„Rozhodování to bylo lehké. Zdraví už by mi opravdu nedovolilo aktivně hrát. Zranění kolene, které jsem prodělal v minulé sezoně, mě i v té letošní dost limitovalo. Nabídka trénovat A-tým mě potěšila a rád jsem ji přijal, je to pro mě velká výzva,“ říká už v nové roli.

Od nadcházející sezony budete trenérem poděbradského áčka. Jak se těšíte?
Mám rád nové výzvy, proto jsem nabídku přijal a těším se moc. Zase chci vyhrát!

Co si od angažmá v roli hlavního kouče slibujete?
V první řadě bych chtěl klukům předat něco z mých profesionálních zkušeností z nejvyšších soutěží, naučit je vyhrávat a postupně posouvat poděbradský hokej k dalším úspěchům.

Jaký má tým potenciál?
Být úspěšným týmem.

V minulé sezoně jste skončili ve skupině na prvním místě, ale pak jste vybouchli v prvním kole play off. Co bylo hlavní příčinou vyřazení?
Podle mě herní i hráčská nedisciplinovanost. Na tom chceme hodně zapracovat.

Budete se snažit do nadcházející sezony mužstvo posílit? Prozradíte už i jména?
Určitě budeme chtít tým vhodně doplnit. S některými hráči už komunikujeme, ale žádná jména zatím nebudu prozrazovat.

V Poděbradech jste byl doposud jako hráč. Jak jste si to užíval?
Užíval jsem si to moc, protože byla super parta, která tam doufám vydrží a budu si to stále užívat i jako trenér.

Navíc jste v klubu hlavní trenér žáků. Co vás na práci s dětmi nejvíce baví?
Když vidím, že se děti neustále zlepšují, hokej je baví. Líbí se mi, když s nimi mluvím, že mají stejné cíle jako jsem měl já v jejich věku.

Máte za sebou bohatou kariéru. Na které angažmá vzpomínáte nejraději?
Určitě rád vzpomínám na angažmá v Karlových Varech, kde jsme vyhráli extraligový titul – první varský v historii. Samozřejmě i na titulovou sezonu ve Slovanu Bratislava, kde to byla úžasná jízda. A v neposlední řadě i na zahraniční angažmá v Anglii a Francii, kde jsem poznal spoustu úžasných lidí kolem hokeje, kteří pro svůj tým opravdu žili.

Získal jste dva tituly mistra republiky. Jaké to je být dvojnásobným šampionem?
Je to spousta krásných vzpomínek a jedinečný pocit, když zazní poslední siréna a vy jste vítězem.

Působil jste i ve Francii jako hrající asistent trenéra v týmu Brest Albatros Hockey. Jak vzpomínáte na tuto éru?
Je to úžasné město se spoustou krásných míst, co se týká pláží, historických památek a přírody. V mé pozici hrajícího trenéra mě to moc bavilo, mladí hráči se chtěli učit a všichni jsme chtěli vyhrát.

V nejvyšší soutěži jste odehrál šest stovek zápasů. To je pořádná porce. Co na to říká ve čtyřiceti letech vaše tělo?
Šest stovek ještě není tolik, ale když mi v Anglii předali puk, se kterým jsem ten večer odehrál tisící zápas v profesionálních soutěžích, tak jsem si řekl, že je to docela dost. Během hráčské kariéry jsem prodělal tři závažná zranění, která si vždy vyžádala operaci. Pokaždé jsem se šest měsíců dával dohromady. Teď už tělo nemá takový zápřah a naštěstí funguje, tak jak má.

Pyšníte se i osmi reprezentačními zápasy. Berete to jako vrchol kariéry?
Určitě ne.

Zahrál jste si s řadou výborných hokejistů. Se kterým jste si nejvíce rozuměl?
Je těžké říct jedno jméno, ale rád vzpomínám na sezony na Spartě, kdy se mnou hráli hráči jako Žemlička, Zelenka, Martinec, Šrek, Zábranský, Ptáček a Burda.

MICHAL DOBROŇ
Bydliště: Praha
Narozen: 29. září 1979
Česká extraliga: Sparta Praha, Karlovy Vary, Plzeň, celkem 649 zápasů, 52 gólů, 95 asistencí 
Slovenská extraliga: Slovan Bratislava, 69 zápasů, 3 góly, 17 asistencí
Reprezentace: 8 zápasů
Další kluby: Edinburgh (Anglie) a Brest (Francie)

Zaměstnání: profesionální trenér a terapeut pohybového aparátu
Další oblíbené činnosti: muzika – skládání textů, hra na bicí
Oblíbené jídlo: česká kuchyně
Oblíbené pití: pivo
Oblíbený film: Sedm let v Tibetu
Oblíbená hudba: mám rád dobrou muziku