Proč si myslíte, že si vás vybral Berounský deník do ankety o nejpopulárnějšího fotbalistu okresu?
To opravdu netuším, věřím, že na okrese je spoustu dalších fotbalistů, kteří si nominaci zaslouží.

Co vůbec na anketu podobného typu říkáte?
Líbí se mi to. Teď, když se hrát nemohlo, nám nezbývalo nic jiného, než se o fotbale bavit.

Musím vám prozradit, že za vaší nominací stojí Daniel Zítka, co vy na to?
To mě hrozně překvapilo. S panem Zítkou se osobně neznám. Jen s jeho bratrem Iljou, se kterým jsem hrál v Hořovicích. Jsem za to moc rád, že o mě ví někdo s takovou kariérou jakou měl on.

Seznamte čtenáře se svou kariérou. Kdy a kde jste začínal a jak se vyvíjela?
S fotbalem jsem začínal v osmi letech v Broumech. Byl jsem tam zhruba dva roky. Poté přišla nabídka do Hořovic, kde jsem vlastně z okresního přeboru šel hned do žákovské ligy, což byl poměrně velký skok. Po žácích jsem měl nabídku do dorostu Viktorie Plzeň, kam vlastně pár spoluhráčů i odešlo. Poté mi pan trenér Berger domluvil i zkoušku v Mladé Boleslavi. Já jsem se rozhodl zůstat v Hořovicích a musím říct, že jsem toho nikdy nelitoval. Vyhrál jsem se a poměrně brzo se podíval i do hořovického áčka, se kterým jsem si zahrál i třetí ligu. Krom jedné sezony, kdy jsem působil v Komárově, hraju jen v Hořovicích.

Jakého jste dosáhl největšího úspěchu, ať už kolektivního či individuálního?
Kolektivní je jasný. Strašně moc jsem si přál si zahrát s Hořovicemi třetí ligu. Povedlo se mi i vstřelit branku. Škoda jen, že se nám ta sezona moc nepovedla. A pak individuální asi desáté místo v anketě o nejúspěšnějšího sportovce Berounska, který tenkrát spolupořádal i váš Deník, v kategorii sportovec roku 2016.

Který okamžik nebo dění na hřišti byste označil jako nejkomičtější?
Nejkomičtější jsou asi nějaké hlášky trenérů při zápase. Pan Berger byl expert na vtipné komentování hry (smích).

A co jste zažil na hřišti nejdrsnějšího?
Nejdrsnější bylo asi, když se zranil nějaký spoluhráč. Třeba Luděk Kaufman, když si zlomil při zápase ruku. To nebylo příjemné.

Co byste poradil mladým fotbalistům a jakou radou jste se řídil vy?
Nevím, jestli jsem ten, který by měl někomu radit. Vždyť jsem v podstatě nic nedokázal. Ale určitě aby pro ně byl fotbal zábavou. Pořád je to jen hra a musí je to bavit. Já se snažil řídit radami trenérů. A vždycky na začátku sezony jsem si řekl, že budu nejlepší. Bohužel ne vždy to vyšlo (úsměv).

Je něco, co byste udělal jinak, aby se vaše kariéra vyvinula třeba až ligovým směrem? Myslím prvoligovým, protože třetí ligu jste hrál.
Hrát první ligu závisí na vícero věcech, jako je talent, píle, správně nastavená hlava a taky štěstí. Já jsem měl maximálně talent. Jako profesionální fotbalista jsem se nikdy neviděl.

Fotbal je pro mě vším, říká mnoho kopálistů, je to tak i u vás?
Dříve tomu bylo určitě víc než teď. Svého fotbalového vrcholu už jsem asi dosáhl. Pořád sice budu na fotbale trávit pět dní v týdnu, ale už mám víc povinností co se týče práce a věcí okolo domu.

Co jste všechno pro něj obětoval a jaký jiný sport byste si případně vybral?
Dá se říct, že skoro všechno. Před každým rozhodnutím jsem se zamýšlel, jestli to nějak ovlivní fotbal. Myslím, že žádný jiný sport by mě nenaplňoval.

Jak změnil covid vaše nahlížení na fotbal, když dříve to byla každovíkendová zápasová samozřejmost.
Změnilo se to. Člověk si ten volný čas musí nahradit nějak jinak. Sám jsem zvědavý jaké to bude, až se fotbal vrátí.

Měl jste zájem o vítězství v anketě, sháněl jste nějak hlasy a sledoval průběžné výsledky?
O nominaci jsem se dozvěděl asi po třech dnech, kdy mi poslal odkaz Jarda Štěpnička. Hlasy jsem nesháněl a průběžné výsledky jsem měl od kamarádů. Sám jsem to moc nesledoval.

Kdo všechno vás podpořil?
Nejvíce asi moji nejbližší.

Potěšil vás počet přes 4 581 hlasů ve váš prospěch a konečné druhé místo za Michalem Veselým?
Potěšilo, je to pěkné.

Koho byste zvolil vy z jedenácti nominovaných a proč?
Já jsem poslal pár hlasů Honzovi Šubertovi. Hrál jsem s ním dlouhou dobu a vždy byl v kabině hodně populární. Jak mezi hráči, tak trenéry. Navíc jsme přes pár kolen příbuzní (smích).