VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Berounský hokej přichází o svou ikonu, u týmu Medvědů končí po patnácti letech vedoucí družstva Miloslav Růžička

Beroun/ Před koncem letošního ročníku odchází z pozice vedoucího mužstva Berounských Medvědů jedna z ikon berounského hokeje Miloslav Růžička. „Odcházím na vlastní žádost ke konci února. Dostal jsem výbornou nabídku na práci ve sportovní žurnalistice a jsem moc rád, že mi vedení umožnilo odejít zkusit dělat novou práci, ale poslední čtyři zápasy u týmu ještě udělám,“ říká Miloslav Růžička, který je v hokejových prvoligových kuloárech téměř synonymem pro berounský hokej. Ohlédnutí za jeho patnáctiletým působením u Medvědů nyní přinášíme prostřednictvím rozhovoru.

3.3.2009
SDÍLEJ:

Berounští hokejisté otočili zápas s Mostem v závěrečných dvanácti minutáchFoto: DENÍK/Josef Kardoš

Jak ses vlastně dostal k berounskému hokeji?

Bylo to někdy koncem jara 1994. Tenkrát mi tuhle funkci nabídl pan Drda a pan Slaboch, tehdejší prezident klubu. Pamatuji si, že jsem pak byl na dovolené na ostrově Kos v Řecku a protože tenkrát ještě nebyly mobilní telefony, tak jsem odtamtud volal z telefonní budky panu Slabochovi, jak to dopadlo. Vystřídal jsem v téhle funkci Slávu Křesťana, který se přesunul k mládeži. Nešel jsem do neznámého prostředí, protože jsem už tenkrát pracoval externě pro Berounský deník a chodil jsem jak na domácí zápasy a jezdil jsem s mužstvem i na zápasy ven. S klubem jsem žil a znal jsem jak lidi, tak i prostředí. Pamatuji si, že jsem třeba o přestávkách chodil i do kabiny. A chodili tam často i lidé, kteří tam neměli co dělat, zkrátka fanoušci. Tehdejší kouč Bohumil Čermák při jednom zápase vypěnil a o přestávce začal v kabině řvát, aby lidi, co tam nemají co dělat, vypadli. Já jsem se pomalu přesouval taky, ale on mě zadržel, že mě se to netýká a můžu tam zůstat. To mě tenkrát moc potěšilo.

Celou dobu jsi působil na pozici vedoucího mužstva?

Ano. I když v samotných začátcích jsem některé hráče i masíroval. Pamatuji si třeba na Milana Filipiho, kterému jsem se pořád smál, že má lýtka jako závodní koroptev. On fakt na lýtkách měl snad jen kost a kůži. Vaškovi Slánskému jsme se smáli, že vypadá jako cik… Ne pardon, jako Rom, protože byl hrozně snědý. No a třeba Jirka Jelen měl pro svoje velké přirození přezdívku „pornoherec“. Ten by se svým „vybavením“ fakt mohl živit. A Jarda Michalovič měl zase obrovské palce u nohou, jako by mu na ně vjela válcovačka. My mu říkali „Míchačka“, ale mezi berounskými děvčaty měl důvěrnou přezdívku „Píchačka“.

Jaký máš nejhezčí zážitek za dobu svého působení u týmu?

No můžu říci, že těch hezkých bylo přece jen více než těch špatných, i když v posledních třech letech se to možná vyrovnalo… Tak ta jízda v roce 2004, která skončila až pátým finálovým zápasem s Jihlavou, to nejde zapomenout. Ale rád vzpomínám i na konec 90. let, kdy se nám taky dařilo a končili jsme nahoře v tabulce. Třeba zápas ve Znojmě před 8 500 diváky byl zážitek. Tehdy jsme s Pavlem Hynkem říkali, že to 3. místo je nedoceněné a časem se na to bude vzpomínat jako na zázrak. Tenkrát nám to nikdo nevěřil. K hezkým zážitkům však patří i setkání se zajímavými lidmi, kterých bylo opravdu hodně a které člověk znal do té doby třeba jen z televize nebo novin. A také mi zůstala spousta přátelství a dobrých kamarádů po celé republice. Určitě mám za těch 15 let na co vzpomínat.

