Martin Tvrzník přišel před lety s nápadem založit tým v Berouně. Letos se mu povedlo na české scéně dostat se s Medvědy na vrchol. Loňskou sezonu Medvědům titul unikl ve finále, ale letos si ho vzít nenechali. Martin Tvrzník je i stálým členem reprezentačního kádru a během minulého týdne se zasloužil o bronzové medaile z mistrovství světa federace FIRS v Itálii. Ovšem tím mu sezóna neskončila, v pondělí čeká českou výpravu odlet na světové hry do Tchai–wanu. Kromě Martina Tvrzníka můžete v českém týmu vidět i další berounské hráče Petra Šinágla, Jana Bessera, Ladislava Vlčka a nově i Jiřího Novotného.
Inlinová sezona se Medvědům letos nadmíru povedla…
Letos jsme opravdu hráli super inline. Před sezonou jsme poskládali tým, se kterým vůbec nikdo nepočítal, že by mohl vyhrát. Do týmu jsme nalákali berouňáky Jirku Novotného s Robinem Malým. Oběma inline velmi dobře šel. Měli jsme opravdu dobrou partu a klobouk dolů před touto sezonou.
Opravdu jste ambice neměli vysoké?
Za tým můžu říct, že opravdu ne. Na začátku sezony jsme ligu chtěli především udržet, jelikož nás opustil Milan Toman, nehrál David Balász, Martin Altrichter nechytal skoro vůbec, zranil se nám Jan Snopek. Hráli jsme to spíše na berounský kluky. Šli jsme zápas od zápasu a najednou se nám podařilo porazit i Kladno nabité hvězdami. Dostali jsme se do play-off a řekli jsme si, že to zkusíme a povedlo se. Určitě jsme s tím letos nepočítali.
Ve vyřazovacích bojích jste hráli proti moravským mužstvům. Jak se připravit na týmy, se kterými jste se v sezoně nestřetli?
Určitě je rozdíl mezi českou a moravskou skupinou. My se snažíme hrát více inline styl, oproti Moravě, kde je to více hokejovější. Neznáme, jak hrají, spíše známe jen jména jako Vozdecký nebo Veselý. Každý zápas je jedna velká neznámá.
V semifinále na vás čekal Reflex Zlín. Určitě jste jim chtěli oplatit porážku z loňského finále…
Měli jsme k nim velký respekt, v posledních pěti letech to byl třikrát vítěz extraligy. Mají výborný mančaft. Důležitý byl zápas na jejich půdě, který jsme vyhráli, a já si myslím, že nás trochu podcenili. Náš gólman chytal na hranici sebeobětování a vůle po vítězství rozhodla. V tu chvíli naroste hrozně sebevědomí celého týmu.
Je výhoda, že v odvetě stačí remíza?
Určitě to v hlavě máme, ale nedá se na to spoléhat, protože v inlinu se během minuty dá otočit zápas a ještě přidat gól navíc. První zápasy se nám na Moravě dařilo vyhrávat, což pro nás bylo opravdu důležité.
Finále se odehrávalo před kamerami televize. Jak moc může přímý přenos ovlivnit zápas? Přece jen většina mančaftu nikdy před televizí nehrála…
My jsme se na to naopak těšili, mohli nás vidět rodiče a kamarádi. Naopak ale nikdo nechce udělat ostudu, dostat deset gólů a vypadat jak … Je to fajn si to po zápase pustit v televizi a vidět, jak jsme bojovali a vyhráli.
A slyšet své jméno…
Určitě je to příjemné, když se člověku něco povede…
Návštěvy na vaše domácí zápasy byly minimální. Ovšem na finále přišla dost slušná návštěva. Bylo by asi příjemné, kdyby podpora byla i v první hokejové lize…
Bavili jsme se o tom s klukama, co hrají za Beroun. Já si nemůžu pomoct, ta atmosféra byla skvělá, diváci byli výborní a já bych moc chtěl tohle zažívat i v hokejové sezóně. Když přijde o čtyři sta lidí víc, tak na našem zimáku to udělá s atmosférou hrozně moc a hraje se pak úplně jinak. Chápu, že to byl finálový zápas inlinu, bylo to v televizi, lidi byli zvědaví a medializace po Berouně byla velká. Doufám, že když budeme hrát i dobrý hokej, tak lidi chodit budou a jejich návštěva nám hodně pomůže.
V neděli jste se vrátil z mistrovství světa asociace FIRS v italské Varese. Cítíte, že je rok od roku těžší se dostat na soupisku reprezentace?
Je to určitě těžší. Od dob, kdy jsem s inlinem začínal, ho dnes hraje hrozně moc lidí. Ještě navíc máme letos juniorské mistry světa, mladé dravé kluky, kteří se tomu opravdu věnují.
Na mistrovství jste si jeli pro medaili, což se vám splnilo.
Určitě. Jiný cíl si dávat nemůžeme a podle soupisky jsme měli i na lepší medaili. Teď po příjezdu musím říct, že podle průběhu turnaje je bronzová medaile dobrá.
Ve čtvrtfinále jste hladce porazili Španěly 9:0…
Oni si na nás celkem věřili, celý jejich tým hraje profesionální španělskou ligu. Gólman Roman Handl je zná moc dobře, protože v jejich lize chytá. Naše výhoda je, že jsme zvyklí hrát na velkém hřišti, kdežto oni hrají na malém. Na čtvrtfinále to byl hodně pohodový zápas.
Semifinálový zápas vám asi otevřel oči…
To každopádně, prohráli jsme ostudně 7:0 a ten zápas nám vyloženě nesedl. Po všech stránkách nás Američané přehrávali a celý zápas jsme tahali za kratší konec. Hráli nádherný inline a klobouk dolů před nimi. Po zápase jsme si sedli, probrali ho a chtěli na semifinále co nejdříve zapomenout. Jak říkám, bronzová medaile je úspěch a každá medaile z mistrovství světa se cení. Klika byla, že z nás měli Švýcaři v zápase o bronz větší respekt než my z nich.
Příští týden Vám začínají světové hry v Tchai–wanu…
Těšíme se všichni. Já osobně jedu na své druhé světové hry a přáním bude jakákoliv medaile. Jedeme tam také propagovat náš sport, protože to může být vstupenkou na olympiádu a nechceme tam za žádnou cenu udělat ostudu. Je to velká světová akce s velkými návštěvami. Pamatuji si, že na úvodním ceremoniálu v Duisburgu před čtyřmi lety byla návštěva 35 tisíc lidí, na americký fotbal skoro vyprodaná hala. Když jsme my hráli s domácími němci, tak přišla plná hala a vysílali to dvě televizní stanice.
Nutno připomenout, že na minulých světových hrách v Duisburgu jste nesl vlajku české výpravy…
Byla to shoda náhod a já jí dostal za nejvyšší počet startů v reprezentaci. Byl to určitě dobrý zážitek.
David Havlík
