Nedávno jste oslavil dvacetiny, jaké byly oslavy, bouřlivé nebo svázané tréninkovým a zápasovým procesem?
Tak oslava byla fotbalová, když jsme hráli proti Motorletu a vyhráli jsme 3:2, takže byla fotbalová i mimo hřiště. Ale žádné velké to zase nebylo (úsměv).
V současné době kopete pravidelně za béčko Sparty ve třetí lize. Jak se vám zamlouvá tato soutěž?
Tak třetí liga je hodně specifická a pro nás mladé hráče hodně si dovolím říct, dobrá, protože získáváme mnoho nových zkušeností.
Hráli jste už se zástupcem našeho regionu Královým Dvorem, který jste porazili.
S Královákem (Cábelíkama) to byl z naší strany dobrý zápas a zvládli jsme ho dobře.
Potkal jste v dresu soupeře nějaké své známé?
Určitě ano, zdravil jsem se s Krausíkem.
Třetí liga v této sezoně ožila béčky prvoligových celků, jejichž účast láká diváky. Vnímáte zvýšený zájem, když někde hrajete se Spartou?
Určitě ano, je to dobré, V Domažlicích jsme měli velký kotel diváků (1805 diváků), kteří nás hnali celý zápas. Chtělo by to, aby dorazili na každý zápas, bylo by to super!
Jaké poznatky získáváte od trenéra sparťanské rezervy?
Poznatky od trenéra určitě sbírám, co se dá, protože nás trénuje hodně zkušený trenér Václav Kotal, který má zkušenosti i s první ligou. Určitě je to pro mě zkušenost, že mě může trénovat právě on.
Áčku Sparty se nyní moc nedaří. Je to běh na dlouhou trať, než si všechno sedne?
Áčko Sparty. Je to složité, ale myslím si, že se to vrátí do stejných kolejí a bude Sparta tam, kam patří! Nic víc k tomu asi říct nemůžu.
Pojďme se vrátit trochu zpět. Fanoušci Sparty mají v paměti vystoupení Sparty proti Interu Milán v Evropské lize. Jak vzpomínáte na tyto duely pod trenérem Holoubkem?
Bylo to hezké období pro všechny sparťany. Vzpomínám moc rád, ale už to jsou jenom vzpomínky, a i když to bylo všechno hezké, tak se snažím dívat hlavně do budoucna a ne do minulosti. A snažit se, aby takových zážitků zažívala jak celá Sparta, tak i její fanoušci.
Vy jste pak zažil štace mimo Spartu.
Byl jsem na hostování ve Vlašimi, ale kvůli onemocnění (trombóza) jsem dlouho marodil a moc jsem se nedostal do sestavy. Táborsko byla taky velká zkušenost, hrál jsem s klukama, jako byl Jakub Navrátil, Aleš Nešický nebo Martin Kučera, kteří mi toho hodně dali do budoucna, ale jelikož jsme hráli v druhé lize hlavně o záchranu, tak hráli víc zkušení hráči.
Jaké to bylo na Slovensku, prý tam bylo skvělé zázemí.
Potom jsem působil v první lize na Slovensku ve Spartaku Trnava. Tam to bylo skvělé, šatna fungovala dobře s trenéry. Cítil jsem se tam dobře, jenom bohužel přišlo zranění kolene a musel jsem v Trnavě skončit. Zázemí v Trnavě bylo solidní. Trnava má nejhezčí stadion na Slovensku a všechno potřebné, co profesionální fotbalista potřebuje, tam bylo.
Kariéru vám přerušilo zranění, o co šlo a jak se vám dařilo ho vyléčit?
Tak moje první zranění, které mě zastavilo, byla už zmiňovaná tombóza v pravé paži. To jsem vynechal celou letní přípravu ve Vlašimi a bylo to náročné se do toho dostávat. Na jaře jsem si v Trnavě při tréninku při souboji se spoluhráčem natrhnul postranní vazy v pravém koleni. Kvůli tomuhle zranění jsem čtyři měsíce skoro nekopnul do míče, takže to bylo hodně nepříjemné. Ale teď už žádné zranění doufám nepřijde, musím zaklepat. Všechno drží a teď je jen potřeba makat! Aby se to všechno, co jsem ztratil, dohonil!
Vrátil jste se do Sparty. Je pro vás dobré, že už necestujete na hostování a věříte, že se můžete posunout do áčka?
Jsem rád, že jsem zpět ve Spartě a určitě bych se rád posunul v budoucnu výš!
V době svého zranění jste hodně sledoval Komárov, který se posunul do krajského přeboru. Jak se vám jeho výkony zamlouvají?
Komárov je můj domov a jsem rád, že se klukům daří. Chtěl bych, aby postoupili do divize (úsměv). Furt mi říkají, abych šel do Komárova hrát a dělají si srandu. Michal Pužík mi pořád říká, že bych mohl jít na hostování (smích), ale určitě až ukončím profesionální kariéru, tak moje kroky budou směřovat do Komárova.
Fotbal hraje i váš mladší brácha Ondra za přípravku Komárova, jak se hecujete a má talent?
Můj mladší bráška hraje v Komárově a musím říct, že je hodně šikovný. Je mu deset let a je víc talentovaný než já v deseti, takže talent určitě má. Ale furt ho nějak hecuju, protože on sice asi má větší talent než já, ale pořád mu říkám, že mě nikdy nepředběhne na padesát metrů (směje se).
Jaké je vaše přání do dalších dvaceti let?
Určitě aby bylo hlavně zdraví a potom se uvidí, co všechno přijde. Ale hlavně zdravíčko!