Jaký zážitek byl naopak nejhorší…

Tak kromě jiného to byly povodně v roce 2002, to byla hrůza. My jsme na zimáku s Lukášem Krajíčkem a Milanem Kopeckým vynášeli věci z kabiny, až jsme tam měli vody po pás. Pak jsme museli utéct a když jsme tam pak druhý den s Petrem Třineckým vlezli, tak to byl doslova děs. Poslední dva roky byly zase ze sportovního hlediska fakt hrůta, co si budeme povídat. Špatných momentů bylo samozřejmě dost. Nejhorší je srážka s blbcem, jak se říká. Můžu říci, že těch blbců jsem potkal taky hodně. A nebylo to jen na hráčských postech, ale i v různých jiných funkcích. Nebudu se tady teď otírat třeba o rozhodčí, ale někteří mi připadali, že je doma manželka řeže hlava nehlava a oni si pak ty svoje mindráky léčí při hokeji, kde jsou šťastní, že můžou ovlivňovat zápas a cítí se důležitě. Ale i sudí byli výborní, nezapomenu nikdy třeba na Aleše Staňka z Brna. To byl Pan Rozhodčí, ale i Pan Člověk. Z těch mladších mám nejblíž k panu Lacinovi. Co se týká některých hráčů, tak je krásně nazval kouč Prostějova Lojza Chlustina – pseudohvězdy. Ale těch bylo naštěstí hodně málo.

Bylo Ti někdy na střídačce hůř, než letos?

Letos je to asi extrém, i když loni to taky nebyla sláva, ale nebyly to takové nervy. Musím říci, že se tady musí v kádru udělat podstatné změny a radikální řez. Takhle to dál prostě nejde. Ale to není otázka pro mě a nechci do toho kecat jiným lidem.

Na koho z hráčů, kteří prošli kádrem Medvědů nejraději vzpomínáš?

Jé těch bylo! Já bych je tady mohl jmenovat, ale určitě bych na někoho zapomněl a on by mi to měl za zlé. Myslím, že z těch hráčů by bylo velice slušné extraligové mužstvo. Já nejraději vzpomínám na Romana Málka, se kterým jsem dodnes velice dobrý kamarád. Vzpomínat budu určitě i na Láďu Slížka, Radka Křesťana, Jirku Novotného, Petra Horčičku. Z těch dřívějších na Vaška Eiselta, Mojmíra Musila nebo Jardu Špeldu. Sranda byla s gólmanem Kopřivou, to byl pacient, ale výborný kluk. Ale raději dost, protože bych zapomněl na jiné. A taky jsou tací, na které nebudu vzpomínat rád, to k životu prostě patří.

Na koho z trenérů vzpomínáš nejraději?

Tak já vycházel dobře se všemi. Sranda byla třeba s Pavlem Hynkem. My měli spolu domluvu, že každé ráno musíme říct nějakou anekdotu. Já si vtipy nepamatuju, a tak jsem si je pak už vymýšlel „z voleje“. Pavel to nikdy nepoznal, ale byly to hrozné bláboly. Výborný byl Pepík Jandač, ten si nenechal do ničeho kecat a jel si pořád podle sebe. A taky to dotáhl až do reprezentace. Zvláštní byl taky Vláďa Bednář, ten měl zajímavou zálibu v internetu, kde koukal pořád na jedny a ty samé stránky. No, raději to nebudu komentovat. Z pohledu hráčů je každý trenér špatný, nikdo se nikomu nezavděčí. Velká legrace byla s Karlem Najmanem a Jindrou Setíkovským, Leo Gudasem.

Kteří hráči byli podle tvého názoru největšími osobnostmi, které v Berouně kdy hráli?

Tak asi Roman Málek, svého času i Jirka Cmunt, který vyhrál kanadské bodování celé ligy. To byl obrovský úspěch. Velkou osobností je podle mě i Jarda Nedvěd, na něj já nedám dopustit. Zajímavou postavičkou byl pro berounské fanoušky Pavel Maleček, hokejista od Pánaboha. Ale ten svůj talent trochu zmařil. Myslím, že kdyby trochu víc přemýšlel, tak by dneska mohl dělat něco okolo hokeje a byl by vysmátý a respektovaný.

Který trenér měl v Berouně asi největší autoritu u hráčů?

Tak svého času Ota Vejvoda. To byla autorita a hráči by, tenkrát když jsme ligu vyhráli, pro něj udělali cokoliv. Při jeho dalším působení v klubu už se ozývaly sem tam nějaké pochybnosti o autoritě, ale já osobně na něj nedám dopustit a klobouk dolů před ním. I když mu nemohu zapomenout toho Davida Balázse. Nemůžu si pomoct.

Vzpomeneš si, který zápas Medvědů byl podle Tvého názoru nejzajímavější?

Zajímavých byla spousta. Z té negativní stránky asi ten doma s Kometou Brno, když jsme vedli v polovině zápasu 7:1 a skončilo to 7:7. To bylo neuvěřitelné. A z té druhé stránky zase ten s Chomutovem, když jsme prohrávali po dvou třetinách doma 0:4 a nakonec se nám povedlo vyhrát 5:4 v prodloužení. To byl fofr.

