Po dvou výhrách v řadě za sebou přišla porážka v Porubě, která se bodově na Medvědy dotáhla. Není to škoda, prohrát takhle se soupeřem, jenž je na naší úrovni?

Tak je to obrovská škoda, protože jsme kromě první třetiny nebyli zdaleka horším mužstvem. Ale doslova jsme prochrápali první třetinu, kde nám domácí dali tři branky. To je neomluvitelné, nemůžeme si tohle dovolit. Jít do zápasu takhle nekoncentrovaní a hrubými chybami dovolit soupeři prakticky rozhodnout zápas. A to jsme mohli v té první části dostat branek daleko víc. Po důrazné domluvě trenérů o přestávce v kabině jsme se herně zvedli, ale dostali jsme další gól dokonce při naší přesilovce a pak jsme to dost těžko doháněli. Škoda, že se nepovedlo získat alespoň bod.

Co chybělo k tomu ho v Porubě získat?

Řekl bych, že tak pět minut hry navíc. Kdyby se hrálo o trochu déle, tak jsme dali možná i góly dva. Ale jak říkám, prohráli jsme si to už v první tetině.

Mrzí to asi o to více, že po dvou výhrách to byl soupeř k poražení.

To ano. My když se trochu zvedneme, tak nedokážeme udělat ten další veledůležitý krok. To se nám stávalo i v minulých sezónách. Zkrátka když se můžeme odpoutat nebo odpíchnout, tak se nám to nepovede.

Ale například v zápase s Jihlavou bylo na mužstvu vidět, jak jde za vítězstvím a bojuje jako za starých dobrých časů.

No, my jsme předtím měli dlouhou sérii bez tříbodového zisku, a tak nějak jsme si na Jihlavu dost věřili, že to už musí vyjít. I když jsme prohrávali, tak se bojovalo a povedlo se nám ten zápas otočit a vyhrát. Kdybychom takhle hráli pořád, tak nejsme tam, kde jsme teď, ale o několik příček výš.

Nabízí se otázka, proč to takhle nejde pořád…

To kdybych věděl… Každý soupeř je jiný a na každého platí něco jiného. Ale myslím, že bojovnost, jaká byla v tom zápase s Jihlavou, by měla být v každém utkání samozřejmostí.

Povedlo se také vyhrát důležitý souboj o poslední příčku v Třebíči, což asi málokdo čekal.

My jsme tam jeli s jednoznačným cílem bodovat. Měli jsme k tomu opodstatnění, protože nám přišli pomoci kluci z Kladna a Plzně, takže sestavu jsme měli doslova hvězdnou. Navíc nám tam výborně zachytal brankář Altrichter a povedlo se nám tam urvat ty tři body.

Říkáš, že přišli do mužstva Kladeňáci a hráči z Plzně, jak vůbec dokážou zapadnout takhle rychle to mužstva a do party?

Já si myslím, že tohle vůbec neřešíme a není to v žádném případě problém. Tihle hráči to tady znají, jak Martin Frolík nebo Jirka Kuchler tady už něco odehráli, Petr Hořava také a o Vláďovi Kamešovi nemá vůbec cenu mluvit. Bereme je za své a jsou to v ten moment prostě Berouňáci. Navíc z nich čiší touha nám pomoct, těší se na tyhle zápasy i k nám do party. To samé platí i o Plzeňácích. Honza Dresler i další nemají vůbec problém tady za nás hrát a hrají tady s chutí. Nejdou se sem jen „vyprdět“, jak se říká.

Medvědi angažovali zkušeného beka Jardu Nedvěda, jakou má vůbec on roli v týmu?

Tak Jarda je stoprocentní profík. Jeho přínos pro mužstvo je neoddiskutovatelný. Pan Vejvoda ho znal, protože byli spolu na angažmá v Koreji a věděl dobře, co má od Jardy očekávat. On hraje výborně a je to opravdová posila a svými zkušenostmi nám opravdu pomůže.

Přestože v obranných řadách to vypadá už nadějně, tak to „hapruje“ v útoku. Góly nepřicházejí, vždyť zatím Medvědi ani jednou nepřekročili pro ně magickou hranici tří vstřelených branek.

No, to je otázka. Já nebudu slibovat, jak se zlepšíme a podobně. Nechci říkat nějaké fráze. Prostě nedáváme branky ani z těch nejvyloženějších pozic a to je zřejmě náš největší současný problém. Stálo nás to už nemálo bodů a tím i lepší postavení v tabulce.

Vaše útočná řada se také potácí ve střeleckém průměru, je vůbec nějaká šance na zlepšení?

Tak to je vždycky. Já hraji s Martinem Kupcem a Radkem Křesťanem, teď s námi hrál centra v Porubě většinu zápasu Zdeněk Kubica a hned dal dva góly, takže se možná blýská na lepší časy (smích). Martin Kupec není vyloženě koncový hráč, on je úžasně pracovitý a vybojuje spoustu puků, takže to zbývá na nás.

Miloslav Růžička