Tomáš Braun (21 let) je nadějný fotbalový útočník TJ Zaječov, který odmalička vyniká rychlostí a šikovností v koncovce. Fotbal začal hrát v šesti sedmi letech v Zaječově. V deseti letech přestoupil do Hořovic. Odehrál tam přípravku a mladší žáky a poté jsem odešel do ČLU Beroun do ligy, kde hrál za starší žáky. Poté se vrátil do Hořovic, kde nastupoval za dorost a v posledním roce se týmu povedlo vyhrát skupinu krajského přeboru, což bere jako jeden ze svých největších úspěchů. Po dorostu odešel za kamarády do Zaječova, kde se klubu pod vedením Jiřího Kleknera po dvaceti letech povedl postup do okresního přeboru. Tomáš, který má ještě pořád navíc než na přebor, pracuje v konstrukci v Buzuluku, bydlí s rodinou v rodinném domě se zahradou.

Jak moc vám nouzový stav omezil sportovní život?
Dá se říct, že celkem dost. Člověk nemůže jít s klukama na trénink a podobné věci. Je to celkem na nic, už aby to skončilo.

Jak se udržujete v kondici?
Občas nějaká práce doma, na zahradě a podobný věci, občas si jdu zaběhat. Nic moc jiného se dělat nedá.

Jaký domácí trénink byste doporučil všem?
Tak to upřímně nevím (smích). Asi si jít zaběhat a nebo si nějak zaposilovat doma.

Co vás současná situace naučila?
Tak každopádně moc neutratíme, když se nemůže do hospody (smích). Jinak tak maximálně nosit roušku.

Roušku jste si ušil vlastní nebo jste ji dostal?
To bych asi nedokázal si jí ušít sám (úsměv). Babičky a tety šijou pořád, takže od nich.

Na co se nejvíce těšíte, až nouzový stav skončí?
Rozhodně na fotbal. Celou zimní přípravu jsme makali a dřeli. Akorát teď je nám to trošku k ničemu, což mě nebo i kluky z týmu celkem štve, ale s tím se nedá holt nic dělat. Můžu mluvit za celý tým, že se těšíme, až budeme hrát zase mistráky před našimi diváky (natěšený úsměv).

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník