Cesta zpět na vrchol. Tak lze nyní popsat snahu obránce Berounských Medvědů. Mladík, na kterého před pár lety podle odborníků čekala hvězdná budoucnost, začíná prakticky znova od začátku. Stejně jako před lety, když do pražské Sparty přišel z Kopřivnice. „Abych byl upřímný, vůbec nyní nesleduju, co se v kopřivnickém hokeji děje,“ přiznává hokejový obránce, který se poohlíží po změně dresu. Se Spartou mu totiž pro něj konečně končí smlouva.

Vy jste jako poměrně velmi mladý hráč odešel z Kopřivnice hrát do pražské Sparty, prošel jste mládežnickými výběry. Co se stalo, že jste se zasekl „jen“ v první lize?

Pro mě je to taky zklamání, protože mi je jednadvacet let a v osmnácti, devatenácti mi všichni předpovídali, že ve dvaceti budu hrát ve druhé lajně, a namísto toho jsem „jen“ v druhé nejvyšší soutěži. Podle mě je to ale trošku problém Sparty, protože vůbec nedává šanci mladým hráčům. Jsme tam zaseklí. Proto už čekám jako na slitování na duben, kdy mi končí smlouva a budu moci jít někam pryč. Nabídky mám nejen z české, ale třeba i ze slovenské extraligy, ale jen proto, že jsem hráčem Sparty, tak jsem v Berouně. Kluby spolu mají domluvu, takže nás, mladé, dávají ze Sparty nejčastěji tam.

Vy jste získal bronz na světovém šampionátu sedmnáctiletých. Vašimi spoluhráči tenkrát byli třeba Michael Frolík nebo Marek Schwarz. Neříkáte si někdy, když je vidíte nebo o nich čtete, kde jsem já mohl dneska být?

Tady tu větu si říkám skoro každý den. Hodně jsem se v tom babral hlavně na podzim, když jsem musel jít do Berouna. Říkal jsem si, jak je to nespravedlivé, když jsem přípravu odehrál dobře. Teď už se nedívám doprava doleva, snažím se makat a hrát co nejlíp. A buď se to zlomí nebo ne.

A jaké to je v Berouně, který je na samém chvostu první ligy?

Špatné, hrajeme o záchranu. Hokej, ne že by mě nebavil, ale nemám do něj takovou chuť. Nikomu ale nevysvětlíte to, že ať tady přijde kdokoli, že upadne za pár dní do průměru. To byl i můj případ. V létě jsem na tom byl dobře, ale pak jsem přišel sem a už se v tom plácám s ostatníma klukama. Teď třeba přišel David Appel z Brna a je na tom stejně. Přitom je to nejlepší střelec v první lize. Nechci všechno svádět na Spartu, ale v přípravě bylo všechno super. Hrál jsem v prvních třech pětkách, nastupoval v poháru. Jenže těsně před sezonou mi řekli, že jsem ještě mladý, ať počkám rok. Jenže já už takhle čekám dva roky a nemám chuť v tom pokračovat.

Nemyslíte si, že byla trošku chyba v tom, že jste po bronzovém šampionátu sedmnáctiletých odešel do juniorské ligy do zámoří?

Určitě, protože jsem tam sice nic neztratil, ale taky jsem nešel výkonnostně nahoru. Naučil jsem se jazyk, ale hokej tam byl o něčem jiném a já se nezlepšil.

Vrátím se k vaší budoucnosti. Hovořil jste o tom, že nabídky na odchod máte. Kam byste raději šel sám? Do české extraligy, která je kvalitnější než slovenská, nebo spíše někam do Evropy?

Určitě bych vyrazil rád někam jinam, sráží mě současná situace v českém hokeji. Protože když zahraju špatně zápas, každý mě jen probírá, prý jsem tomu nedal v zápase všechno. Ale málokdo ví, že mám za sebou tři nebo čtyři operace kolen, že jsem skoro osm měsíců nehrál. Samozřejmě je pro mě cílem česká extraliga, ale pokud by ta šance byla, šel bych ven rád.

A je tedy momentálně nějaká nabídka z Evropy?

Teď nějaké jsou, mělo by to vyjít, nechci to zakřiknout. Ale stát se může cokoli.

Šel byste třeba hrát extraligu i na Moravu?

Šel bych ji hrát kamkoliv. A nejde mi o peníze, jde mi o to hrát hokej. Určitě jsem ho hrát nezapomněl a chtěl bych všem dokázat, jak to je a jak to se mnou v minulosti bylo.

Co zámoří? Pokud by se objevila nabídka, zlákala by vás, nebo byste ji po jedné zkušenosti z mládí odmítl?

Myslím, že zámoří nepřipadá v úvahu, protože jsem teď nic neodehrál. Od devatenácti hraju první ligu a to není pro zámoří lákavý bonbónek. Kdyby se mi ale vydařilo pár sezon, tak bych ji neodmítl. Ale to je možná už nereálné.