Pamatujete si svůj první gól?
To si už nepamatuji, to je strašně dávno. Ale pamatuji si, že v Dolním Benešově jsem chodil za mladší žáky hrát a za starší chytat. A taky si pamatuji, že jsem jako brankář chodil kopat rohy a standardky.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
Začínal jsem nějak okolo šesti let a k fotbalu mě přivedl táta. On hrával také za Dolní Benešov, ale už nevím, jakou soutěž. Teď tam ale hrají divizi.

Jak velkým skokem byl potom v žácích přesun do Baníku Ostrava?
Byl to splněný sen, který jsem měl jako malý. A změna to byla obrovská. Musel jsem změnit školu, začaly každodenní tréninky. Celý život se mi najednou přetočil.

První gól si nepamatujete, ale co první ligový?
Ten se nezapomíná. Bylo to v Blšanech v mistrovské sezoně s Baníkem. Ale samotný zápas jsme prohráli 1:2 a byla to naše první porážka v ročníku.

Jaké vůbec máte vzpomínky na mistrovskou sezonu a zatím jediný ligový titul?
Něco neskutečného! A to nejen pro nás hráče, kteří jsme v Baníku začínali, nebo už tam hráli delší dobu, ale vůbec pro celou Ostravu. Na to se tam nezapomene ještě hodně dlouho.

Po Baníku následovaly tři roky v Rumunsku. Jaké máte vzpomínky na toto pro někoho možná exotické angažmá?
Do Temešváru si mě vzal trenér Uhrin, který mě chtěl už předtím do Boleslavi. Do doby, než odešel, jsem měl v klubu pozici pevnější. Pomohlo mi to i v adaptaci, kdy věřil mým schopnostem a dostával jsem šanci hrát. Ze začátku jsem měl trochu obavy, přeci jenom tady lidé vnímají Rumunsko s obavami, ale mohu říci, že jsem byl velmi mile překvapen. Lidé i život tam byli úplně v pohodě, neměl jsem si na co stěžovat. 

A stihl jste za 85 zápasů vstřelit 21 gólů…
A málokdo ví, že jsme hráli i evropské poháry. Přes Šachtar Doněck jsme postoupili do skupiny a zahráli si s Anderlechtem nebo Manchesterem City. To byly krásné zážitky.

Pak ale následovalo nepovedené angažmá v Anglii.
Do Swindonu jsem šel po pauze, kdy jsem moc nehrál, takže jsem nebyl optimálně připravený. Navíc soutěž už byla rozehraná a začátek byl těžký. Když už jsem se začal dostávat do sestavy, tak jsem si natrhl zadní stehenní sval a měsíc jsem nehrál. Potom už bylo těžké se do sestavy dostat a přišla možnost hostování v Baníku, kterou jsem v tu chvíli uvítal. Ostrava mi pomohla v restartu. Ale i když to byla čtvrtá anglická liga, tak jsem za takovou zkušenost rád.

Čtvrtá anglická liga je profesionální soutěží – jaká je vlastně její úroveň?
Ve Swindonu je krásný malý stadionek v centru města. Atmosféra tam byla úžasná, protože chodilo hodně lidí. Já jsem tam byl pouze půl roku, ale klub v té sezoně postoupil do třetí ligy. Stadion byl v centru města, ale trénovat jsme jezdili do tréninkového centra, které bylo za městem a kde bylo asi osm hřišť. Na to, že šlo o čtvrtou ligu, byly podmínky naprosto profesionální.

Čtyři zápasy jste stihl i za českou reprezentaci. Nemrzí, že byly jenom čtyři?
V kariéře jsem měl sny a postupně jsem si je plnil. A jedním z nich byla i reprezentace. To se mi splnilo, rád na ně vzpomínám. Nejvíc na kvalifikační duel proti Skotsku, ve kterém jsme vyhráli v Edenu 1:0 a já hrál od začátku.

Mluvili jsme o prvních gólech, ale co nejhezčí gól?
Nejvíc si vzpomínám na vítězný zápas v Boleslavi proti Zlínu, který jsme vyhráli 5:2. Já jsem dal dvě branky, ale ten druhý krásnou střelou asi z dvaceti metrů. Možná tam byly i nějaké hezčí trefy, ale teď se mi vybaví tato.

A vybaví se vám největší haluz gól?
Po pravdě řečeno, nic mě nenapadá.

Při pohledu na vaší vysokou postavu se nemohu nezeptat – nelákal vás někdy basketbal nebo volejbal?
S volejbalem nemám problém, ale basketbal moc nemusím. I když teď, co bydlím v Nymburce, tak se jdu občas na kamarády podívat, ale že bych si šel zahrát s nimi, tak to mě vůbec neláká. 

Úspěšně ale kopete penalty. Jaký máte recept? Rozhodujete se třeba na poslední chvíli?
Většinou se rozhoduji před penaltou a nebo i den předem. Přemítám si, s kým hrajeme a kam bych tak asi mohl kopat.

A vedete si třeba statistiku brankářů, kam kdo skáče? Brankář Michal Špit míval svého času obsáhlou databázi střelců…
To zase ne. Ale tak nějak si člověk pamatuje z hlavy, komu jsem jí kam kopnul. Zase tolik penalt jsem nedal, že bych si to musel psát.

Pátou sezonu jste v Boleslavi, takže se vám tady líbí?
Mrzí mě, že jsme neudělali výraznější úspěch v Evropě, ale jinak jsem tady nadmíru spokojený. 

Neláká vás na konec kariéry ještě návrat do Baníku?
Před sezonou jsem prodloužil smlouvu v Boleslavi. Nabídka z Baníku ani z jiného klubu nebyla, takže tím mi odpadlo případné rozmýšlení. A asi už to dohraji tady v Boleslavi.

A co budete dělat po kariéře? Už o tom přemýšlíte?
Pomalu už se mi to honí hlavou. Jsem vyučený prodavač, takže bych s tou svou výškou mohl jít do supermarketu zaskladňovat regály (smích). Určitě bych chtěl zůstat u fotbalu. Moc mě to baví. Během zranění jsem si udělal trenérskou licenci B. Takže pak případně áčko a zkusit trénování a nebo by mě bavilo dělat skauta talentů. Prostě něco s fotbalem…