Nelitujete s odstupem času, že jste ve Slovanu Poděbrady jako trenér skončil?
Vůbec ne. Jsem rád, že ze mě spadlo to břemeno, které jsem nemohl řídit. V takovém stavu týmu není možné hráče něco učit a něco jim ukazovat. Jsem rád, že jsem skončil.
Co bylo hlavní příčinou vašeho konce?
Hlavně to byla slabá tréninková účast, to byla hlavní příčina. V prvním jarním zápase jsme nestíhali tempu soupeře (doma Polaban Nymburk 1:1), hosté byli u všeho dříve. V průběhu hry jsem vystřídal postupně všech pět hráčů, ale zlepšení nepřišlo. Pochopil jsem, že tréninková morálka je rozhodující.

Je váš konec definitivní nebo byste se nějaké nabídce nebránil?
Myslím, že je to definitivní. Asi bych nechtěl ani nabídku z vyšší soutěže. Ze zahraničí už asi nic nepřijde a v Čechách trénovat absolutně nechci. Nechce se mi brát na sebe odpovědnost a jsem spokojený, mám před důchodem. Těch proměnných bylo ve Slovanu moc. Teď už jsem se neměl na co těšit.
Co vás na práci trenéra nejvíce bavilo?
Zpočátku, když jsem před třemi a půl roky do Slovanu přišel, chodilo trénovat čtrnáct nebo minimálně dvanáct hráčů. Mělo to styl, kluci se mohli rozvíjet, klidně jsme přehodili posty a začalo to fungovat. Trenér byl aspekt jejich rozvoje. A hráči mi pomáhali tím, že chodili.
Měl jste hodně bohatou profesionální kariéru. Na co vzpomínáte nejraději?
To je pár věcí. Určitě je to postup s polským týmem Nowy Dwor ze druhé ligy do první. Druhou věcí je krásné angažmá v Libanonu, kde jsem strávil tři a půl roku na konci kariéry. Angažmá to bylo odpočinkové i úspěšné. A byl jsem úspěšný u týmu Polonie Varšava B, kde jsem vychovat tři reprezentanty. Dobré to bylo i v Baníku Ostrava.
Určitě ale na fotbal nezanevřete. Budete dále navštěvovat fotbalové zápasy nebo si od toho kolotoče chcete odpočinout?
Nezanevřu. Hodně sleduji souboj Plzně, Sparty a Slavie o titul. To sleduji hodně, česká liga mě baví. Chystám se navštívit zápas Sparty v Mladé Boleslavi, abych to viděl naživo, z televize už to znám. Před utkání reprezentace s Polskem jsem dokonce dával nějaké rozhovory a jeden polský štáb byl až za mnou doma. V Polsku na mě nezapomněli, mám tam pořád jméno.

Konec trenéřiny je více volného času. Už máte jasno, jak s ním budete nakládat?
Budu jezdit více autobusem, to mě baví. Využívám zde své znalosti angličtiny, jezdím po Evropě a baví mě to. Soustředím se tedy na svoji práci. A v létě si užiji ježdění na motorce. Když bylo hezky, už jsem jezdil. Dokonce jsem přemluvil ženu a pojedeme na dovolenou do Maďarska na motorce.
Před nedávnem jste dostal doživotní profi licenci, ale s fotbalem jste praštil…
To je ironie osudu. Prostě jsem to zabalil, licenci si dám asi zarámovat.