Máš nějaké zajímavé zážitky s některými hráči či trenéry?

No těch bylo! Je škoda, že jsem si je nezapisoval a pak to nesepsal. To by byl trhák! Většina těch příhod a historek je nepublikovatelných, protože bych shodil toho kterého hráče nebo trenéra, a to nechci. Třeba někde u piva bych dokázal vyprávět celý večer, to určitě.

Co bys popřál Medvědům do dalších, doufejme prvoligových, let?

Tak já se s Medvědy neloučím nadobro. Možná, že tady budu ještě pracovat nějak externě, uvidím jak se dohodneme třeba od nové sezóny. Navíc budu chodit na zápasy co budu moct, takže v kontaktu budu a samozřejmě chci být. Doufám, že budu chodit dál na 1. ligu a nebudou to v dalších letech takové nervy jako teď v posledních letech a dočkáme se tady zase třeba play off.

Viktor Burkert ml.

3.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 15 000 Kč Kuchaři (kromě šéfkuchařů) VEDOUCÍ KUCHYNĚ, KUCHAŘI. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: VEDOUCÍ KUCHYNĚ, KUCHAŘI - Místo výkonu práce: Svatý Jan pod Skalou. Požadavky: praxe v oboru. Kontakt: telefonicky, emailem.. Pracoviště: Svatojánská kolej - vyšší odborná škola pedagogická, 266 01 Beroun 1. Informace: Veronika Brabcová, +420 312 256 054. Výroba - Výroba Obsluha strojů 13 500 Kč Obsluha strojů na výrobu pečiva, čokolády a cukrovinek OBSLUHA STROJŮ NA VÝROBU PEČIVA A CUKROVINEK. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Noční provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: OBSLUHA STROJŮ NA VÝROBU PEČIVA A CUKROVINEK - Místo výkonu práce: Beroun. Upřesňující informace: nástup možný ihned, pouze noční směna. Požadavky: zdravotní průkaz. Zaměstnanecké výhody: po zapracování prémiové ohodnocení, stravenky. Kontakt: e-mailem.. Pracoviště: Pac hořovice s.r.o. - beroun 1, Na Ostrově, č.p. 274, 266 01 Beroun 1. Informace: Dana Mrkáčková, +420 311 548 627. Výroba - Výroba Obsluha strojů 13 500 Kč Obsluha pil a jiných zařízení na prvotní zpracování dřeva OBSLUHA PIL A JINÝCH ZAŘÍZENÍ NA PRVOTNÍ ZPRACOVÁNÍ DŘEVA. Požadované vzdělání: bez vzdělání. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč, mzda max. 13500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: OBSLUHA PIL A JINÝCH ZAŘÍZENÍ NA PRVOTNÍ ZPRACOVÁNÍ DŘEVA - Místo výkonu práce: Libomyšl. Kontakt: telefonicky (PO-PÁ: 7:00-15:00 hod.).. Pracoviště: Dřevokomplex r + r, s.r.o. - libomyšl, 267 23 Lochovice. Informace: Jiří Roubíček, +420 775 550 600. Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 13 000 Kč Pomocníci v kuchyni POMOCNÁ SÍLA DO KUCHYNĚ. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13000 kč, mzda max. 15000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: POMOCNÁ SÍLA DO KUCHYNĚ - Místo výkonu práce: Beroun. Doplňující informace: pracovní doba - 12 hod. denní směny v režimu krátký dlouhý týden. Požadavky: zdravotní průkaz. Zaměstnanecké výhody: zaměstnanci je poskytnuta strava zdarma, možnost získání výkonnostních bonusů. Kontakt: telefonicky (Po-Pá 8:00-17:00 hod.) nebo osobně (Čerpací stanice OMV Beroun jih, D5 exit 18, Po-Pá od 8:00-15:00 hod.).. Pracoviště: Lucie žáčková, čerpací stanice omv beroun jih, Plzeňská, č.p. 35, 266 01 Beroun 1. Informace: Lucie Žáčková, +420 602 318 637.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Králův Dvůr si doma poradil s Brozany.

Balšánek: My hráči máme anglické týdny rádi

Ilustrační foto

Herejt vyslal dvě zkušené navštívenky

Dojatý Šístek slavil s basketbalisty postup na MS

Nymburk - U českého basketbalu se motá Vratislav Šístek už téměř šedesát roků. Zažil jako hráči i funkcionář velké věci, hlavně v Nymburku a dodnes vzpomíná nejvíc na jeho první mistrovský titul. Teď se mu vyrovnal postup české reprezentace na mistrovství světa po 37 letech. Vratislav byl navíc jako kustod národního týmu přímo v ohnisku události a výhru v Bosně a Hercegovině přiblížil Deníku zblízka.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT