K tomu je nutné přičíst také šest titulů mistryň České republiky a jeden titul mistryň Československé federativní republiky. Proč jen šest titulů mistryň České republiky a ne Československa? Protože na Slovensku se ženský hokej do rozpadu naší republiky ještě nehrál. Až těsně před rozpadem Československa se podařilo jednou sehrát mistrovství republiky, kde berounské hokejistky jasně zvítězily a získaly jediný celorepublikový titul, který již nikdo nemůže získat!

Berounské hokejistky také pomáhaly získat do povědomí, co je ženský hokej a to tak, že často jezdily k utkáním po celé Evropě, kde odehrály desítky utkání, což jim ale za totality způsobovalo hodně problémů, ale i mnoho závisti, že mohou cestovat na západ. Také jako jediné z východního bloku se zúčastnily ustavujícího kongresu IIHF – ženského hokeje v Curychu v roce 1986. Však také od tohoto setkání hokejových zástupců ženského hokeje, byl a stále je Beroun hodně známý v Americe i Kanadě, díky tomu, že na tento kongres si zástupci naší delegace vzali sebou dostatečně velké zásoby Becherovky, která při těchto jednáních pomáhala otevírat srdce všech zástupců a hlavně z Ameriky.

Za celou dobu hokejové historie ženského hokeje, byl Beroun největším dodavatelem hokejistek – reprezentantek do národních týmů. Tímto klubem prošlo, lépe řečeno si zahrálo ženský lední hokej, na více jak 450 děvčat, od kategorie žákyň až po věkovou kategorii zralých žen, které někdy dokonce hrály za tým Lvic se svými dcerami. V současném týmu Berounských Lvic hraje osm hráček – reprezentantek od kategorie U16 až do družstva dospělých ČR A.

Celá dlouhá historie ženského berounského hokeje by vydala na mnoho stovek stránek zajímavostí i neuvěřitelných příběhů. Například jenom tím, že vznik tohoto ženského týmu mají na svědomí, v té době roku 1984, komunističtí pohlaváři berounské radnice. A to tím, že striktně zakázaly, aby ženy a dívky jezdily s hokejkou a pukem po ledě zimního stadionu v Berouně, na což, aby hrály nějaký mužský hokej. „Soudružky můžete bruslit, ale jen bez hokejek, protože je to nebezpečné a pro ženy nezdravé a basta!“ hlásali.

To neměli ale dělat, protože tím nabudily hodně děvčat, v té době i trenéra žáků, a tak začala anabáze Berounský ženský hokej. Ostatně ani dnes to nemají berounské hokejistky zrovna lehké, protože při rozdělování dotací na sport z berounské městské pokladny se již několik let k děvčatům nedostala ani koruna! A tak si hodně musí skoro všechno hradit sami, ale o to víc dokazují svojí láskou k hokeji, že je hokej baví, a tak dobře skoro reprezentují Beroun v očích široké veřejnosti.

Václav Roztočil