Již odjakživa platilo pořekadlo „Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.“ To se stalo, když nad ohněm ztratil člověk vládu, kdy se změnil v ničivý živel, který dokázal zniJiž odjakživa platilo pořekadlo „Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.“ To se stalo, když nad ohněm ztratil člověk vládu, kdy se změnil v ničivý živel, který dokázal zničit celé vesnice a města.

Myšlenka hromadně hasit oheň a chránit se před ním poprvé vzniká ve 14. století, kde vznikají města, kde se sdružovalo více obyvatelstva v menším prostoru, a tím bylo také větší nebezpečí požáru. Stavení byla vesměs dřevěná, oplácaná hlínou, střechy šindelové nebo doškové.

KOZLŮV HASIČSKÝ POČIN - HLASUJTE ZDE

Proto tehdejší radní nebo vrchnost měli právo nařídit každému jedinci zúčastnit se hašení ohně. Neučinil–li tak, byl přísně potrestán.

Další pokrok v požární ochraně vznikl za vlády Marie Terezie, která vyhlásila 21.srpna 1751 „patent,“ kterým se vydává řád k hašení ohně pro města a dědiny. V těchto patentech byla zdůrazněna sousedská výpomoc, kde z každého domu se musí zúčastnit jeden člověk s náčiním.

Na přelomu 18. a 19. století, kdy skončilo nevolnictví a robota, se začalo obyvatelstvo sdružovat v různé dobrovolné spolky. Tak se také začalo dít v polovině 19. století u hasičů.

Stradonický sbor vzniká v roce 1892

V té době začaly vznikat na našem území první dobrovolné sbory, které měly ve svém programu své majetky a okolí před živlem chránit.
První hasičský dobrovolný sbor v Čechách byl založen 22. května 1864 ve Velvarech. Založením sboru ve Velvarech vznikl impuls pro další města a vesnice k zakládání hasičských dobrovolných sborů. A tak v roce 1892 došlo k založení sboru dobrovolných hasičů ve Stradonicích.

Dne 6.listopadu 1892 vydal Obecní úřad ve Stradonicích vyhlášku k ustavující valné hromadě „Dobrovolného hasičského sboru,“ která se konala dne 13. listopadu 1892 v místním hostinci Adolfa Kučery v počtu 36 členů.

Již krátce po založení sboru měli místní hasiči plné ruce práce při hašení požárů, které vznikly zde v obci a přilehlých vesnicích, např. stohy slámy, stodoly a jiné. Zásahy nebyly pouze místní, ale dle dochovaných záznamů vyjížděli k zásahům do blízkého okolí – do Staré Huti, Nové Huti, Zdejcinu, do Otročiněvsi a do Berouna Na Pták.

Při největším pořáru shořelo 12 domů

Největší požár vypukl zde v obci v Průhonu dne 29. dubna 1902 v 17 hodin v čp. 27. Při tomto požáru, než se podařilo oheň uhasit, lehlo popelem celkem 12 domků. Další velký požár byl pak opět v průhonu 3. června 1909, lehlo popelem 6 obytných stavení a jedna stodola.

Při těchto požárech zasahovaly ještě tři sbory, a to: Stará Huť, Nová Huť a Otročiněves. Z důvodu opakujících se požárů a nedostatečné hasičské techniky se začaly hasičské sbory vybavovat dle svých možností, často i za přispění finanční podpory občanů, účelnějšími hasebními prostředky a technikou. Místní sbor byl nejprve vybaven ruční stříkačkou dvoukolovou, po určité době byla zakoupena čtyřkolová tažená potahem a obsluhována osmi silnými muži, aby dosáhli cíleného účinku.

Toto vybavení měl sbor až do začátku druhé světové války, tak jak je uvedeno v kronice hasičů. Během ní začal útlum činnosti sboru a teprve po skončení války se pomalu začala znova rozvíjet. V roce 1948 byla zakoupena tehdejší MNV autostříkačka značky LAURIN, která byla funkční po řadu let až do roku 1960. Jelikož se tato stříkačka nevešla do stávající zbrojnice, bylo nutné vybudovat místo pro uskladnění. V roce 1950 byla zakoupena stodola od majitele čp. 17, ze které byla stavebními úpravami vybudována dnešní zbrojnice. Tyto úpravy prováděli z velké většiny místní členové z vlastní aktivity.

V roce 1960 byla tato stříkačka vyměněna za přenosnou PS 8, která sloužila do roku 1971, kdy byla vyměněna za novou PPS 12 s příslušenstvím, která je v provozu dodnes.

V roce 1960 byl zároveň zakoupen nákladní automobil PRAGA RN valník, který sloužil k přepravě stříkačky a příslušníků zásahové jednotky. Ten sloužil do roku 1976. Po vyřazení tohoto vozidla z provozu jsme získali vozidlo Tatra 805 valník převodem od SDH Malé Přílepy. Toto vozidlo plnilo svůj účel do roku 1993. Tento zmiňovaný rok po ukončení činnosti SDH Nižbor jsme dostali od OÚ Nižbor vozidlo Tatra 805 – skříňové, které slouží doposud.

Největší útlum sboru v činnosti nastal po roce 1989, kdy naši členové poměrně zestárli a nových mladých bylo málo. Většina z nich se po založení rodiny odstěhovala za prací do města. Přišla i doba, kdy se rozhodovalo na OÚ o zrušení sboru a prodeji zbrojnice i techniky. V roce 1999 nastal zlom, kdy se podařilo získat několik mladých členů do sboru, čímž se obnovila i činnost sboru.

V současnosti má sbor 21 členů

V současné době má Sbor dobrovolných hasičů Stradonice 21 členů. Z toho je jeden člen trvalým bydlištěm v Berouně a dva členové z Hudlic.

Během roku provádíme cvičení u řeky Berounky s přípravou na soutěže, které probíhají v rámci okrsku Chyňava a nedalekého okolí. Za největší úspěchy považujeme dvakrát třetí místo na domácí půdě v soutěži „O putovní pohár řeky Berounky“ a druhé místo v srpnové soutěži v požárním sportu ve Lhotce u Lochovic.

Jsme také připraveni zasáhnout při drobném požáru, ale i při živelných pohromách, jako jsou povodně, vichřice a jiné. Během tří let jsme zasahovali u požárů v Nižboru, Žloukovicích, Hýskově a naší obci.

Jako se našemu sboru nevyhýbají životní jubilea, svatby a výročí našich členů, tak se nám ani v červnu nevyhnula významná událost, na kterou jsme právem hrdi. Dvěma našim služebně nejstarším členům Františku Votrubovi a Miloslavu Vyšínovi, bylo předáno v Přibyslavi nejvyšší hasičské vyznamenání „zasloužilý hasič“.

Hasiči pořádají kulturní akce v obci

Nesmíme zapomenout ani na kulturní dění v naší obci, kterého se zúčastňují naši členové. Jedná se o dětský karneval, jarní taneční zábavu, přátelské posezení o posvícenské pěkné hodince s položením kytice u pomníku padlých na návsi. Mezi naši práci patří také zajišťování pořadatelské služby při cyklistických a motoristických závodech, týkajících se naší obce.

Nelze nepřipomenout, že tato činnost SDH Stradonice by se neobešla bez finanční podpory Obecního úřadu v Nižboru a bez obětavé spolupráce starostky Kateřiny Zuskové a našich rodin.