Michale, oklikou jste se dostal už téměř k domovu, odkud jste vyrazil před devíti roky. V Rakovníku už kariéru dohrajete, nebo se k domovu posunete ještě blíž?
Určitě mám v hlavě, že bych se na SK (Kladno) v budoucnu, dříve, nebo později rád vrátil. Sice jsem fotbalově začínal na Spartě Doly Kladno, ale SK mě vychoval pro dospělý fotbal. Přišel jsem tam do mladších žáků a prošel pomalu všemi kategoriemi až do A-mužstva. Považuji se za odchovance, ke klubu mám vztah.

Popořadě bychom se mohli vrátit k vašim štacím. Jak jste uvedl, začínal jste v Kladně a v té době hrávalo nejvyšší soutěže, v jaké jste si kopl vy?
S ligovým kádrem, tehdy pod trenérem Martinem Hřídelem, jsem jen trénoval, za kladenské A-mužstvo jsem si zahrál nejvýše druhou ligu. Byl jsem celkem mladý, byla to pro mě velká škola. Škoda, že se tehdy sestoupilo. Město, jako je Kladno, minimálně do druhé ligy patří.

V době, kdy jste hrával v mládeži Kladna, vás nominovali do reprezentace U16 a U17. Jak na to vzpomínáte, kdo vás tam tehdy vedl a prosadil se některý ze spoluhráčů mezi českou elitu? Brali tam kluka z malého klubu?
Zápasy za reprezentaci jsou jedny z nejhezčích fotbalových zážitků, které mám. Být vybrán do týmu v konkurenci hráčů z celé republiky, je samozřejmě velká čest. Zažil jsem v reprezentaci trenéra Josefa Pešiceho. Co se týče hráčů z mého ročníku, nejdál to zřejmě dotáhli Zdeněk Folprecht, Martin Pospíšil, Petr Mareš, nebo gólman Tomáš Holý. Nerad bych na někoho zapomněl. Zároveň jsem si zahrál proti vynikajícím zahraničním hráčům, někteří z nich to dotáhli až na úplný fotbalový vrchol. V reprezentaci jsem dokonce párkrát navlékl kapitánskou pásku, nevzpomínám si, že by mě brali nějak podřadně kvůli tomu, že jsem nehrál za Spartu, Slavii, nebo Olomouc.

Pak jste se přesunul do Čáslavi, to byla kvalitní druhá liga. Jaké máte vzpomínky na tuhle štaci?
Zajímavá zkušenost, občas trochu divoká. Klub vlastnili řečtí majitelé, v kádru byla řada cizinců. Ale poznal jsem výborné spoluhráče a dodnes mám z tohoto angažmá řadu kamarádů.

Zásadní byl pro vás asi Písek, kde se hrála třetí liga, kde jste byl čtyři roky a dokonce jako kapitán. Město má velké kouzlo nejen Šrámkova splavu, je celkově krásné. Jak se vám tam žilo osobně a jaký byl fotbal?
V Písku jsem nebydlel, po celé angažmá jsem na tréninky dojížděl, pouze před některými zápasy jsem tam přespával. Nicméně je to opravdu hezké město. Sportovní zázemí je na poměry třetí ligy na vysoké úrovni, klub měl určité ambice hrát výhledově o postup do druhé ligy, ale nikdy jsme se úplné špičce a bojům o postup do vyšší soutěže nedokázali přiblížit. Po většinu času mě v Písku trénoval můj bývalý spoluhráč z Čáslavi a zároveň kamarád Ondra Prášil, který tam začínal svoji trenérskou kariéru. Hráli jsme celkem slušný fotbal, byl jsem tři roky kapitán, poznal spoustu lidí a přátel, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Celkově to bylo dobré angažmá.

Pak jste se přesunul do Králova Dvora a odskočil si do Chrudimi. Byla to dobrá angažmá? Proč tak rychle skončila?
V Králově Dvoře jsem působil už v osmnácti letech, kdy jsem tam šel na krátké, několikazápasové hostování z Kladna ze druhé ligy. Fotbal se tam dělá nesmírně poctivě. Sice jsem při mém druhém angažmá strávil v Králováku pouze půl roku, ale pokud by nepřišla nabídka z druholigové Chrudimi, myslím, že bych tam vydržel mnohem déle.

A jak se po čase líbilo ve druhé lize?
Chrudim o mě dlouhodobě stála a mě nakonec dohnala osobní ambice zahrát si ještě druhou ligu, dokázat si, že na ni ještě mám. Ovšem už když jsem přicházel, věděl jsem, že to nemusí být na dlouho, protože se mi pomalu rýsovala práce, o kterou jsem měl zájem. Zároveň jsem do Chrudimi dojížděl, což bylo vzhledem k vzdálenosti od Kladna poměrně náročné. Nakonec jsem po půl roce Chrudim kvůli práci opustil, ale bylo to po náročném rozhodování a vnitřním boji. Klub chtěl, abych zůstal. Parta, kterou jsem v Chrudimi zažil, se jen tak nevidí, navíc to jde ruku v ruce s velmi kvalitním druholigovým fotbalem. Jak je vidět i v aktuální sezoně, klub se stále posouvá.

