Dvacetiletý fotbalista Václav Dudl je asi největší nadějí fotbalu celého Berounska. Mladík z Komárova to dotáhl až do nejslavnějšího českého klubu Sparty, kde pod koučem Holoubkem debutoval už v sedmnácti letech v říjnu roku 2016. Teď však po dlouhém zranění hostuje v ambiciózní druholigové Viktorii Žižkov. Fotbalu se věnuje od raného dětství. Hodně lidi mu říká, že dřív kopal do balónu, než dokázal vůbec běhat. Hrát začal před šestnácti lety v Komárově a vůbec první duel odehrál proti Zaječovu a dokonce hned skóroval z pokutového kopu. V době pandemie je Vašek hlavně doma s rodiči (zadaný momentálně není), a pracuje podle pokynů svých trenérů. Říká, že jeho zaměstnání je i jeho koníčkem a je za to pochopitelně moc rád.

Jak moc vám nouzový stav omezil sportovní život?
Mě osobně to moc neomezilo, já se snažím fungovat pořád stejně. Až na to, že nemůžeme trénovat týmově, což mě na tom všem štve asi nejvíc.

Jak se udržujete v dobré kondici?
V kondici se udržuji se svým sousedem Vojtou Lukavským, který hraje za dorost Sparty U19 a plníme naše tréninkové plány, které nám zadají naši trenéři.

Jaký domácí trénink byste doporučil všem?
Domácí trénink bych doporučil asi ten nejjednodušší. Třeba si zaskákat přes švihadlo. A k tomu si trošku zaposilovat.

Co vás současná situace naučila?
Jak říkám, současná situace není příjemná, ale že bych se něco naučil, to jen asi že opravdu zdraví je nejdůležitější a musíme všichni na sebe dávat pozor. Abychom mohli co nejdříve zase fungovat jak jsme byli zvyklí!

Roušku jste si ušil vlastní nebo jste ji dostal?
Roušky já sám nešiji, ale teta (Libuška Lisá) šije hodně. A také babička z Olešné (Marta Dudlová).

Na co se nejvíce těšíte, až nouzový stav skončí?
Že už budu konečně dělat to, na co jsem byl zvyklý. To pro mě je hlavně fotbal. Ale těším se i na to, že s přáteli nebo s rodinou si budeme moc zajít někam do restaurace. Prostě celková volnost mi schází.