Marku, jak se vám zatím zamlouvá přesun do Ústí?
Já jsem v takové pozici, že čekám, kam mě vedení Mladé Boleslavi pošle. Za Ústí jsem odchytal dva zápasy, zatím mohu říct, že tým vypadá fantasticky. Organizace Slovanu je na vysoké úrovni, stejně jako zdejší zázemí. Jsem velmi rád, že mě Mladá Boleslav poslala právě do Ústí. Kluci hrají výborně, v prvním zápase proti Kadani jsem neměl skoro žádnou práci. Proti Vrchlabí jsem také tolik zákroků neměl.

Jste tedy kmenový hráč Boleslavi a do Ústí máte vyřízené střídavé starty?
Ano, přesně tak. Nevím, jestli střídavé starty nebo hostování, ale vím, že do Ústí budu jezdit.

Teď o pár let zpátky. Jako mladý jste odešel do zámoří. Jak vzpomínáte na tuto část kariéry?
Pro mě to byla obrovská zkušenost. Sezonu jsem byl v juniorce Vancouveru Giants, a pak v organizaci St. Louis Blues. Do života mi to dalo hrozně moc. Myslím si, že to není ani o tom, jaký se tam hraje hokej, ale o tom, co vás tamní prostředí naučí do života.

Povídejte.
Člověk by si měl vážit toho, že se někam s hokejem dostane. Mnohým hráčům se nepodaří hrát první ligu nebo extraligu, natož vyrazit do zámoří. Osobně si vážím každé další sezóny, ve které mohu hrát hokej. Myslím si, že právě této vděčnosti jsem se za mořem naučil.

Do zámoří jste odešel v roce 2004. Jak jste byl v kontaktu s rodinou? Tehdy to bylo ještě poměrně složité.
No, tenkrát nebylo ještě vůbec nic. Vzpomínám si, že jsem si kupoval nějakou kartu. Člověk vytočil číslo na té kartě a mohl volat do Evropy. Pak později už fungoval, tuším, Skype, takže se dalo komunikovat. Vzhledem k časovému posunu to ale bylo problematické. V té době to opravdu bylo složitější.

Bydlel jste u cizí rodiny?
Měl jsem výhodu v tom, že když jsem byl v juniorce, tak jsem trefil super rodinu. Byli to skvělí lidé, kteří se o mě fantasticky starali. Měl jsem tam i super kluky, kteří mi v začátcích pomohli. Rozhodně si nemůžu stěžovat na to, že bych se v zámoří měl špatně.

Měl jste čas i na cestování?
Teď když si na to vzpomenu, tak bych volný čas využil mnohem lépe a jinak. Daleko více bych tu zemi procestoval. Byl jsem na Aljašce, nebo později procestoval okolí St. Louis. Neříkám, že jsem nic neprocestoval, ale když nad tím zpětně přemýšlím, tak jsem měl velkou příležitost a úplně jsem ji nevyužil.

Jak vás přijali spoluhráči?
Ve Vancouveru jsem byl s Andrejem Mezsárošem, tak jsme spolu hodně trávili čas. Pak později, když jsem byl v organizaci St. Louis Blues na farmách, tak se tam vždy dalo mluvit s někým česky, Michal Birner nebo Tomáš Mojžíš. V hlavním týmu Blues pak byli Petr Čajánek, Martin Ručinský nebo Radek Dvořák.

Proč jste se z Vancouveru přesunul do Evropy?
Herně mi angažmá ve Vancouveru vyšlo. Jenže tam se hrála juniorská soutěž, ale já už chtěl chytat mezi dospělými. Vedení organizace St. Louis jsem říkal, že bych chtěl klidně na východní pobřeží chytat mezi muži, ale to nevyšlo. Tak jsem odešel do Sparty. Jediné dobré, co z tohoto evropského angažmá vzešlo, že jsme vyhráli se Spartou titul.

V sezoně 2006/2007 jste poprvé chytal v NHL. Jaké na to máte vzpomínky?
Dobré i špatné. Ten první zápas se mi povedl, další sezónu mi jedno utkání nevyšlo. V zápasech, do kterých jsem naskočil, jsem moc neměl co zkazit. Mnoho střel na mě nešlo. Ale zážitek je to obrovský.

Chytal jste v dresu mnoha klubů. Na který vzpomínáte nejraději?
Já bych hodně nerad vypíchl jeden konkrétní klub. Člověk nejraději vzpomíná na to, když něco vyhrál. V zámoří jsem hrál na farmách utkání hvězd, vzpomínám na třetí místo s reprezentací do osmnácti a dvaceti let a na dva tituly v extralize.