Tkaní bylo zadáno pavoučkům, kteří se pustili ihned do práce. Kytici pro nevěstu nachystají čmeláci a květiny pro družičky včelky. A kdopak udělá klobouk? A z čeho?

Také bude třeba pozvat hosty a rodiny ženicha a nevěsty. Tance obstarají motýli, nacvičeno měli tanců mnoho. Paní kosice bude Modráčkův svědek a mladí kosi budou družba. Holubi ze sousedství byli požádáni o doručení pozvánek na svatbu.

Tkalci mají hlad

Pavoučci tkali a tkali, když najednou jim došlo pavoučí vlákno. Všechny zásoby měli spotřebovány. Pavoučci začali mít hlad. Ti totiž neměli ani přadénko na pavučiny a nemohli si nachytat potravu. Pavoučci byli víc a více unaveni. Leželi jen tak ve stínu na bříšku na dřevě, nožičky slabé, bezvládně položené.

Co teď? Jak z problému ven? Ptali se obyvatel zahrady. Motýlci točili hlavičkami, že s tím nechtějí nic mít. Někteří z nich už totiž doplatili na nepozornost a skončili v pavoučí síti. Dva šneci řekli, že neví, co se má podniknout. Včelky volali, že by pomohli nektarem z květů, ale neví, jestli je pro pavoučky vhodný.

Kosi
Přečtěte si pohádku O Žlutěnce. Kapitola 1: Zahrada

Modráček se Žlutěnkou přemýšleli tak dlouho, až Žlutěnka dostala nápad. Budou pavoučky krmit sami. Začali létat vzduchem jako o závod. Žádná muška jim nesměla uniknout. Krmili pavoučky jednoho po druhém tak dlouho, až všichni volali, že už mají dost.

Večer Modráček se Žlutěnkou padli unaveni do hnízda. Ráno, sotva se nasnídali, nasbírali do zobáčku ranní rosu a letěli s ní k pavoučkům, aby jim dali napít. Pak opět létali a chytali pro pavoučky hmyz.

Černá pomocnice

Na zahradě již nelétala žádná muška. Bylo tedy třeba letět do vedlejších zahrad a na ulici.

Při jednom letu po ulici, když Žlutěnka honila vypasenou mušku, málem se srazila s mladou kosicí. „Dávej přeci pozor!“ obořila se na ni kosice. „Letíš jak splašená. Co máš tak naspěch?“

Žlutěnka jí omluvně vysvětlila: „Pavoučci mi tkají závoj na svatbu, ale došlo jim vlákno. Nemají ani na pavučiny, nemohou si nachytat potravu. Jsou unavení a vysílení, proto je krmíme. A svatba má být už zítra.“ „Závoj, to je velmi důležitá věc. Pokud je to tak, ráda ti pomůžu. Mé jméno je Černička.“ představila se.

Kosí poradci
O Žlutěnce. Kapitola 3: Dej mi své křídélko, moje ctitelko

Žlutěnka se také představila. Začaly létat, sbírat hmyz a krmit pavoučky spolu. Pavoučci si takovou obsluhu tuze pochvalovali. Vracela se do nich síla, únava zmizela. K večeru již zpozorovali, že se jim vytváří vlákénko. Rozhodli se, že příští den ráno dohotoví závoj. Žlutěnka se s kosicí při sběru hmyzu sblížila. Požádala ji, aby jí šla na svatbě za družičku.

Kosice s radostí nabídku přijala. Seznámila ji také s Modráčkem. Toho napadlo, aby za družičku vzala také svoji svobodnou kamarádku, má-li takovou. Černička řekla, že má sestru, a že ta půjde také tuze ráda. „Přijďte zítra v devět!“ volala na odlétající kosici.

Modráček si pochvaloval, že mají pro družbu i družičky. Žlutěnka však namítla, že družičky jsou tady především pro ni, pro nevěstu. Byl již večer, udělali vše potřebné, a šli spát. Zítra je čekal velký den.

Video: A jak se daří skutečným ptáčkům na našem krmítku? Podívejte se!

Zdroj: se svolením Michaely Sýkorové

Jaké budou svatební sliby ptáčků Žlutěnky a Modráčka? Kapitolu o svatbě si můžete přečíst na našem webu už zítra!

Autor: Ludmila Sýkorová