho úspěšně zvládli, včetně vysokého výsledku (7:1). Kluci mi gratulovali. Pro mě to bylo zpestření, protože jsem měl zrovna narozeniny. Takže asi šťastný den.

Narozeniny vás tedy vybičovaly k výjimečnému výkonu?
To možná taky. Když má člověk narozeniny, tak mívá hodně optimistickou náladu a užívá si i ten zápas. Povedlo se celkem i počasí, které bylo na fotbal ideální. Měl jsem pozvanou i celou rodinu, takže se okolnosti sešly, že to všechno klaplo.

Dá se takový dárek vůbec něčím přebít?
Asi ne. Šel jsem do Hřebče za tím, abych začal hrát fotbal víc pro zábavu a mohl se věnovat jiným věcem. Když hraji na této úrovni právě pro zábavu a povede se mi tohle, tak jsem strašně rád. Pomohlo nám to i dál na cestě k prvnímu místu.

Cílem Hřebče je postup?
Cílem je vyhrát soutěž a potom se asi budeme bavit dál s vedením a hráči, jak se celková situace vyhodnotí na další sezonu.

Osobně plánujete zůstat v Hřebči déle?
Uvidím, jak se celá situace vyvine. Jsem teď v Hřebči spokojený, a pokud to takhle půjde dál, tak bych chtěl určitě zůstat, protože parta i zázemí jsou nadstandardní.

Předloni jste byl hráčem Bohemky. Máte ještě nějaké myšlenky na velký fotbal, nebo už jste je zcela zavrhnul?
V této fázi už moc nejsou. Nějaké týmy z vyšších soutěží mě v této sezoně ještě kontaktovaly, ale dostal jsem se do fáze, že mě baví práce, kterou dělám, a chodím se na fotbal odreagovat. Myšlenka, že bych se chtěl vrátit někam do velkého fotbalu, je čím dál menší.

Tím, jak jste teď na sebe upozornil, nejspíš nabídek přibude. Počítáte s tím?
Možné to je. Za každou jsem rád a určitě jsem schopný se o každé bavit. Na druhou stranu, pokud mám za sebou nějakou fotbalovou minulost spojenou třeba s první ligou, tak se ode mě góly čekají. Sám bych neměl dobrý pocit, kdybych dal v nižší soutěži málo branek, nebo žádné. To by byla trochu ostuda. Jsem rád, že se mi zatím daří.

Prozradíte vaše zaměstnání?
Pracuji pro Sportovní holding Praha, takže se kolem sportu motám dál, ale už z druhé strany – ne jako sportovec, ale jako člověk, který řeší věci z pohledu managementu.

Kdybyste měl osvětlit, co je náplní vaší práce?
Věnujeme se obchodní činnosti a řešíme spolupráci a partnerství pro hokejovou Spartu Praha a jiné subjekty jako Basket Nymburk. Mým dalším úkolem je třeba V. I. P. prostor v O2 aréně, kde mám při zápasech Sparty na starosti partnery, komunikaci s nimi. A nejen udržení stávajících, ale i získávání nových.

Bylo to těžké rozhodování upozadit vrcholový fotbal?
Bylo to hodně těžké rozhodování. Většinou je postup takový, že hráč jde z vyšší soutěže o třídu dvě níž. U mě ten skok byl velký. Připravoval jsem se na to delší dobu, protože jsem měl neustále nějaká zranění, která mě omezovala, abych vydržel celou sezonu zdravý. Do toho jsem studoval vysokou školu. Když jsem ji dodělal, tak jsem řešil, co budu dělat dál. Naskytly se mi další možnosti a nabídky. V Bohemce mi skončila smlouva. Rozhodl jsem se, že půjdu druhou cestou, než to za každou cenu lámat přes koleno a bojovat o to, když si mohu začít řešit pracovní kariéru a zlepšovat se jinde.

Co vás zaválo právě do Hřebče?
Znám se z dřívějška s majitelem Štěpánem Sádeckým, s hráčem Jožo Janíkem a lidmi okolo fotbalu – Adamem Kindlem. Oslovili mě, abych jim pomohl, byli naprosto konkrétní a rychle jsme se domluvili.