Jaké sporty vás bavily odmala?
V mládí jsem ráda jezdila na kole, hrála badminton a kopala do balónu.

Sama jste hrála, jak jste v něm byla úspěšná?
Fotbal jsem hrála odmala. Začínala jsem ve Zdicích. Ve čtvrnácti letech jsem dostala první pozvánku do reprezentačního výběru a následně i nabídku tehdejšího prvoligového týmu DFC Praha 15, kde jsem působila několik let. Pak jsem hrála první ligu ještě v několika týmech, a nakonec jsem zakotvila v týmu FK Rakovník, kde jsem i několik let tým žen trénovala.

Kdy vás ale poprvé napadlo, že se vrhnete na trenérskou dráhu?
Práce s dětmi a lidmi všeobecně mě vždycky bavila. Trénovat jsem začala ve dvaceti letech ve Zdicích.

Určitě jste měla nějakého prvního trenérského mentora. Jaké jeho rady jste si vzala do budoucna?
Mými mentory byli tehdejší trenéři mládeže ve Zdicích Míra Bareš, Václav Franc, Antonín Sklenář a Míra Porsch. Z jejich slov jsem si vzala ta nejdůležitější: „Hráč na zemi není hráč“ a „Jaký si to uděláš, takový to máš“. (smích)

Jaká byla vaše první trenérská štace?
Začínala jsem trénovat přípravku ve Zdicích. Později k tomu přibyly i výběry U11.

Trénovala jste i žákovskou ligu v Berouně…
Je to tak, o několik let později jsem dostala nabídku z ČLU Beroun, kde jsem vedla děti od mladší přípravky až po starší žáky. Tehdy se v Berouně hrála žákovská liga a našimi soupeři byla Sparta, Plzeň, Příbram atd. Byl to velký zážitek, jak pro děti, tak pro nás trenéry. Konkurence týmů byla opravdu obrovská. Po dvou letech jsme hráli už jen krajský přebor. Tehdejší svěřenci si vedli velice dobře. Vedli tabulku krajské soutěže a neměli konkurenci. Hráli velmi pohledný fotbal.

Kteří hráči nebo hráčky, které jste vedla, vám nejvíce utkvěli v paměti?
V hlavě mám spoustu jmen, na která jistě nezapomenu, takže nechci nikoho opomenout. Přeci jen jsme spolu zažili mnoho fotbalových chvil.

Teď trénujete přípravku v Olympii. Jak vás svěřenci poslouchají?
Trénuji mladší a starší přípravku ve Zdicích. Kluci jsou skvělí. Jsem moc ráda, že mám tak prima partu, která na sobě chce pracovat. Za tu dobu, co s nimi jsem, udělali velké pokroky. Za to vše vděčím nejen oddílu, který nám vytváří ideální podmínky pro kvalitní tréninky, rodičům, co tvoří bezvadnou partu, ale taky svému novému kolegovi Jirkovi Lerchovi, který mě bezvadně doplňuje, a to je základ úspěchu.

Změnilo se za ta léta něco v pojetí tréninku mládeže?
Trénování mládeže se neustále rozvíjí novými metodami. S kolegou se snažíme o rozvoj rychlosti, obratnosti, různých pohybových schopností a dovedností. Důraz klademe na práci s míčem a hru 1:1, 2:2 u těch starších až 5 na 5.

Po dlouho pauze už se bude dát trénovat venku ve skupinách po šesti. Budete mít nějaké tréninky, když venku začíná mrznout?
Konečně je nám umožněno trénovat alespoň v malých skupinách. Vše bude záležet na počasí, které už začíná být velmi mrazivé. Vzhledem k velké absenci bych ráda v tréninku pokračovala. Těším se na radost dětí.

Je mi to jasné, kolektiv je kolektiv. Těšíte se také na to, až na jaře nebo třeba ještě v zimě v hale sehrajete s dětmi nějaký zápas?
Samozřejmě. Celou sezonu se připravujeme a zápasy jsou pro nás takovou odměnou. Hned, jak bude možnost odehrát přátelské utkání, uskutečníme ho. Přeci jen hrou se děti nejvíce učí.