Letní příprava pro vás začala katastrofálně. Hned v prvním utkání jste si poranil koleno. Jak se nyní cítíte?
Cítím se vcelku dobře. Jsem na neschopence. Koleno po počátečním otoku splasklo, samozřejmě pohyb mám trošku omezený, ale bolesti minimální. Dostal jsem injekce na ředění krve a teď hlavně odpočívám.

První prognóza zněla přetržený křížový vaz. Potvrdila se tato diagnóza?
V následujících dnech budu absolvovat další kontrolu a následně vyšetření magnetickou rezonancí, kde by se vše mělo být jasnější.

Jak se vaše zranění přihodilo?
Bylo to bez cizího zavinění, žádný souboj, žádný prudký pohyb, prostě jsem jen, tuším, lehce změnil směr a najednou ucítil prudkou bolest a křupnutí v koleni.

Je nějaká šance, že stihnete první kolo nového soutěžního ročníku? Nebo je tato možnost spíše utopie?
Já myslím, že to je vyloučené. I kdyby se jednalo o “menší” zranění, nějakou dobu se budu léčit, rekonvalescence, dohánět tréninkové manko atd.

Vy jste v zimě zamířil z Králova Dvora do divizních Poříčan. Jak se váš přestup zrodil?
Po podzimní části jsme se v Králově Dvoře rozloučili. Poté jsem odjel na delší dovolenou a někdy kolem Vánoc přemýšlel, kam bych mohl zamířit. Měl jsem nějaké nabídky z ČFL, ale nic, co by mě ohromilo a taky jsem chtěl trošku změnit prostředí. Věděl jsem, že Poříčany jsou na tom velmi špatně a že by se mohly chtít zachránit. Nejdříve jsem si volal s Petrem Zděňkou (bývalý hráč Poříčan), který sondoval první možnosti mého angažmá, a poté se Zdeňkem Šmejkalem (trenér Poříčan). Oba dobře znám z mého půlročního hostování v Českém Brodě. Pak už vše šlo rychle. Během jedné schůzky jsem se domluvil s vedením a bylo to.

Prošel jste řadou zajímavých klubů. Kde se vám nejvíce dařilo?
Když to vezmu z pohledu celého klubu, tak například ve Vlašimi jsme vyhráli ČFL a postupovali do druhé ligy, s Kunicemi vyhráli divizi a poté měli skvělé roky v ČFL. Nemůžu zapomenout na skvělý záchranářský půlrok v Českém Brodě, kdy jsme na jaře uhráli něco kolem čtyřiceti bodů z pětačtyřiceti možných. Osobně, když pominu nevydařená angažmá třeba na Vltavíně, či Vyšehradě, tak jsem všude podával, troufám si říct, kvalitní výkony.

A kde se vám nejvíce líbilo?
Navážu na předchozí otázku. Asi nikdy nezapomenu na skvělé sezony v Kunicích a potažmo v Králově Dvoře, v každém klubu jsem strávil tuším šest sezon a vedl tyto týmy i jako kapitán a byl jsem tam moc spokojený. Kunice byly rodinný klub, krásné zázemí, skvělá parta, výborní fotbalisté, týmové úspěchy. Králův Dvůr to samé, jsem už trošku starší a myslel jsem si, že tam svou kariéru dohraji a poté se posunu třeba na jinou pozici v klubu. Ale třeba není všem dnům konec.

S kým jste si na trávníku nebo mimo něj nejvíce rozuměl?
Já jsem těch klubů prošel vcelku dost, tak bych nerad na někoho zapomněl. Vždycky jsem měl rád šikovné hráče do kombinace, dravá křídla a nebo naopak snipery, kteří když kopnu standardní situaci, tak vždy ohrozí branku. Samozřejmě díky fotbalu mám také spoustu známých a kamarádů. Mým nejlepším kamarádem je Lukáš Dvořák (momentálně Louny), se kterým to už od vlašimského angažmá táhneme pěknou řádku let, nedávno mi byl i za svědka.

Nyní můžete zatím fotbal sledovat jen z povzdálí. Jaké ambice mohou mít Poříčany v následující sezoně?
Je to velice těžké pro mne odhadovat, jelikož jsem před zrušením soutěží v březnu odehrál jeden soutěžní zápas a zrovna proti Vysokému Mýtu. Ale v Poříčanech se sešel v zimě vcelku slušný tým. Před touto sezonou jsem vykřikoval, že budeme do pátého místa a že budeme honit Kolín a Mýto. Samozřejmě jsou nějaká zranění a pár odchodů. Řekl bych, že klidný střed tabulky bude dobrý.

Jakub Balšánek

Bydliště: Praha
Narozen: 17. prosince 1986
Zaměstnání: Logistika
Kariéra: Kladno, Slovan Liberec, FK Jablonec, Slavoj Vyšehrad, Graffin Vlašim, Loko Vltavín, TJ Kunice, Louňovice, SK Český Brod, Králův Dvůr
Znamení: Střelec
Další oblíbené sporty: americký fotbal
Oblíbené jídlo: úplně všechno
Oblíbené pití: káva
Oblíbený film: Kmotr, Forrest Gump, Švejk, Homolkovi….
Oblíbená hudba: česká klasika, co se hraje na Blaníku, Impulsu