Také hra při slunečním svitu je jiná než při hře za umělého osvětlení na našich stadionech, a to nemluvě úplně jiném ledě na kterém se samotná utkání konají. Rovněž hra na malém prostoru, a ještě navíc bez brankáře, je silný zážitek, ale i nezvyk, kdy nelze spoléhat na záchranu brankové situace v podobě gólmana, jak se často při normálním hokeji, který známe u nás i v televizi, často děje.
Že se jedná o změnu myšlení v chápání této naprosto amatérské hry ani nemluvě. Navíc se šampionát konal v průběhu tří dnů, a tak počet zápasů, který bylo nutné zvládnou během této krátké doby, byl velký a únava se stupňovala každý den. Sil bylo stálé míň. Zvláště zbylo málo sil těm družstvům, která postoupila ze základních skupin do finálových bojů, což byly také berounské hokejistky.
Naše reprezentantky v základní skupině dokázaly dvakrát vyhrát a s jednou prohrou dostaly možnost účasti v osmifinále a následně i čtvrtfinále. Za jednu prohru v základní skupině se nemusí stydět, protože se jednalo o univerzitní tým Winchendon Ice Lady složený z vybraných vynikajících hokejistek s mnoha zkušenostmi. A tak prohra ve čtvrtfinále 7:15 nemusí mrzet, protože při první účasti na tomto MS v rybníkovém hokeji dobře reprezentovaly Evropu i český ženský hokej.
Bylo to hlavně vítězství berounského ženského hokeje nad lží a nenávistí i závistí, která často provází berounský ženský hokej již 35 let, a to je překrásný dárek k takovým narozeninám.
Václav Roztočil
