„Máme z toho radost, to je jasné. Můžeme díky tomu hrát příští rok ligu mistrů, což může jen vítěz republiky, a to je pro nás důležité. Myslím si, že letos byl titul docela zasloužený. Karviná byla dobrý soupeř a bylo to pro nás těžší než třeba loni,“ komentoval pocity po zisku pátého titulu v řadě trenér hokejistek Slavie Karel Manhart.

Nicméně druhý zápas na domácím ledě ve Slaném jste vyhrály 6:0 a to vypadá poměrně jednoznačně…
Nebylo. Vypadá to jako jasná záležitost, ale Karviná hrála v první třetině dobře. Stačila nám v osobních soubojích, stačila s námi bruslit. I ten stav 0:0 po první třetině mluví o tom, že hra byly vyrovnaná. Potom jim docházely síly a třetí třetinu jsme si už dělali, co jsme chtěli.

Jaká byla atmosféra v kabině? Měly holky ještě nervy, když už většina z nich toto zažívala po páté?
Já jsem víceméně nemusel v kabině nic říkat, protože jsme finále hráli, jak říkáte, popáté a hráčky k tomu přistoupily profesionálně. Jediné, co jsem mohl, je až pak pochválit, protože jejich přístup byl stoprocentní.

Vy a Karviná jste letos podobně jako Nymburk v basketbalu nehráli základní část soutěže. K čemu jste využívali volný čas? Jak vypadala vaše příprava na nadstavbu a play-off české ligy?
Využívali jsme to k přípravě. Celý cyklus sezony je postavený do toho, že Slavie tvoří základ národního týmu. A já také jako trenér národního týmu jsem zvolil přípravu tak, aby děvčata byla připravená na nároďák. Česká liga bohužel není soutěž pro nás. Některé výsledky se nám třeba nepovedly, ale do nadstavby české ligy jsme vstoupili až na konci listopadu a skončili jsme první s dvaceti jedna body a se skóre 68:7. To hovoří za vše. Mimo jiné jsme se v přípravě snažili hrát také utkání s týmy kluků. Měli jsme také náročný srpen. To jsme hráli asi dvanáct utkání v rámci turnajů, kde byly i nejlepší evropské týmy. Příprava byla náročná a pro nás prvním vrcholem byla na podzim liga mistrů.

Jak se na fakt, že jste vy a Karviná nehráli základní část, dívaly ostatní týmy?
Samozřejmě to bylo v nelibosti, protože to není správný model. I já nesouhlasím s tím, že by takto mělo být. Bohužel v naší lize, mezi těmi devatenácti týmy, jsou velké rozdíly v kvalitě a je těžké udělat tu soutěž tak, aby byla úplně regulérní a sloužila k tomu, abychom vyprodukovali co nejvíce kvality. Úroveň týmu je na čtyřech stupních a nejde tady udělat čtyři ligy. Zkrátka je to těžké. Nicméně ostatní kluby s tím tedy moc nesouhlasily. Já je chápu, protože to není úplně v pořádku, ale na druhou stranu, když to vezmu z pohledu našeho klubu, což je Slavie, nebo z pohledu Karviné, tak v základní části bychom sehráli utkání, které by nás určitě nezlepšovaly.

Nakousli jsme ligu mistrů. Jak se vám letos dařilo mezi evropskými týmy?
Bohužel nám liga mistrů nevyšla podle našich představ. V prvním utkání proti ruskému týmu Skif jsme prohráli na nájezdy. Zápas jsme měli jasně v rukách a měli jsme ho vyhrát, takže to byla ztráta. Kdybychom tento zápas vyhrály, tak jsme byly ve finále ligy mistrů jako loni. Chtěli jsme se tam dostat i letos. Pak jsme porazili Vídeň a prohráli jsme se švýcarským Luganem. Tím pádem jsme byli třetí ve skupině a do finálové skupiny jsme nepostoupili.

Vraťme se ještě na skok k zisku titulu mistryň republiky. Chystáte nějaké oslavy?
Už je po akci. Po zápase jsme chvíli poseděli. Děvčata pak měla svůj program, kam já nepatřím. Je to v režii kabiny. Určitě jsme to oslavily. Nicméně už všichni od pondělka zase pracujeme, protože jak už jsem řekl, některá děvčata jsou součásti národního týmu a tomu 25. března začíná přípravný kemp před mistrovstvím světa. Takže oslavy nebyly tak bujaré, jako když by bylo konce sezony.

Jak řešíte v tomto ohledu to, že vy jste muž a koučujete tým žen? Naznačil jste, že oslav se s dívkami neúčastníte…
My jsme poseděli i s lidmi z Karviné, protože jsme i přátelé. Kolega Výtisk z Karviné dělá reprezentaci do osmnácti let. Holky měly naplánovaný svůj program, protože to spojily ještě s oslavou osmnáctých narozenin Kateřiny Solničkové. Jak jsem řekl, tohle je v jejich režii. Šly možná někam na diskotéku. Já nevím, já jsem se ani neptal. Ale vím, že životosprávu držely, seč to šlo. Myslím, že jsou natolik uvědomělé, že vědí, co si mohou dovolit.