ON-LINE reportáž o koronaviru najdete ZDE

Místo dlouhé sezony jste skončili hned zkraje března. Jaké to pro hráče je?
Bohužel se stalo to, co se stalo. Asi nikdo z nás nečekal, že to může mít takový dopad. Je to smutný konec sezony. Myslím si, že jsme letos měli dobře našlápnuto k tomu, abychom po dlouhé době udělali velký úspěch. Každopádně už je to pryč a nezbývá nám nic jiného než se s tím smířit. Na druhou stranu všichni chápeme, o co jde a že v těchto chvílích jde hokej stranou. Zdraví je přednější. Jsme zodpovědní a věřím, že to všechno zvládneme a alespoň tenhle zápas vyhrajeme.

Vy jste ale s hokejem v kontaktu dennodenně. O co v projektu Sense Arena jde?
Je to tak, jak říkáte, pro mě je hokej doslova každodenní záležitostí i teď. Sense Arena je profesionální tréninkový nástroj pro trénink čtení hry a rozhodovacích schopností hráče. Cvičení jsou v Sense Areně skoro stejné jako na ledě a každé cvičení rozvíjí minimálně dva komponenty čtení hry a rozhodovacích schopností.

Jak takový trénink vypadá?
Trénink probíhá za pomoci virtuální reality a hráč může trénovat na bruslích nebo na botách. Má v ruce normální hokejku, na které je umístěný senzor, a na hlavě má helmu virtuální reality. Pro trénink na bruslích potřebuje umělý sníh, a ten nemá každý, takže to je složitější, ale na botách může trénovat v podstatě kdokoli. Máme trénink jak pro hráče, tak pro brankáře. V dnešní době náš tréninkový program používají týmy z celého světa. Jsou jimi i kluby NHL Las Vegas Golden Knights a Los Angeles Kings. V Evropě jsou to třeba HC Davos či Bílí Tygři Liberec. Já mám na starosti v rámci tohoto projektu hráčský rozvoj.

Trénujete i vy?
Jelikož moje práce spočívá v tom, že vymýšlím cvičení a mám na starosti metodiku tréninkového procesu, tak většinu času v práci věnuji testování a vymýšlení nových věcí, takže mi moc času na trénink jako takový nezbývá. Každý den sice Sense Arenu používám, ale nejde o trénink. K tomu se dostanu jen občas. Třeba když časově nestíhám tréninky s týmem. V sezoně mi to často pomáhalo po návratu ze zahraničí, kde jsem byl na služební cestě a tím pádem jsem se nedostal někdy třeba i čtyři dny na led. Náš systém je super v tom, že hráči usnadní návrat do hry z hlediska herního vnímání a hry jako takové, a navíc se u tréninku i docela dost zapotí. Takže i když jsem byl někde mimo, tak mi ten návrat nepřišel tak hrozný.

Můžete pracovat i teď z domova?
Ano. V této době, kdy je karanténa, pracuji z domova. Naštěstí máme systém, který se dá používat doma. Je nainstalovaný ve velkém kufru a je přenosný, takže mám doma takovou malou tělocvičnu a každý den mimo toho, že můžu testovat nové věci do práce, si můžu i zatrénovat. V téhle době, kdy nejde nic moc dělat, je to k nezaplacení.

Jak jste se k takové práci vůbec dostal?
K práci v Sense Areně jsem se dostal přes kamaráda, který je trenérem v Mladé Boleslavi. Shodou okolností trénuje syna mého šéfa, takže když do Sense Areny hledali někoho na pozici, kterou teď dělám já, tak mi o tom řekl. No a pak následovalo několik kol pohovorů a naštěstí mi to vyšlo. Musím říct, že mě to neskutečně baví. Je to práce kolem hokeje. A ještě se podívám po světě, takže super. A parta lidí, která v Sense Areně pracuje, funguje trochu na jiném přístupu než v ostatních zaměstnáních, takže je to spíš takový další hokejový tým, ve kterém hraji.