Jirko, jak dlouho vlastně trénujete?
S hráčskou kariérou jsem skončil ve čtyřiceti, když jsem si utrhl achilovku. Osmnáct let trénuji. U fotbalu jsem chtěl zůstat, ale tehdy mě nenapadlo trénovat. Kdybych si neudělal úraz, tak bych možná ještě hrál, ale už bych pak netrénoval. Na druhou stranu, kdybych skončil s fotbalem dřív a věnoval se trenérskému řemeslu více, tak bych byl možná na lepší úrovni ve svém vzdělání.

Mám vás spojeného s Malešovem. Trénoval jste ještě někde jinde?
V Kutné Hoře žáky a dorost. Po uzdravení achilovky, kdy trénoval v Malešově Zdeněk Knap, jsem mu pomáhal jako asistent. Po pěti kolech mu to nešlo a odešel. Tým zbyl v rozjeté soutěži na mně. Z předposledního místa jsme skončili šestí. Měli jsme výbornou partu a široký kádr. Takhle jsem to tři roky tahal a vždy na začátku sezony si vedení přivedlo nového trenéra. Po třech letech, kdy jsem neměl volnou ruku, přišel Láďa David z Kutné Hory s nabídkou pomoct s mládeží v Kutné Hoře. Po půl roce přemýšlení jsem mu kývnul. Začínali jsme tam od píky. Museli jsme shánět děti po okrese. Byla to pro mě velká škola, ale vypracovali jsme se k úspěchům.

Kdy jste se vrátil do Malešova?
Před deseti lety, když zemřel Pepa Klečák. 

Co musí splňovat hráč, který hraje ve vašem týmu?
První je, aby ho fotbal bavil a dokázal pro něj něco udělat. Výmluv má mladá generace hodně. Chci v týmu bojovníka, který chce být součástí party.

A teď mi řekněte, co vás dokáže vytočit?
Neomluva. Když člověk nemá adekvátní vysvětlení, nekomunikuje a nechce se bavit. To si myslím, že u nás není. Podařilo se mi to vymýtit celkem rychle. Kluci vědí, co ode mě čekat. Z dorostu, který jsem trénoval v Kutné Hoře, mám sedm lidí v Malešově. Jsem za ně rád.

Jste tedy u hráčů oblíbený trenér?
To nevím. (směje se) To musí říct kluci. Třeba Dominik Nekola je se mnou deset let. Nepřetržitě od starších žáků. To samé Michal Poklop. 

Jiří Škramovský: Osmnáct let se věnuje trenérskému řemeslu na okrese. Velkou školu mu dali žáci a dorost v Kutné Hoře. Nyní přes deset let trénuje Malešov. Fandí Bohemians 1905 a fotbalem žije. Chtěl by se s týmem podívat do I. B třídy.

Je pro vás týmová parta hodně důležitá?
V okresním přeboru hodně důležitá. Hrajeme pro radost, zábavu a pohyb.

Vím, že jste bouřlivý trenér. Jak snášíte křivdy od rozhodčích?
Je to těžké se udržet. Fotbalem žiji. Po rodině je to jediné, co ve svém životě mám. Hraji fotbal od osmi let. Vím, že jsem u plno lidí neoblíbený a v některých věcech jsem kontroverzní, ale mám ten sport strašné rád. Zkrátka takový jsem a jiný už nebudu. I když si myslím, že poslední dva roky se to zklidnilo. Taky už nejsem nejmladší.

V Malešově fotbal šlape. Stabilně hrajete nahoře. Chtěli byste si v budoucnu zkusit I. B třídu?
Poslední roky jsem tvrdil, že to není náš cíl. Ale poslední dobou, kdy se vrátil Kuba Procházka a tým jsme doplnili o zkušené hráče, tak na to myslíme. Pokud tým ještě posílíme, tak chceme I. B třídu zkusit.

Říkal jste, že je fotbal váš celý život. Co prožíváte nyní, když se nehraje?
Je to smutné a nudné. Čtyřicet let řešíte fotbal, jste s hráči v kontaktu a najednou nic. To mi chybí. Jsme sice v kontaktu přes sítě, ale nevidíme světlo na konci tunelu. Nejde do nekonečna trénovat individuálně. 

Manželka váš absťák bez fotbalu zatím vydržela?
Zaplaťpánbůh ano. (smích) Musím uznat, že trpělivost má velikou.