Loni jste vyslyšel nabídku SK Rakovník. Čím vás oslovila, když jste musel tušit, že nic jiného než boj o záchranu vás nečeká?
Chrudim byla ve druhé lize výjimkou, trénovalo se odpoledne, aby hráči mohli chodit do práce, ale naprostá většina druholigových týmů trénuje dopoledne, což prostě nejde s běžným zaměstnáním zkombinovat. Věděl jsem, že s prací mohu zkombinovat pouze angažmá ve třetí lize, navíc jsem se musel dívat na dojezdovou vzdálenost od Kladna. Variant v okolí Kladna zase tolik není a nakonec jsem se rozhodl pro Rakovník.

Jak s odstupem hodnotíte podzim? Příliš jste kvůli zranění nehrál, i proto mužstvo dost inkasovalo a nebodovalo. Podle vašeho spoluhráče Marka Hejdy to pak už skřípalo i mezi mužstvem a trenérem. Jak jste to vnímal vy?
Trenér Pulpit se snažil mužstvo a celý klub pozvednout, dát hře řád, jeho tréninky byly nesmírně kvalitní, jedny z nejlepších, které jsem zažil. Bohužel se jeho snaha úplně nepromítla do obrazu hry ani samotných výsledků mužstva, a já jsem tomu nemohl kvůli natrženému svalu příliš pomoct. Trenér Pulpit je velký fotbalový odborník, ale zároveň svéráz, který nejde pro ostřejší slovo daleko a na mužstvo i jednotlivé hráče vyvíjí tlak, který není vždy a každému příjemný. Faktem je, že bodů jsme udělali prostě málo.

V Rakovníku nyní zesílil projekt se zahraničním investorem, který sem dodává hodně cizinců. Jak se na to díváte vy domácí?
Mám podobnou zkušenost z Čáslavi, kde bylo také hodně cizinců, tam se to bohužel neosvědčilo. Pokud je takový projekt rozumně řízen, může mít úspěch i na úrovni ČFL. Například v Táborsku mají s cizinci výborné zkušenosti. Nechci předbíhat, uvidíme, jakým směrem se to bude v Rakovníku vyvíjet. Snad vše půjde dobře a klubu to jen pomůže.

Máte výhodu oproti ostatním týmům, protože jste dostali profesionální smlouvy a můžete trénovat. Pomůže to Rakovníku k záchraně?
Věřím, že to může být výhoda, která by nakonec mohla hrát rozhodující roli v boji o záchranu.

Proslýchá se, že by Rakovník nejen soutěž rád udržel, ale také by chtěl o patro výš. To by vás ještě mohlo lákat, ne? Je vám třicet, pro stopera jdete do nejlepšího věku…
Ambice a vize jsou to hezké, ale v současné situaci vůbec nemá smysl o něčem takovém uvažovat. Je třeba jít krok za krokem a nejdřív soutěž zachránit. Až poté je možné pomýšlet na vyšší příčky v rámci třetí ligy. Do druhé je cesta dlouhá a složitá. Osobně bych samozřejmě rád hrál v klidnější části tabulky.

Teď pár nefotbalových otázek: Co nejraději děláte ve volném čase? Jste ženatý? Máte děti? Kde pracujete?
Volného času zrovna moc není, práce a fotbal zabírají hodně času. Mám přítelkyni a dítě je na cestě. Když čas a nyní covid dovolí, rádi s přítelkyní někam vyrazíme na výlet, rád se hýbu i jinak než jen v rámci fotbalu, čtu, díváme se na filmy a seriály. Teď se ale budeme věnovat hlavně miminku. Pracuji na ministerstvu obrany, nyní vedu oddělení, což je výzva a zároveň zodpovědnost.

Nevadí vám dojíždění? Přece jen Rakovník není úplně coby kamenem dohodil?
Celý život bydlím v Kladně, za fotbalem jsem vždy dojížděl, takže musím říct, že aktuální dojíždění do Prahy do práce a poté do Rakovníku a zpět na Kladno už není v porovnání s cestami do Čáslavi, Písku, nebo Chrudimi tak náročné.

Jak snášíte anticovidová opatření?
Samozřejmě nejsou nikomu příjemná, ovlivňují jak moji práci, tak fotbal i běžný život. Člověk už by rád zašel normálně do restaurace nebo kavárny, bez potíží odjel na dovolenou. Nicméně situace je, jaká je, a nezbývá, než být trpělivý a počkat, až se vše vrátí alespoň do stavu blížícího se normálu, na který jsme zvyklí.

S kým se v týmu Rakovníka nejvíc kamarádíte?
Nejblíž mám k Petrovi Duchoňovi, Jardovi Červenému, Markovi Hejdovi a Denisovi Pelyakovi. Ale celkově je v Rakovníku dobrá parta, všechno dobří kluci. I když teď je to o něco složitější při komunikaci se zahraničními hráči.

A co byste v kariéře ještě rád dokázal?
Rád bych hrál fotbal co nejdéle na co nejvyšší úrovni, to znamená ve třetí lize, která se ještě dá skloubit s normální prací. Zároveň doufám, že se mi budou vyhýbat zranění a fotbal pro mě bude radostí.